Steinerne Agnes u Berchtesgadenu. Foto: Martin Turčan JAK NA TO Letos se snad zacelí alpské ledovce ROZHOVOR Horský vůdce Radek Lienerth provozuje brněnskou horolezeckou školu ClimbOn, školí instruktory Českého horolezeckého svazu a učí horské sporty na Masarykově univerzitě. O co je největší zájem mezi klienty horských vůdců? Teď před začátkem letní sezony organizujeme zejména jednodenní seznamovací kurzy lezení. Celoročně je zájem klientů stálý. Převážně pracuji s vracejícími se hosty. Jaké destinace jsou nejoblíbenější? Česká pískovcová skalní města nabízejí specifické lezení a každý horolezecký výstup je zážitkem. Vysoké Tatry jsou stále oblíbené snad z nostalgie a také kvůli jejich malebnosti. V Chamonix pod Mont Blankem se dá uskutečnit široké spektrum túr od pěší turistiky po nejnáročnější horolezecké podniky po perfektních žulových štítech, na ledovcích i v travnatých údolích. Očekáváš letos nějaké změny? Po letošní zimě plné sněhu se snad zase vyspraví alpské ledovce. Bude možné projít i tam, kde to kvůli obrovským trhlinám v ledu minulé roky nebylo možné. Jaké dělají čeští horolezci a horští turisté největší chyby? Často příliš lpí na plánovaném výstupu za každou cenu a to i za nepříhodných podmínek, jako je třeba špatné počasí, nebo lavinová situace. Moje přání by bylo, aby se lidé na horských túrách začali chovat zodpovědněji. Jakou dobu a jaké množství peněz jsou klienti ochotni obětovat za dovolenou na horách? Délka akcí obvykle trvá od dvou do deseti dnů. Při využití služeb horského vůdce na klasických vysokohorských a horolezeckých túrách je potřeba kalkulovat od 50 do 200 eur za osobu a den podle velikosti skupiny. Díky televizi přibudou na řekách další vodáci ROZHOVOR Instruktor vodní turistiky Míla Pražák je majitelem vodácké půjčovny Dronte, jejíž zelené kánoe plují po všech tuzemských řekách. Jeho domovskými tokem je Ohře, kde vybudoval síť půjčoven a zároveň vodáckou naučnou stezku. Teď pracuje na podobném projektu pro slovenský Hron. Jsou vodáci jiní než dříve? Jezdí pádlovat na méně dní s lepší výbavou a vyžadují větší komfort. Rozmáhají se rafty a stabilní kanoe, prakticky se jezdí již jen na plastových plavidlech. Klienti půjčoven vyžadují často i převoz bagáže a poradenskou aktivitu. Na vodě je daleko více nováčků, kteří toho o řece moc nevědí, ale chtějí zkusit krásu a pohodu vodní turistiky. Na jaké řeky se jezdí nejčastěji? Všeobecně jsou to řeky, které tečou. Tady v Čechách to je Vltava a Ohře a u sousedů na Slovensku Hron. Tam míří řada českých vodáků. Čím dál tím více také vodáci využívají předem ohlášených vodáckých akcí, kdy se pouští voda z přehrad do menších řek, jako je například Teplá, Střela, Doubrava a Vavřinecký potok. V čím dál tím větší oblibě jsou jednodenní a dvoudenní výlety, které nabízejí půjčovny na řekách pro ty, kteří nechtějí putovat po řece dlouho. Takové možnosti nabízejí Vltava, Ohře, Sázava a Berounka. Jaké dělají vodáci největší chyby? Nemají s sebou potřebné vybavení a podceňují sílu řeky. Jezdí na divokou vodu, kterou nezvládnou, neodhadnou nebezpečné jezy, nebo zvolí špatné plavidlo. Například chtějí na kajak, ale v životě v něm neseděli, nebo odmítají nosit plovací vesty. Stálým problémem je nadměrná konzumace alkoholu. O čem se bude mezi vodáky nejvíc mluvit? Letos očekáváme díky televizním seriálům Proč bychom se netopili a Vodácká putování velký příliv nováčků – turistů. To může mít i negativní dopad, pokud si tito lidé nedají poradit. Další novinkou je, že řada tábořišť podél řek se přes zimu rekonstruovala a budou komfortní. Nejvíce propíranou záležitostí je teď horní Vltava nad Lipnem. Od května ji lze splouvat jen na kánoích a kajacích za vyšší vody. Pokud bude vody méně, je potřeba u ochranářů koupit registrační známku za 100 Kč, protože více než stovku lodí na řeku v tu dobu nepustí. Rafty a pramice mohou na vodu až ve Vyšším Brodu. Na jaké peníze vodácká dovolená obvykle přijde? Půjčení vybavené lodě se pohybuje od 200 do 300 Kč/den. To je cena pro dva, a tedy na osobu 150 Kč. Další položkou jsou výdaje za tábořiště, kde se cena pohybuje od 20 do 80 Kč za vodáka a noc. A pak už záleží na tom, zda si vaří sám na ohni nebo se stravuje po restauracích a hospodách. Při vaření na ohni vyjde se 120 Kč/den, se stravováním v hospodách 200 – 300 Kč/den. Trend je ale takový, že vodáci jsou ochotni připlatit i za půjčení dalšího vybavení, jako je vodácká bunda, boty, neopren, jen aby se cítili dobře. Takže utrácejí o něco více. HORYDOLY V REGIONECH DOMA - Šumava - Český a Slavkovský les - Praha - Krušné hory - Krkonoše - Jeseníky - Jizerské a Lužické hory - Orlické hory - Beskydy a Javorníky - Brdy - Labe - Sázava - Bílé Karpaty - Vltava - Český ráj - Středohoří - Český kras a Křivoklátsko - Jižní Čechy - Českosaské Švýcarsko - Ralsko - Plzeň - Vysočina - Podyjí - Brno - Ostrava  CIZINA - Vysoké Tatry - Centrální Alpy - Francie - Východní Alpy - Velká Británie - Dolomity a Julské Alpy - Himálaj - Středomoří - Jihovýchodní Asie - Německo - Polsko

V létě se pojede opékat na mořské pláže necelé dva miliony českých dovolenkářů. Co budou dělat ostatní? Nejčastěji chodit na výlety a jezdit na kole. Vedle turistů a cyklistů pomalu, ale jistě mohutní proud horolezců, vodáků a plachtařů. Tento článek podstatně rozšiřuje text, který vyšel včera v Lidových novinách.

Článek Aktivní dovolená: více adrenalinu vyšel včera v Lidových novinách.

Tři trendy letos budou při aktivní dovolené dominantní. "Jezdí se na méně dní s lepší výbavou a klienti vyžadují větší komfort," shrnuje instruktor vodní turistiky a provozovatel vodácké půjčovny Dronte Míla Pražák.

Marketingový ředitel cestovní kanceláře Nev-Dama Daniel Klotz říká v podstatě to samé: "Registrujeme nárůst poptávky po zkrácených pobytech a také pobytech s wellness, bazény a saunami." Turisté jsou ochotni připlatit za kvalitu. "Narůstá počet klientů, kteří s námi jedou především do Rakouska a stráví tam raději dvakrát či třikrát za rok několik dní, než celý týden najednou."

"Jasně viditelným trendem je vyšší počet výjezdů do zahraničí a současně zkracování délky dovolené," vidí vývoj, který rok od roku sílí, marketingový konzultant cestovního ruchu Jan Herget. "Jinými slovy - vyrazíme častěji, ale spíše na prodloužené víkendy, než na celé týdny."

Podle Hergeta je také důležité, že rostou průměrné denní útraty českých turistů v cizině. "Už se nebojíme si dát oběd v restauraci, ale také požadujeme lepší kvalitu služeb, zejména co se týká ubytování."

Hledáme dobré ubytování

Poptávka po kvalitním ubytování se netýká jen hotelů s mnoha hvězdičkami, ale také kempů, penzionů a horských chat. Noc pod stanem totiž plánují už jen ortodoxní dobrodruzi, extrémní šetřílci, vodáci a někdy turisté, kteří cestují do jižních zemí. Ostatní si raději zaplatí noc pod střechou.

Občas jsou vidět postavené stany poblíž nejpopulárnějších alpských chat, jako je třaba Adamek pod Dachsteinem, Stüdl pod Grossglocknerem, nebo Furé pod Badilem. V poměru ke zvyšujícímu se počtu návštěvníků z Česka je jich už velmi málo.

Ceny ubytování v Alpách jsou nižší než v obdobných ubytovnách ve Vysokých Tatrách. Zároveň zkracující se čas na dovolenou nutí turisty a horolezce, aby chodili rychle – to znamená s malými batůžky bez stanů, spacích pytlů a kempingového vybavení.

"První i osmý květen v pátek budou silným lákadlem," míní konzultant Jan Herget. "Mnoho lidí si ke svátkům přidá ještě jeden či dva dni dovolené a vyrazí na feráty nebo kola do Rakouska. V průměru se tam platí v penzionech od 15 do 25 euro za noc a osobu. Někteří platí stále stejně, ale jezdí za turistikou častěji. Hodně roste skupina turistů, kteří si dovolí lepší služby včetně polopenze a ti platí kolem 30 eur za noc.

Pošilháváme na východ a na jih

Aktivní turisté nemíří jenom do Rakouska. "Zájem se přelévá z Alp opět více na východ, znovu se do hledáčku dostává Rumunsko, které bylo tolik populární v 70. a 80. letech minulého století. Stále více turistů jezdí i na Ukrajinu a do Ruska," míní vydavatel turistické literatury Otakar Brandos a šéfredaktor časopisu Treking.

"V rámci aktivní dovolené se mezi lidmi hodně mluví o Islandu, Maroku, Albánii a Makedonii. Oblíbené jsou balkánské země a Zakarpatská Ukrajina, kde lze za nízké ceny prožít zajímavou a dobrodružnou dovolenou," upřesňuje předseda Českého spolku horských průvodců Michal Lollok.

"Mezi pěšími turisty jsou stále nejoblíbenější Alpy a Slovensko," poznamenává Otakar Brandos. "Je to dáno snadnou přístupností, solidními cenami služeb a atraktivitou. Zvláštní kapitolu si zaslouží ukrajinské Karpaty, kam lidé míří za samotou a relativně neporušenou přírodou bez turistické infrastruktury."

Podle Michala Lolloka lze státy rozdělit takto: "Pro vysokohorské turisty a milovníky zajištěných cest jsou alpské země Itálie, Rakousko a Slovinsko. Cestovatelé vyhledávající náročnější přechody hor navštěvují především Rumunsko, Ukrajinu, Černou Horu a Albánii. Poslední roky zaznamenává velikou oblibu Korsika a Skandinávie. Pro milovníky vzdálenějších krajů je Jižní Amerika, ruský Kavkaz, Indie a Nový Zéland."

Na kole pod plachtami u jezera

"Češi v zimě lyžují a v létě jezdí na kole," opakuje starou známou pravdu Jan Herget. Hodně jezdí Podunajskou cyklostezku a podobné dálkové trasy po rovině. Zároveň se začínají věnovat adrenalinovému ježdění.

"V Česku i Alpách rostou bike parky jako houby po dešti a lanovky čím dál více slouží také cyklistům. Některé prázdninové regiony dokonce nabízejí v rámci ubytováni skipasy pro cyklisty zdarma."

Jasně nejoblíbenějšími oblastmi pro cykloturistiku jsou střední a jižní Čechy. Na jaře si jezdí rozhýbat ztuhlé svaly na Mallorku ambiciózní sportovci i obyčejní hobby závodníci. Začátkem léta začíná cyklistická sezona v Rakousku a Itálii.

Nejblíže to mají Češi do Salcburska a Solné komory, kde si mohou vybrat mezi dlouhými cyklotrasami podél velkých řek a pravými horskými túrami za pomoci lanovek.

Věhlasné je okolí jezer Garda v Itálii a Wörther v rakouských Korutanech. "Sportovně založení lidé tam mohou chodit po horách, lézt po skalách, jezdit na kole, surfovat nebo kitovat na vodě a současně se koupat v teplé a čisté vodě," připomíná Jan Herget.

Padák a board na vodě. O co tu jde?

Dynamicky se rozvíjí nejmenší plachtařské odvětví kiting. Provozovat ho lze všude, ale právě na jezerech pod horami jsou nejlepší podmínky pro začátečníky i experty. Hory zajišťují pravidelné větry, vlny nebývají tak velké jako na moři a nehrozí zrádné proudy.

O co vlastně jde? Kiter drží v rukou malý padák, který ho pohání v pohybu. Naprostý začátečník si ho nejprve pouští ve vzduchu jako draka. Může to dělat na pláních za domovským sídlištěm, stejně jako na mořské pláži. Když si jeho ovládání osahá, stoupne si na desku podobnou jako snowboard a padák ho žene s větrem o závod po vodní hladině.

Kitovat lze nejen na vodě, ale třeba také na skateboardu, v zimě po sněhu na lyžích či snowboardu. "Kitesport je srdeční záležitost i adrenalinová zábava," uvádí ředitel Maxmedia Kryštof Šabacký, který se jeho propagací zabývá. Právě v tom tkví popularita kitingu – lze se jenom vozit ve větru po hladině, ale také pilovat triky, skoky a otočky, nebo dokonce závodit.

Týdenní dovolená za deset tisíc korun

Cestovní kanceláře lákají klienty do všech možných koutů světa, Češi jsou ochotní utrácet i přes ekonomickou krizi stále více peněz za cestování, ale přesto si hlídají každou korunu nebo euro, které hodlají utratit.

"Průměrná cena zájezdu mírně vzrostla. Letos ji odhadujeme na osm tisíc korun za osobu bez kapesného. Průměrná délka pobytu je necelých šest a půl dne," uvádí Daniel Klotz z Nev-Dama. "Nabízíme klientům, kteří po objednání zájezdu ztratí zaměstnání, vrácení 30 % ze zaplacené ceny zájezdu."

Zatímco Daniel Klotz z Nev-Damy mluví především o pobytových zájezdech se sportovním programem, průvodci čistě turistických akcí s častými přesuny hovoří o cenách o trochu vyšších. "Lidé si nejčastěji vybírají akce o délce 7 až 10 dní, u expedic v délce 17 dní. Obvykle jsou ochotni utratit něco mezi 10 až 20 tisíci korunami," říká Otakar Brandos, který kromě toho, že vydává tištěné průvodce a turistický časopis, vede turistické zájezdy.

"Poslední roky si klienti vybírají většinou kratší zájezdy, kdy mohou během léta navštívit více oblastí," vypozoroval předseda Českého spolku horských průvodců Michal Lollok. "Čtyřdenní programy se pohybují v rozmezí 1800 – 3500 Kč. Desetidenní programy přechodů hor se pohybují v rozmezí 4200 – 8000 Kč."

Mladí Češi neznají azbuku a nerozumí slovenštině

"Dnes jsou turisté mnohem samostatnější než dříve, ale také občas až příliš fajnoví a nesoudní." To je podle Otakara Brandose dáno dostupnými informacemi a mapami, výhodnější ekonomickou situací a také lepší jazykovou výbavou. "Pokud jde o naše východní sousedy, je situace paradoxně opačná. Dnešní náctiletí dnes prakticky nerozumí slovenštině. Ukrajinština a ruština jsou pro ně stejně vzdálené jako pro nás dospělé čínština."

Aktivní turistika má i své stinné stránky. "Hlavně při extrémních sportech jako je vysokohorská turistika nebo rafting, stále přeceňujeme naše zkušenosti a podceňujeme rizika," připomíná konzultant Jan Herget. "Pokud uvidíte v létě na ledovci skupinku výletníků, kteří se nenavázali na lano, jedná se s velkou pravděpodobností o Čechy. U horských vůdců v Alpách máme velmi špatnou pověst."

Instruktor vodní turistiky Míla Pražák i horský vůdce Radek Lienerth se k marketingovým konzultantem Janem Hergetem překvapivě shodují. Čeští turisté mají podle nich sklon podceňovat sílu přírody, někdy si neuvědomují nebezpečí adrenalinových sportů a často nevyužívají běžné vybavení, které by zamezilo zranění nebo dokonce smrti na dovolené.

Důkazem jejich tvrzení jsou statistiky. Český horolezecký svaz ročně eviduje dvacet až třicet smrtelných nehod českých milovníků horských sportů doma i v zahraničí. Ve Vysokých Tatrách zahyne ročně okolo dvaceti návštěvníků. Vodáci zapisují každým rokem do seznamu obětí několik utonulých na tuzemských jezech i divokých řekách v Alpách. Na kole zemře průměrně pět desítek cyklistů do roka.

Přidej na Twitter