Zpět na článek Vodňanská Blanice

Blanice Vodňanská

Vodňanská Blanice

Blanice Vodňanská.
Autor snímku Ondřej Turek
Větší velikost Předchozí fotka Další fotka

Blanice, též Vodňanská Blanice (německy Flanitz či Blanitz), je jihočeská řeka, nejdelší a nejvodnatější přítok Otavy. Jméno má po blaních, neboli vlhkých loukách.

Měří 94,7 km. Řeka pramení u bývalé osady Zlatá ve vojenském prostoru Boletice ve výšce 972 m n. m. a teče severním směrem. U Spálence vtéká do Prachatické hornatiny. Pod Těšovicemi protéká Bavorovskou vrchovinou. U Krašlovic vtéká do Českobudějovické pánve. Ústí zprava do Otavy u Putimi na říčním kilometru 32,8 v nadmořské výšce 362 m.

Povodím Blanice vedla jedna z nejstarších solných stezek na Šumavě, tak zvaná Zlatá stezka, obchodní cesta z Pasova přes Prachatice do Písku a dále do Prahy, která sloužila již v předhistorické době. Blanici tato cesta překonávala u osady Cudrovice a hradu Hus a podél jejího toku vedla od Těšovic k Protivínu. V současnosti průběh bývalé Zlaté stezky z velké části kopíruje silnice II/141.

V řece Blanici se ve středověku rýžovalo zlato. V nivě Blanice jsou zachovány zbytky středověkých rýžovnických sejpů. V 16. století se v okolí Blanice provádělo dolování. Ještě v roce 1764 existoval zlatý důl svatý Antonín u Záblatí. Poslední pokusy o dolování se konaly v letech 1816-1820 u Zvěřenic, ale pro špatný výsledek byla těžba zastavena.

Blanice protéká vesnicemi a městy Arnoštov, Spálenec, Záblatí, Husinec, Těšovice, Strunkovice nad Blanicí, Blanice, Bavorov, Krašlovice, Vodňany, Milenovice, Protivín, Myšenec, Maletice, Heřmaň a Putim.