Geocaching je navigační hra, kde může být skrýš schovaná kdekoliv. Třeba v koruně stromu. Jak se tam dostat? Když nemáme lano, prostě si plivneme do dlaní a vylezeme nahoru. A potom slezeme dolů! 

Jak to udělat bezpečně? Zde je 7 základních pravidel: 

1. Jestli se bojíte, nikam nelezte!
2. Vždy jděte na věc aspoň ve dvou.
3. Držte se co nejblíže kmene, kde jsou větve nejsilnější.
4. Nikdy se nechytejte suchých větví, každou si předem prověřte.
5. Lezte nohama, rukama se jen přidržujte. Nohy jsou silnější než ruce.
6. Myslete na návrat. Musí vám zbýt dost sil k sestupu na zem.
7. Nezapomeňte s sebou mobil a lékárničku. 

Čtěte také: Kanálové kešky - bezpečnost  a Jak je těžká keš?

Gymnastka Věra Čáslavská vyhrála v Mexiku 1968. Bylo to obrovské sportovní i politické gesto. Děkujeme!

This is the floor exercise from Vera Caslavska, in the 1968 Olympics. She won the AA-competition, also gold on vault, uneven bars and floor exercise. Plus a silver on balance beam.

Z mnoha druhů ohňů patří pagoda mezi složitější na přípravu. Za to ale dobře hoří a dá se použít na slavnostní příležitosti. Vyžaduje však hodně dřeva a pracné řezání paliva. Pagoda má tvar jehlanu. Polena borového nebo smrkového dřeva se napříč staví do jakéhosi mírně se zužujícího čtyřhranného komínu. U větších ohňů je vhodné polena opatřit záseky, aby se nesesouvala. Výplň je ze suchého klestí. Dohořívající polena proto propadávají dovnitř ohně. Pagoda málo kouří, odhořívá hlavně seshora a vytváří žhavé uhlíky.

Podobně se staví oheň hranice. Rozdíl je v tom, že se nahoře nezužuje. Vytvoří tedy komín, který má velký tah, rychle hoří a téměř nekouří.

CLIMBING GUIDE Stará cesta na Starostu (Adršpach): Z náhorní strany spárou a komínem na pilíř k 1. kruhu. Přepadem (stavění) žlábkem na plošinku a komínem na plató. Stěnou a žlábkem ke 2. kruhu. Traverz stěnou doleva ke 3. kruhu (stavění) stěnou přes převis a stěnou ke 4. kruhu (stavění) a traverz stěnou doprava. Stěnou na vrchol.

Prvovýstup: 30. května 1928. Hans Schlesinger, H. Jäpelt, W. Feigel. 

Film První sedma od Karla Vlčka získal cenu poroty na horolezeckém festivalu v Grazu roku 1986. Jan Drobek Krch bere  s sebou na Starostu malého Dana Stránského.

Rachel Scheffe lezla tradiční spárovou cestu Gemini Crack Left 5.10c (7 UIAA) ve skalní oblasti New River George. Založila tři friendy, poté spadla. Vytrhla dva z nich a chytil ji teprve třetí. Jistič ji udržel na laně těsně nad zemí. Kdyby měla na sobě kombinovaný úvaz (hrudní + sedací) a přilbu, byla by na tom jistě lépe.

Hochkönig (2941) je nejvyšší vrchol Berchtesgadenských Alp. Vypíná se na rakouském území ve spolkové zemi Salcbursko (Salzburgerland). Na jih spadá strmými stěnami až 1000 metrů vysokými, na sever pozvolna klesá do údolí Blühnbachtal. Ze severní strany je Hochkönig pokrytý malým ledovcem Übergossene Alm. V roce 1888 měl ledovec plochu 5 km², dnes je jeho rozloha pouze pětinová.

Na vrcholu stojí turistická chata Matrashaus. Další ubytování v masivu Hochkönig poskytují chata Erichhütte (1540 m) na jihu, bivak Bertgen Hütte (1846 m) na západě, rustikální chata Mitterfeldalm (1846 m) a hotel Arthurhaus (1503 m) na východě.

Vittorio Brumotti předvádí na videu, jak umí jezdit na silničním kole, a jakoby mimochodem ukazuje, jak je v Livignu krásně. Livigno je evropská destinace pro bikery a cyklisty.

Lezení na umělé stěně se stalo součástí programu letní olympiády v Tokyo 2020. Není zatím jasné, zda se bude závodit v trojboji rychlost - obtížnost - bouldering, nebo zda bude nakonec zvolen jiný formát olympijského závodu. Zároveň byl do rodiny olympijských sportů přijat skialpinismus. Má tedy šanci, že se na některé z příštích zimních olympiád dostane na oficiální program.

Stromovka je pro všechny Pražany symbolem, jak má vypadat park. Tady se lidé procházejí, jezdí na kolech, koloběžkách a také in-line bruslích a v zimě na běžkách, běhají, obdivují květiny, které zde zahradníci opečovávají, a večer pijí jako duhy. Projeli jsme se na elektrokole Apache Chitto od Výstaviště (dříve Park kultury a oddechu Julia Fučíka) k Místodržitelskému letohrádku (dnes novinová a časopisecká Národní knihovna) a dolů okolo Šlechtovy restaurace (dlouhá léta zničená) k Vltavě. 

Údolí Tichá Šárka je idylická periferie hlavního města Prahy. Protéká jím malý Šárecký potok, vede jím málo frekventovaná ulice V Šáreckém údolí, k dispozici jsou příjemné restaurace, na loukách a v zahradách stojí vily a vilky. Projíždí tudy městský linkový autobus. Tichá Šárka v délce pěti kilometrů od Jenerálky na Bořislavku je vhodná k projížďce na kole i koloběžce po značné cyklotrase A17. Lze ji také spojit na výlet s Divokou Šárkou, nebo tudy přijet od Kladna do centra velkoměsta.  My jsme si Tichou Šárku vychutnali na elektrokole Apache Chitto, a proto nám nevadilo, že jedeme "proti srsti" ze Stromovky do Podbaby a na Břetislavku, kde začíná samotné údolí a stále mírně stoupá až na Jenerálku. Odtud jsme velmi strmě vystoupali Horoměřickou ulicí na Hanspaulku a pak už se spustili po Evropské ulici na Vítězné náměstí známé jako Kulaťák. 

Tichá Šárka má dnes zarostlé svahy, ale dříve bývala bez lesa. Po roce 1400 byly v okolí kostela svatého Matěje zřízeny vinice, po roce 1530 je doplnily chmelnice a po roce 1800 se rozmohla těžba cihlářské hlíny.