Blanice mezi Husincem a Těšovicemi.
 
Blanice mezi Husincem a Těšovicemi.
Autor snímku Kuba Turek

Blanice Vodňanská

Blanice, též Vodňanská Blanice (německy Flanitz či Blanitz), je jihočeská řeka, nejdelší a nejvodnatější přítok Otavy. Jméno má po blaních, neboli vlhkých loukách.

Měří 94,7 km. Řeka pramení u bývalé osady Zlatá ve vojenském prostoru Boletice ve výšce 972 m n. m. a teče severním směrem. U Spálence vtéká do Prachatické hornatiny. Pod Těšovicemi protéká Bavorovskou vrchovinou. U Krašlovic vtéká do Českobudějovické pánve. Ústí zprava do Otavy u Putimi na říčním kilometru 32,8 v nadmořské výšce 362 m.

Povodím Blanice vedla jedna z nejstarších solných stezek na Šumavě, tak zvaná Zlatá stezka, obchodní cesta z Pasova přes Prachatice do Písku a dále do Prahy, která sloužila již v předhistorické době. Blanici tato cesta překonávala u osady Cudrovice a hradu Hus a podél jejího toku vedla od Těšovic k Protivínu. V současnosti průběh bývalé Zlaté stezky z velké části kopíruje silnice II/141.

V řece Blanici se ve středověku rýžovalo zlato. V nivě Blanice jsou zachovány zbytky středověkých rýžovnických sejpů. V 16. století se v okolí Blanice provádělo dolování. Ještě v roce 1764 existoval zlatý důl svatý Antonín u Záblatí. Poslední pokusy o dolování se konaly v letech 1816-1820 u Zvěřenic, ale pro špatný výsledek byla těžba zastavena.

Blanice protéká vesnicemi a městy Arnoštov, Spálenec, Záblatí, Husinec, Těšovice, Strunkovice nad Blanicí, Blanice, Bavorov, Krašlovice, Vodňany, Milenovice, Protivín, Myšenec, Maletice, Heřmaň a Putim.

Zpět na článek Vodňanská Blanice

Zpět do galerie Blanice Vodňanská