Vodácké putování na Otavě pod hladinou Orlické přehrady

Většina vodáků končí splutí Otavy v Písku. Někteří dopádlují až do tábořiště u Vojníkova. Tam pod Topičovým / Herinkovým jezem začíná vzdutí přehradní nádrže Orlík. Následující jezy jen občas vystoupí těsně nad vodu kvůli kolísání hladiny způsobené orlickou hydroelektrárnou.

My jsme měli neskutečné štěstí. Mohli jsme splout čtyři staré jezy, proud v původním řečišti tekl až téměř na soutok s Lomnicí, usměrňovaly ho návodní vorařské hráze a na březích se objevily základy mlýnů i usedlostí.

Utajené nám zůstaly prý nejkrásnější otavské peřeje, zvané Anenské proudy, od Lomnice ke Svaté Anně a hluboko pod vodou zůstal i poslední jez těsně před soutokem s Vltavou pod Zvíkovem.

VIDEO: Otava na kajaku z Písku na Zvíkov

FULL GoPro: Podívejte se na kompletní záznam z kamery (2:23 hod)

Autem sjíždíme k Otavě z Vrcovic. Plynová lávka, mostek pro pěší, je společný s potrubím přes řeku. Pod nimi přehrazuje tok Topičův jez, zvaný také Herynkův či Heringův. Pod ním obvykle začíná klidná hladina nadržení Orlické přehrady. Vodáci zde z kanoí přesedají do mořských kajaků, aby zdolali tři desítky kilometrů stojaté vody až na Orlík.

Podívejte se také na VIDEO: Nový mlýn se zjevil ze dna Vltavy

Vzhledem k desetimetrovému poklesu hladiny však pod Topinkovým jezem voda teče. Prý až k soutoku s Lomnicí. To je nějakých dvanáct kilometrů, kde se řeka ještě může nadechnout, než skončí v umělém jezeře jako mrtvá kapalina. 

Startujeme z Vojníkova

Auto necháváme u tábořiště Vojníkov, už tady stejně stojí jen zašlé karavany, ve kterých občas přespávají poslední rybáři. Léto skončilo. Fungují tu ale ještě dvě hospody. 

Za pár set metrů projíždíme nízkou šlajsnou starého dřevěného jezu U Cajsů. Je už poničená a také jez už asi nikdo neopraví, ale průjezd je bezproblémový po vodním jazyku středem.

Další jez U Sulanů je rozbořený daleko víc. Kamení z koruny jezu je poházené po celé šířce koryta Otavy, propust je jimi doslova zavalená. Kdybychom byli na své lodě útlocitní, určitě bychom je přenesli po břehu, ale takhle jez nějak zboucháme.

Následující dva kilometry kličkujeme mezi mělčinami. Občas zůstaneme viset na kameni těsně pod hladinou, kterého jsme si nevšimli. Je to vodácké utrpení, které nám ovšem vynahrazuje krása údolí. Tu a tam projedeme okolo skály, dohadujeme se o účelu různých stavení, jejichž základy vystoupily z vody, hustý les na březích a barevné listí nás naplňují nadšením.

Legendární jez Smetiprach nečiní vodákům žádné potíže. Šlajsna je krásně sjízdná, tak jako dříve, když skrz ní projížděl jeden vor za druhým. Dokonce i zbytky její výdřevy se můžeme pořádně prohlédnout. Až sem se dá v zimě dobruslit po zamrzlé hladině od Zvíkova. Nostalgicky na to vzpomínáme.

Řeka stále pěkně teče, občas se zalesknou peřejky. Pak se na pravém břehu objeví starý lom a pod ním mohutný kamenný jez Jistec. Vysoká šlajsna je bezpečná a protáhne nás dolů jako malé děcka. Ani nemusíme zabrat pádlem. Vorařské propusti byly stavěny na jednoduchý průjezd a plavcům nestavěly zbytečné překážky do cesty.

Lodě, které nestačily odjet

Pod jezem vidíme první jachtu na břehu, která nestačila odjet dolů po vodě, dokud jí tu bylo ještě dost. Na obou březích po celé délce Otavy při tom leží spousta pramiček. Nové jsou připoutané na dlouhých řetězech a čekají, až se zase přehrada napustí, staré tlejí v bahně a za pár dní nebo týdnů je zase zaplaví milosrdná voda.

Čím dál častěji nás navigují kamenné hráze v překvapivě dobrém stavu. Sloužily k usměrnění proudu a bezpečnému průjezdu velkých vorů. Teď se po půl století zase vynořily a zrychlují naši plavbu na kajacích.

Údolí je zanesené několikametrovou vrstvou bahna, kterou si řeka proráží cestu. Místy se nedá rozlišit konzistence bahna a vody. Zvláště v tišinách pádlujeme po husté tmavé polévce, která klade výrazně větší odpor než čistá voda.

Logistika nám vůbec nevyšla

Asi půl kilometru před soutokem Otavy a Lomnice voda přestane téct úplně. Dopádlujeme tedy na ostroh, kde na pravém břehu stával statek U Vlků. Myslíme si, jak jsme dobře zmákli logistiku - Hanka vystupuje a odchází do lesa, kde jsme nechali koloběžku. Odjíždí na ní k Plynové lávce pro auto. Já si vážu její kajak za svůj a táhnu ho po vodě ke Svaté Anně.

Ale ouha!  Nápad se vůbec nezdařil. Hanka nemůže najít Svatou Annu v GPS navigaci ani v automapě, protože tam prostě není. Já zjišťuji, že do obce je zákaz vjezdu a hlídá ho závora. Padá tma. Po několika zdlouhavých telefonátech sedám znovu do lodě a Hanka přijíždí autem do kempu ve Štědroníně. Naviguje mě přes řeku rozsvícenou čelovkou, protože noc je černočerná a bezměsíčná.

Doporučené vybavení

Kanoe nebo mořský kajak, pádlo, plovací vesta, házečka, boty do vody, funkční prádloa vodácká bunda proti dešti, lodní pytel nebo barel, lékárnička, mobil, mapa. Na podzim, kdy jsou krátké dny, se může hodit čelovka.

Otava z Vojníkova do Štědronína

Doba splutí: 13 km (2-3 hodiny).
Vodácká obtížnost: ZW
Charakter: Normálně zatopená hladina Orlické přehrady, pokud Orlík klesne, tak se Otava stáhne do původního skalnatého a písčitého koryta, místy jsou vysoké nánosy bahna. 
Riziko: Žádné záludnosti nečekejte, ale počítejte, že řeka je v dlouhých úsecích nepřístupná. 
Znalosti: Aspoň jeden člen posádky ovládá základní záběry.
Sjízdnost: Po celý rok.
Tábořiště: Vojníkov, Štědronín
Půjčovny: Samba Vojníkov
Doprava: Autem se k řece lze dostat jen z Vojníkova či Vrcovic, z Louky či Nové Vráže, z Dědovic a ze Štědronína.  

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě