Vlkava je jedna z mnoha říček v Polabí, na kterou neseženu vodáckého partnera. Probíjet se rákosím, přenášet padlé stromy, šoupat se přes mělčiny a brodit se bahnem - to nejsou radosti pro každého.
Do Vlkavy pustili rybáři z nějakého rybníku na horním toku vodu. Teče kalná jako cikorkové kafe, jak si ho pamatuji od babičky.
Strouha mezi poli
Na krátkém kajaku se spouštím do říčky ve Strakách, u mostku na horním konci vesnice. Vlkava tady nevypadá jako řeka ani jako potok. Je to rovná strouha prokopaná mezi poli. Největší problém zde tvoří rákosí narostlé až do koryta. Voda unáší jemného blátíčko, a není jasné, zda se kajak pohybuje tak pomalu kvůli hnědočerné kaši, po které pluje, nebo už sedí břichem na bahnitém dně.
VIDEO Střední Vlkava na kajaku
Ve Strakách se proud trošku zrychlí a objeví se vlnky, ale to znamená, že na průjezd je málo vody. Potupně se šoupu po dně od silničního mostu okolo skautské klubovny pod zvednuté stavidlo.
Rákosí, padlé stromy, mělčiny
Dál pokračuji známým způsobem skrze rákosí do Zbožíčka. Jezík bohužel skočit nemohu, protože příliš nízko nad ním vede lávka.
V dalším úseku řádila nedávno vichřice. Olše a topoly padly do Vlkavy a nikdo s nimi nic nedělá. Kromě toho, že musím neustále vylézat i s lodí z vody, lze odhadnout, že příští velká voda bude kvůli padlým stromům povodňová. Jak rychle se zapomíná! Po minulých povodních byla Vlkava vyčištěná od překážek v toku.
Jezík pod mostkem polní cesty u Vápenska se dá seskočit. Pod ním začíná série mělčin, které mě budou provázet až do hořkého konce plavby. Voda někam záhadně mizí. Snad si ji berou okolní pole, nebo téměř vyschlé a dávno nefunkční náhony a strouhy podél Vlkavy.
Před Hroněticemi sešoupnu malý zanesený jez, v jehož pravé části zůstává mezi klacky průjezd. V Šibicích za mostem mě čeká dvojskok, který se dá za větší vody sjet, ale teď je příliš vysoký a samotnému se mi nechce pokoušet osud. Přenesu ho tedy zleva po břehu.
10 kilometrů za 5 hodin
Ještě nějakou dobu se snažím pádlovat. Koloběžku mám zaparkovanou v ústí Vlkavy do Labe, ale se setměním marné úsilí vzdávám. Mělčiny a padlé stromy mě demoralizují u plechového mostku, který se nade mnou zjeví zarostlý v kopřivách. Končím.
Vytáhnu loď na břeh a po dostihové dráze ji táhnu do vesnice na obzoru. Dotazem u překvapené koňařky pracující na svém hospodářství, se dozvídám, že jsem teprve v Lánech. Místo toho, abych se podle plánu převlékl do suchého, nasedl na koloběžku a dojel si do Strak pro auto, vydávám se indiánským během po setmělé silnici. Mokrá bunda, provlhlé kraťasy, promočené neoprenové botičky nejsou skoro žádnou ochranou před chladnou říjnovou nocí.
Autobusy v takové díře o víkendu nejezdí a těch pár aut, která okolo projedou, mě stopem nevezme.
Po Vlkavě jsem pádloval 10 km a trvalo mi to přes 5 hodin. Nazpátek jsem běžel 7 km a za hodinu jsem otevíral auto.
"Věřím ve Vinicia, má všechno k úspěchu. Hodně spolu komunikujeme. Vím, že může jít ještě dál," přemýšlel Karim Benzema před třemi lety. A měl pravdu. 23letý Brazilec stoupá na vrchol španělského klubu... celý článek
První duben odstartoval novou éru povinného ručení. Jednak zrušil zelené karty (pouze v Česku a nikoliv v zahraničí), jednak rozšířil okruh vozidel, která musejí mít sjednáno pojištění odpovědnosti. Aby toho nebylo málo, povinnost
Malý zámek Chlum s hospodářstvím jako každý druhý, stál Posázaví do roku 2012. Do té doby chátral, pak vyhořel a nakonec byl srovnám se zemí tak, že už nikdo nepozná, kde stál.
Prastará kamenná rozhledna Žalý patří mezi nejstarší turistické rozhledny v Čechách. První dřevěná věž zde stála už roku 1836. Poté byla nahrazena železnou věží a od roku 1892 do dnešních časů se