Čau,
myslím že už je to docela provařená historka a hlavně Rusové už to převrátli z mnoha stran. Takže jenom co mě k tomu napadá z toho, co jsem o případu kdy četl.
Kuba

Pověz mi, prosím, jaké okolnosti by mohli vést k tomu, že by někdo opustil v zimě na Uralu na horách stan bez bot, rukavic, čepic?

To může přece být témeř cokoliv: obyčejně ti vybuchne benzinový vařič (jako tehdy nám s Bárou na Roháčích), máš málo vzduchu (vydýchal jsi ho) a blbě se ti dýchá, jdeš na záchod, prostě tě už sere být furt v zimě a vlhku na expedici, něco se ti blbého zdá, je ti normálně blbě a jdeš zvracet, pohádáš se se spolunocležníky, třeba se sni i porveš, opijete se, přiotrávíš se výpary, jseš fyzicky vyčerpaný, přijde se na tebe kouknout medvěd nebo vlk, spustila se tam lavinka, zapadli sněhem i se stanem.......

Nemyslím teď na marťany či nějaké konspirační teorie, opilí asi také nebyli, po zvířatech či cizím zavinění se nenašly stopy.

Nenašly se tam stopy, ale lidi tam dorazili až po několika dnech. Takže mohlo být už všechno pod sněhem.

Nějak mi to není jasné, proč ve stanu nechali boty, rukavice, čepice a teplé oblečení a deky/spacáky (?) ani podle výše uvedené teorie o katabatickém gravitačním vichru (bouři). No snad jen vylézt ven jen na moment, ale zase se vrátit pro boty a došatit se, ale vichr je smetl pryč od stanu z kopce...

Docela si to dovedu představit. Bylo to na rozlehlé pláni, jeden se ocitl venku s tím že to bude jen na moment a stalo se něco, co jsem popisoval výše. Fouknul vítr, on ztratil rovnováhu a další mu chtěli pomoci. Jenže ten vítr a sníh byly tak silné, že ztratili orientaci a už se nestačili vrátit.

Jediné co mě realistického napadá, je to, že přišel první poryv větru a dva kluci co měli službu se obuli, oblékli a vylezli ven rovnat stan. Vítr utichnul, a aby mohla tato služba přerovnat stan a lépe ukotvit, tak vyzvali ostatní aby na chvilku "na 3 minutky" vylezli ven, jen v ponožkách, protože boty měli cugrunt zmrzlé. Jenž náhlý poryv větru smetl jednu z těch holek, rozběhli se za ní jen v ponožkách a v ten moment se rozpoutalo nějaké to katabatické peklo, že utekli dolů do údolí jen v ponožkách a bosí, protože ke stanu se už nemohli skrz vítr dostat.

Přesně tak bych si to taky vysvětloval jako nejjednodušší řešení. Prostě se všechno v jeden okamžik podělalo - oni nebyli už asi v dobrém stavu, fest se zhoršilo počasí a do toho zazmatkovali z nějakého banálního důvodu. 

Obracím se na Tebe jak na starého praktika se zkušeností z horských zimních treků a pobytu v drsné přírodě, tak jako se zkušeností se sociálním a biologickým chováním skupiny lidí vystavené nepřízni počasí (či stresové situaci) a jejich panickými skupinovým reakcím. Tvoje zkušenost daleko převyšuje zkušenost mojí.

Předpokládám, že docela dobře znáš tuto zvláštní horskou historku z roku 1959:
https://www.arcdoc.se/se/blogg/dyatlov-expedition-new-theory-41712449
Možná Tě tahle historka nezaujala, ale spíše si myslím, že ji znáš.

Pověz mi, prosím, jaké okolnosti by mohli vést k tomu, že by někdo opustil v zimě na Uralu na horách stan bez bot, rukavic, čepic?