Co chtějí horolezci? Nevíme!

Následující sobotu 24. března se v Praze sejde Valná hromada Českého horolezeckého svazu.

Závodníci chtějí peníze

Již několik let zuří pod povrchem boj o peníze a vliv mezi závodníky a sportovci na jedné straně a rekreační členskou základnou na druhé straně. První poukazují na propagaci horolezectví díky sportovním výsledkům a druzí na zájem většiny členů.

Závodníci si dlouhodobě ukusují stále větší díl z koláče celoročních rozpočtů především pro činnost na umělých stěnách. Daří se jim to především díky umné argumentaci Dana Kadlece a před ním Slávka Vomáčka. I letošní navrhovaný rozpočet svazu tento trend potvrzuje.

Druhá strana reprezentovaná předevšími velkými a středními oddíly žádá o přesunutí peněz do údržby skal a metodické činnosti. Prakticky to znamená zaplacení lidí a prostředků na výměnu zastaralých jistících skob, nýtů a kruhů na skálách.

Velkým restem zůstává v této oblasti několik let slibovaná metodická příručka pro instruktory i prosté členy. Vinu za její nevydání nese dosavadní šéf metodické komise Dušan Stuchlík.

Nejasný sponzoring

Český horolezecký svaz nezveřejnil své sponzorské smlouvy. Navenek není jasná sponzorská strategie ani vzájemná podpora sponzorů se svazem a naopak. Na svazu není osoba, která by měla na starosti výhradně získávání a rozdělování sponzorských peněz.

Zatím to vypadá tak, že lepší foundraising než celostátní svaz mají jednotlivé aktivní oddíly na místní úrovni. Některé závody, přejišťování skalních oblastí, případně akce s dětmi a mládeží se konají za podpory místní samosprávy a také místních firem, které mají něco společného s outdoorovým podnikáním.

Naopak velkým propadákem byl loňský neuskutečněný závod světového poháru v lezení na umělé stěně v Brně během veletrhu Sport Life. Letos se Českému horolezeckému svazu podařilo podobné blamáži zabránit na poslední chvíli tím, že oznámil Mezinárodní asociaci sportovního lezení nedostatek peněz na pořádání světového poháru na pražské stěně Smíchoff.

Nestojí jim ani za představení

Nadcházející valná hromada bude řešit čtyři hlavní záležitosti. Změnu stanov, přijetí nových pravidel lezení na skálách, upřesnění disciplinárního řádu a nové vedení Českého horolezeckého svazu.

V současné době kandiduje na předsedkyni pouze Alena Ottová-Čepelková. Nepředstavila žádný volební program, navíc nesplnila svůj slib z minulých voleb, že nebude znovu kandidovat.

Z jediného většího rozhovoru, který poskytla serveru Horyinfo, který vydává člen komise alpinismu Petr Jandík, vyplývá, že se k žádným významným krokům nechystá.

Dalším kandidátům do vedení s výjimkou Jiřího Čermáka také nestálo za to ani zveřejnit své představy o budoucím fungování svazu pod jejich vedením. Případní voliči tedy nebudou vědět, proč je vlastně volí.

Stálé potíže s magnéziem

Připravovaná změna stanov není nijak dramatická. Pouze reflektuje pozici, myslí na individuální členy a upřesňuje postavení oddílů. Zároveň ovšem neřeší, zda bude vedení svazu rozhodovat veřejně a průhledně, nebo zůstane uzavřenou skupinou lidí s nejasnými zájmy.

Za to změna pravidel pro nepískovcové a zvláště pískovcové lezení je píchnutím do vosího hnízda. Kontroverzní je především přetrvávající zákaz používání magnézia, který je zřejmě nepřijatelný pro velkou skupinu výkonnostních horolezců.

Nový disciplinární řád upřesňuje okruhy prohřešků, za které může být horolezec potrestán v rámci svazu. Jedna z důležitých věcí je i přečin proti ochraně přírody. Potřeba dobrého disciplinárního řádu se ukázala v poslední době například při problémech s magnéziem, nebo v případě sporů s tímto portálem Horydoly.

K čemu je nám svaz?

Český horolezecký svaz přišel po mnoha letech soudů o chatu v Ostrově, kam se jezdilo za lezením na pískovci. Navíc musí zaplatit 850 000 korun v konkurzu, který zavinil předseda z doby po sametové revoluci v roce 1989 Jiří Skandera. V kostce lze říci, že Český horolezecký svaz díky jeho podpisu ručil jeho firmě Alpenservis, která se později dostala do finančních potíží a teď dobíhá její konkurs.

Pomyslné dluhy má Český horolezecký svaz i nadále v oblasti propagaci horolezectví všech podob, v uplatňování vlivu při rozhodování státních orgánů, získávání peněz od soukromých i státních subjektů a informování horolezecké i nehorolezecké veřejnosti. Také informace o omezení lezení z hlediska ochrany přírody jsou stále nedostatečné.

Ve vzduchu stále visí stará otázka: "K čemu je nám Český horolezecký svaz?" Autor této analýzy si myslí, že čím bude svaz silnější, tím bude mít větší vliv a tím se více postará o jeho zájmy v oblasti lezení. Připouští ovšem, že čistě pragmatický pohled vhání horolezce do náruče rakouského Alpenevereinu, který je funkční organizací poskytující silní zázemí a dobré služby.

Nechceme, aby veřejnost viděla pod pokličku

O malé vstřícnosti k svazu veřejnosti hovoří aktuální maličkost. Horydoly požádaly o novinářskou akreditaci na valnou hromadu. Jedná se o běžný a spíše formální akt na jednání jakéhokoliv sportovního svazu, politické strany či na účast při veřejné akci. Odpověď ekonomického místopředsedy Českého horolezeckého svazu Jindřicha Pražáka však byla velmi překvapivá: "Jednání VH ČHS je přístupné pouze registrovaným delegátům, čestným členům ČHS a pozvaným hostům. Novinářské akreditace se nevystavují. V případě, že výkonný výbor nebo valná hromada ČHS uznají za nutné informovat o průběhu jednání novináře, uspořádají po skončení jednání nebo v nejbližším vhodném termínu tiskovou konferenci." 

Horydoly tedy budou přítomny na valné hromadě neoficiální cestou. Přineseme vám  čerstvé, obsažné a komentované zpravodajství jako každý rok.   

Valná hromada ČHS na Horydoly

2006 - Kuba Turek, 2006 - Jan Puš, 2006 - Martin Otta

2005

2004

2003