Hezky den, pane Turku.
Zaujaly mne vase clanky na serveru Horydoly.cz a take ten, ktery zverejnil denik iDNES.cz. Rad bych je s vami prodiskutoval stejne jako ctenari naseho serveru www.tatry.cz v diskuzi zejmena na tema "Navstevni rad omezuje turisty".
Nevim, jak je mozne, ze mate nazor: "Pro ceske obcany je nejjednodussi vstoupit do tuzemske sekce rakouskeho alpskeho spolku OEAV nebo Ceskeho horolezeckeho svazu, kde staci zaplatit prispevek a zajemce je automaticky přijat."
To prece neni pravda. Stat se clenem neznamena jen zaplatit prispevek, ale take prokazat svoje znalosti. Aspon co se vstupu do CHS tyce. Pak az mohu sebe "vydavat" za horolezce...
Nevim, zda je nutne takoveto dezinformace sirit mezi lidmi. Myslim, ze to jen napomuze tem, kteri se do hor vydavaji uplne za jinym ucelem, nez je opravdove horolezectvi nebo skialpinismus. Nezlobte se, ale ten clanek ve mne vyvolal opravdu pocit, jak je vsechno snadne a ja si jen vemu lyze a projedu se ze Svistoveho stiu kolem Zbojnicke chaty az dolu k Brance...
Proto mam dojem, ze vas clanek o jarni dovolene v Tatrach ztraci smysl. Mel by navstevniky hlavne upozornit na pripadna nebezpeci, protoze se v tisku vice objevuji zpravy o tragediich (napr. Priecne sedlo) nez pravda o pohybu v tak narocnem terenu.
Libor Bolda
Reakce Kuby Turka: Proč je všeobecný zákaz zbytečný
Na začátek debaty bych uvedl moje základní přesvědčení, že ač jsem instruktor horolezectví organizovaný v ČHS a zároveň člen OEAV, nelíbí se mi škatulkování návštěvníků od Správy TANAPu na horolezce a skialpinisty (kteří někam mohou) a ostatní (kteří tam nemohou). To je světová anomálie, protože ve světě do chráněných území mohou všichni nebo nikdo. Pokud je někde nějaké časové, místní, početní, anebo já nevím jaké další omezení, platí pro všechny. A stejně tak platí pro všechny zásady slušného chování k přírodě. Někde je vynucují tvrdě, jinde se pokoušejí o osvětu.
Zároveň jsem přesvědčen, že mnohá omezení pohybu v Tatrách vznikla na popud Horské služby. Zákazy vstupu do dolin nad úroveň chat jsou totiž jen bezpečnostním opatřením proti nezkušeným anebo riskujícím turistům. Žádné zájmy ochrany přírody nemohou hrát na zasněžených sedlech bez vegetace a živočichů jakoukoliv roli. Jenže Horské službě se nelíbilo, že z převějí stále padali turisté, tak jim zakázala pod rouškou ochrany přírody přístup do těchto míst. Jenže jsme ve svobodné zemi, kde by si každý měl dělat, co uzná za vhodné. Jestli se zabije, jeho chyba. Měl mnoho možností, jak se jí vyhnout, nebo dokonce jak jí předcházet. Zároveň by Horská služba měla být plně placenou a stotisícové částky za případný vzlet záchranného vrtulníku, první pomoc a práci několika záchranářů by mohly být omezujícím faktorem pro nezkušené návštěvníky. (Jako příklad může sloužit Mont Blanc. Ročně se v jeho masivu zabije kolem tří set lidí, stovka zahyne přímo na Mont Blanku, a přesto turistům nikdo nezakazuje na něj stoupat.)
Jedním z důvodů uzavření turistických chodníků přes zimu a výstupů na lehce dostupné vrcholky byla i starost o kamzíky. Jejich populace od 70. let opravdu klesala, ale jak se ukazuje, důvody jsou komplikovanější, než jen samotný turismus. Zde jsou v pořadí, jak dalece ovlivňují kamzičí stáda: 1) nepatrná změna klimatických podmínek (zřejmě díky postavení Liptovské Mary je o trochu více sněhu, než bývávalo, a kamzík má potíže s předáváním spermií. Samice se se samci spojují na hranici lesa za přesné teploty. Teď to nedokážou, protože na rozdíl od alpských příbuzných je jejich populace degenerovaná z příliš malého teritoria.), 2) lov (podílejí se na tom místní lidé, kteří pytlačí a pašují trofeje goralům zbohatnuvším v cizině jako připomínku rodné hroudy, ale také potentáti z celého Slovenska, kteří střílejí načerno a nikdo si na ně netroufne), 3) neuvážené vysazení rysa (civilizace ho vytlačuje výše do tatranských lesů a tam loví kamzíky místo drobné zvěře a nemocných kusů v nižších polohách), 4) turismus (už několik desítek let je zákaz turistiky v Belanských Tatrách, ale kamzíci se tam nijak výrazně nemnoží).
A nakonec zákaz pohybu mimo značené stezky podporují horští vůdci, pro které stal vlastně obživou. Kolik lidí by s nimi dnes lezlo na relativně jednoduchý Gerlach, Lomničák nebo Vysokou, kdyby tam vedla vyšlapaná stezka?. Těžší místa jsou dobře zajištěna lany a výstup nečiní turistům zvyklým na dolomitské ferraty a alpské vrcholy zvláštní potíže. TANAP by jistě udělal pro přírodu více, kdyby uvolnil striktní pravidla pohybu po Tatrách a zároveň nasadil tvrdou restrikci proti porušování těch, které opravdu škodí přírodě. Např. jízda na lyžích v kosodřevině, vstup do rezervací, zakládání ohňů, stanování načerno...
Horská služba a horští vůdci by se mohli věnovat především prevenci a informační službě. Vždyť je to už přes dvacet let, kdy naposledy vyšel pořádný horolezecký průvodce po Vysokých Tatrách, moderní lyžařský snad nevyšel nikdy a průvodce pro VHT šel před dvaceti lety z velké části do stoupy.
P.S.: Žádné znalosti při vstupu do OEAV ani ČHS nemusíte prokazovat. ČHS ani jiné světové horolezecké spolky (a většinou jsou to spolky, které sdružují horolezce, horské turisty a mnohdy i obyčejné turisty) nejsou faktickými garanty svých členů vůči přírodě ani vůči orgánům ochrany přírody. Česko a Slovenskou jsou v tomto směru anomálií a jejich byrokracie se tváří, že tomu tak je. Být horolezcem neznamená nic jiného než být turistou nebo být návštěvníkem hor.
Kdo se chce něco naučit o pohybu v horách, může studovat množství slušných učebnic na tuzemském trhu, něco najde i na internetu, může se přihlásit do komerční nebo oddílové horoškoly, anebo si najme horského vůdce.
Jakub Turek