Nedoufal jsem tenkrát, nedoufal jsem více, že živej sestoupím po suti Rušice

Nedoufal jsem tenkrát, nedoufal jsem více, že živej sestoupím po suti Rušice
SDÍLEJ:

Spali jsme v bivaku Pod Špikem, večer jsme zapálili oheň a vedli jsme hlubokomyslné řeči o smyslu života, vlivu hvězd na lidské osudy a o tom, jak by se hodil doušek rdečeho namizného a kousek kruhu.

Jak na to

Doporučené vybavení

8 expresek

4 karabiny se zámkem

Sada vklíněnců

5 smyček

Slaňovací a jistící brzda

Kladivo a několik skob na sestup

Helma

Bivakovací pytel

Pohodlné lezečky

2x50 m polovičního lana

Čelovka

Jídlo a pití na den

Batoh 30-40 l na dvojici

Nepromokavá bunda

Na pískovci ve Skaláku je to jednoduché. Zapíšeš se do knížky, protáhneš lano slaňákem a jedeš dolů. Za dvě minuty už sedíš Na koupáku a upíjíš první pěnivé ze zástupu piv. V horách to bývá složitější.

Malý cíl ve velkých Julkách

Ten týden v Julkách se počasí nijak moc nevytáhlo. Na jih od hřebene se to pořád jen mlelo a vařilo, vítr svěže profukoval a občas se v mracích fotilo s bleskem a kropicí velký vůz nenechal krajinu pořádně oschnout.

Veliké cíle, jako tříhlavec Triglav, šarlatová Škrlatica a Jalovec vysoký jako já, musely být odloženy na neurčito. Šest dní jsme se tak různě placatili, něco pochodili, něco málo polezli a udělali několik dietních chyb.

Byli jsme čtyři, Já, Kuba, Renda a Honza, seděli jsme na štěrkovém břehu Sávy Dolinky, pili rdeče namizno víno z lahví s pivní korunkou, přikusovali kruh (chléb) a kuli pikle. Nakonec jsme Já a Kuba zvolili Jižní stěnu Rušice (2096 m n.m.) v Julských poměrech nevýznamného kopce, který má výhodu snadného přístupu a polohu severně od hřebene, která jakž takž zaručovala stálejší počasí. Renda s Honzou se rozhodli vystoupit severním hřebenem na Špik.

Čtrnáct hodin sestupovali

Spali jsme v bivaku Pod Špikem, večer jsme zapálili oheň a vedli jsme hlubokomyslné řeči o smyslu života, vlivu hvězd na lidské osudy a o tom, jak by se hodil doušek rdečeho namizného a kousek kruhu. Se setměním se objevili dva unavení chlapíci, zřejmě vůdce a klient, sestupovali z Rušice normální cestou.

Na otázku, jak dlouho jim to trvalo, odpovídá vůdce s rozpaky, že jako sestup trval 14 hodin, a jako by se rozpomenul, začíná klientovi něco rozčileně vykládat. Chytáme sem tam nějaké slůvko, ale pochopili jsme, že mu povídá asi tohle: "Ty hovado pomalý, ty blboune, co si najímáš vůdce, když máš závratě, taková mezinárodní ostuda, jejejej!" Nakonec se usmířili.

Probudil jsem se ve čtvrt na šest. Tak dlouho jsem vleže kopal Rendu do hlavy, až nespokojeně zavrčel a otráveně se zeptal, co chci. "Je ráno, nový den, a tak chutě do stěny, a až budete odcházet, tak mě vzbuďte," povídám, otáčím se na druhý bok a opět usínám. Jak jsem řekl, tak se taky stalo. Chlapci odešli pod Špik a nám nezbylo, než vstát, posnídat a vyrazit.

Rezavé skoby, lámavá skála

Za půl hodiny jsme u nástupu, cesta se jmenuje Direktna směr a první ji vylezl Janez Krušič někdy v sedmačtyřicátém. Zouváme pohorky, do Kubova batohu pcháme nejnutnější věci, tj. pití a tatranky, vše ostatní necháváme v mém batohu pod nástupem.

Prvních sedmdesát metrů lezeme bez lana, a když nacházím na malém balkónku památeční skobu rezatici, tak se rozhodujeme jistit. První délka vychází na mne, a tak bojácně kličkuji plotnami a na čtyřicet metrů jsem zajištěn jedinou skobou a komickým nejmenším vklíněnečkem. Pak konečně skoba, a hned další.

Nic dobré nepřichází samo, a tak zároveň se skobami se objevuje převislá koutová spára. Skoby jsou tu po metru, ale staré a jedovaté, a tak pro jistotu implantuji do spáry frenda. Konečně štand. Kuba hází na záda batoh a supí vzhůru, s nějakým čistým lezením si hlavu moc neláme, ale oceňuji slušnou rychlost. Jak na štandu slyším Kubu: "Nevadilo by ti, kdybys lezl ještě délku…," nenechám ho domluvit, rvu z něho materiál a raduji se, že nemusím vláčet zavazadlo.

Konečně pevný kout

Délka a půl traverzu, a jsme v obrovském koutě s absolutně hladkými stěnami. Jedna délka za druhou, po patnácti metrech jsou tu rezaté skoby, občas se dá založit vklíněnec. Lezu stále první, Kuba by také rád chvíli vedl, ale vždy, když se na něho na štandu vrhnu, oškubu z něj všechen materiál a vyrazím do další délky, tak se nezmůže ani na slovo, tím pak méně na odpor.

Sedmá, poslední délka je nejhezčí, začíná exponovaným traverzem doleva do rýh od vody. Originální cesta pokračuje dál v traverzu, a pak se šikmo doleva slaňuje na suťovou poličku a traverzuje stále vlevo až na kosodřevinový hřbet. My lezeme přímo v hladkých rýhách na tření vzhůru, a za chvíli sedíme v suťovém kotli. Svačíme a likvidujeme zásobu tekutin.

Ještě nás čeká jedno těžší místo, přelézáme jej bez lana a pokračujeme lámavou grapou (tak se tady říká žlabům) pár stovek metrů na hřeben. Stojíme na hřebeni, pár metrů pod vrškem, a vůbec nevíme, kde to vlastně jsme. Sestup se má odehrávat někde v jižní stěně, po nějaké úzké, skoro vodorovné lávce. Má to být II-III a orientačně celkem náročné.

Bloudění na sestupu

Kuba, bývalý jeskyňář, se nejvíc těší na úsek, který průvodčík popisuje jako vzdušné plazení pod převisem. Stoupáme na věž nad jižní stěnou a snažíme se něco najít. Neúspěšně. Zkoušíme sestupovat lákavě se tvářícím žlabem. Neúspěšně. Tento cyklus jsme zopakovali asi pětkrát, sestoupili jsme asi o padesát výškových metrů, vodorovně jsme postoupili tak sto metrů a promarnili něco přes tři hodiny.

Zkouším sestupovat Centralnou grapou mezi Rušicí a Siljicí, ale poté, co ujedu na suti, zůstanu viset za jednu ruku na suché kosovce a suťový rychlík duní v grapě ještě dobrých deset minut, od tohoto úmyslu upouštím. Zkoušíme jinou grapu, o trochu pevnější a výrazně strmější.

Slézám první, a asi po padesáti metrech traverzuji v kosovkových girlandách nad převisy ze spádnice a řvu na Kubu, aby začal sestupovat. Dlouho se nic neděje, a pak se objevuje Kuba slaňující, pod dvojicí vypoulených očí má křečovitě sevřené čelisti, ze kterých se sypou věty o pitomcích a o ženě s malými dětmi kdesi doma. Žleb přibral na sklonu, argumentace o blahodárnosti přežití na mě působí přesvědčivě, a tak tedy slaňujeme.

Cena života je vyšší než pár smyček

Přestáváme myslet ekonomicky, hodnota lidského života je víc než pár korun za zanechaný materiál. Najednou jsme na polici, která vypadá, že by to mohla být ta správná sestupová. Dokonce v jednom vzdušnějším místě nacházíme dvě zánovní smyce (o lup jsme se rozdělili). Stopu opět ztrácíme, a tak nás čeká ještě pár slaňování, tentokrát za modřín na suťovém balkónku a za kořeny kleče.

Sedím pod stěnou na suti, mhouřím oči do slunce a koukám na Kubu, jak nastupuje do posledního slanění. Namotá lano do osmy, odevzdaně hledí na nebohou kosodřevinu, okolo níž je omotána slaňovací smyčka, a opatrně zatěžuje lano. Neslanil ani deset metrů, když tu najednou přerušuje majestátní ticho hor vyděšené zavřísknutí. Spod kosovky se uvolnil kámen velikosti plážového nafukovacího balonu a letí rovnou na Kubu. Kousek nad ním se kámen dotkl stěny a rozprskl se na přehršel šrapnelů velikosti vlašského až kokosového ořechu.

Milý čtenáři, domníváš se zajisté, že kameny nebohého Kubu umlátily, že nastalo nebezpečné a zdlouhavé odnášení nebožtíka, vrtulník, zinkový kabátek, slzičky a černé mundůry pozůstalých. Kuba se však mocně odrazil od stěny do vzduchu, a když odraz kulminoval dva metry od stěny, tak kameny proletěly a nezanechaly ani škrábnutí.

Pak už to byla pohoda, sestup po suti k bivaku a potom po chodníčku do Martuljku k autu. Chlapci leželi v trávě vedle auta, na Špik nevylezli. Hned jak překračovali ze sněhu na skálu, tak Honza uklouzl, popojel pár metrů po sněhu a pochroumal si koleno. Nějak potom ztratili odvahu a zájem o výstup. Jedeme na naše oblíbené skryté místo na břehu Sávy Dolinky, pijeme rdeče namizno, přikusujeme kruh a těšíme se domů.

DIREKTNA SMER, DIREKT DIREKT

Rušice 2074 m n.m.

Julské Alpy, Jižní stěna

Prvovýstup

Janez Krušic - Janko Šilar, 29. července 1948

Obtížnost

V+, 4 hodiny, těžké délky v pevném vápenci

Přístup

Z Martuljku do bivaku pod Špikom (otevřené pouze podkroví bez přikrývek, dešťová voda je v nádrži) 2 h. Odtud přes zarůstající paseku a lesem po znatelné stezce na suťoviště. Podél mužíků pod kolmou jižní stěnu Rušice půl hodiny. Stěna je proťata dvěma vhloubeními vlevo a vpravo od ideálního středu. Direktna smer vede pravým z nich. Nástup je z travnatého předskalí, na které se dostaneme zleva po suťovém svahu.

Sestup

Teoreticky lze sejít Normální cestou, ale ta je orientačně velmi náročná. Doporučujeme proto slanit jižní stěnu Siljice cestou Jože Čop - Pavla Jesihova, 1927, II.

Po výlezu na severovýchodní hřeben Rušice se vydáme po vyšlapané stezce doprava. Držíme se stále hřebenu, a když začne strmě klesat, slaníme nebo slezeme do mohutné štrbiny mezi Rušicí a Siljicí. Pravým úbočím Siljice traverzujeme mírně sestupujíce po suťové lávce až na její konec do malého sedélka s kosodřevinou. Z něho slaníme (nebo slezeme) po pravé straně žlabu na poličku. Ze skoby 25 metrů na méně strmé skály a opatrně sejdeme do míst, kde se ze žlabu stává komín.

Ze zaklíněných kamenů slaníme dvakrát padesát metrů úzkými komíny na polici Normální cesty (mužíky). Po ní jdeme doleva až do míst, kde se zužuje, a podlézáme převis. Z úzkého lesnatého hřebínku slaníme o strom 50 metrů na další polici s mužíky a lámavým vhloubením po pravé ruce posledních padesát metrů na suť u nástupu na Normální cestu. K sestupu jsou potřeba dvě padesátimetrová lana, několik delších smyček k zanechání ve stěně a pro jistotu kladivo a několik skob. Celkem může trvat sestup 3 hodiny za ideálních podmínek.

Výstup

1. délka: Z šikmé travnaté terasy nejprve položenou stěnkou zprava doleva 30-40 m na zarostlou terasu. Po ní trochu doprava na stanoviště (skoba). II-III

2. délka: Stěna se zdvíhá a výstup není přesně daný. Povšechný směr vede mírně vlevo k převislému komínku na konci délky (místy lze najít skoby). Komínek je vyskobovaný, exponovaný štand je nad ním. IV-V

3. délka: Přes pilířek doleva (skoby) a traverz stále doleva mírně vzhůru rozlámanými skálami, místy kosodřevina. IV

4. délka: Traverz pokračuje mírně dolů do hlavního komína a jím na stanoviště pod převisem (skoby). IV

5. délka: Převis se překonává zprava (skoba) a přes něj vstupujeme do položeného kouta v pevné skále (nýt, skoby). V

6. délka: Položený kout pokračuje, ale jsou zde horší možnosti jištění a skobování (ohnuté špatně zatlučené skoby). IV

7. délka: Kratší délka končí na štandu pod převisem (několik skob). IV

8. délka: Od štandu asi pět metrů doleva (skoba) a kolmou skálou pomocí rýh vyžraných od vody v plotně (friendy a uzly) do mírnějšího terénu (skoby). Lze též stoupat po rozbité skále vpravo od škrapů. V+ (Původní výstup vedl od stanoviště stále doleva a kyvadlovým traverzem ze skoby v plotnách na plošinu s kosodřevinou a členitým pilířem.)

Od posledního stanoviště se stoupá asi půl hodiny dnem vhloubení nebo po skálách vlevo od něj až na severovýchodní hřeben (bez jištění asi půl hodiny). Většinou II, místy III-IV.


Zobrazit místo Julské Alpy na větší mapě

SDÍLEJ:

Diskuse

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslo dvacet-čtyři:

  • Captcha Image

Diskuze k článku

Děti
No tak poslední dobou když jde fakt do tuhýho(letos 2x)přesně tyhle stavy výčitek vůči rodině. Takže pravidelně se dobrovolně v kritickém okamžiku přesouvám zbaběle na pozici druholezce za svého bezdětného spolulezce.
  • Autor Jarda
  • Datum a čas 10.10.2005 10:51
Reaguj
blbec
A já jsem si myslel, že ten blbec, co neumí najít cestu dolů, jsem vždycky jenom já :-) Hustá akce, dobrý vyprávění ;-)
  • Autor husky
  • Datum a čas 10.10.2005 08:22
Reaguj
Re: Re: >:-)
Aha! Basnik si zabasnil a Tobe nechal tu nudnou praci. :-) Ja prehledl, ze jste tam podepsani jako autori, tak jsem se nesmyslne ptal.
Reaguj
Vzpomínám
Největší estébácký svině? Vzpomínám... to byli ty anonymní pánové... šedivé myši... bez jména... všem otravovali život... třeba jako Siki...
  • Autor Novinář
  • Datum a čas 9.10.2005 22:10
Reaguj
Re: >:-)
Lukáš psal to zajímavé, já dodal technické popisy.
Reaguj
opravdový hrdina
teda ten Kuba je fakt hrdina, fakt to je "borec".Hned bych mu uvázal pionýrský šátek. Ale je vidět, že ho ta bolševická vojenská kontrarozvědka fakt dobře vycvičila.
  • Autor Siki
  • Datum a čas 9.10.2005 16:11
Reaguj
>:-)
To jste mi pobavili. Kdopak to psal? LukasB? Bych tak tipoval.
Reaguj
Celkem 7 příspěvků v diskuzi


Adam Ondra v Rumunsku: nejtěžší cesta Balkánu je v kapse

Adam Ondra v Rumunsku: nejtěžší cesta Balkánu je v kapse

Špičkový lezec Adam Ondra zdolal v těchto dnech hned dvě nejtěžší cesty Rumunska, které byly až doposud bez přelezu. Nejprve přelezl cestu Black Cobra obtížnosti 9a v sektoru Cascada Vanturatoarea. O dva dny... celý článek

Alpy AKTUÁLNĚ 2018

Jaro: čas na lyžařské túry do vysokých hor

registrovat

Cestovní pojištění od Porovnej24.cz
Turistický informační portál WhereToStay.Tips kde naleznete fantastické rady kde se ubytovat, kde jíst a co vidět, v lokalitách celého světa.



Nejčtenější články

Mont Blanc AKTUÁLNĚ 2018

Mont Blanc AKTUÁLNĚ 2018

AIGUILLE VERTE Nejvyšší horský masiv Evropy korunovaný sněhovou čepicí Mont Blanc (4810 m) je eldorádem pro horolezce, turisty, lyžaře, skialpinisty, paraglidisty a mnohé další vyznavače horských sportů. Přinášíme průběžné zprávy z Massif Mont
Vysoké Tatry AKTUÁLNĚ 2018

Vysoké Tatry AKTUÁLNĚ 2018

POŽÁR Zprávy, novinky, fotografie a videa z Vysokých Tater, nejmenších velehor světa.
Alpy AKTUÁLNĚ 2018

Alpy AKTUÁLNĚ 2018

BASILEJ Kde je co v Alpách nového, jaké vládnou na horách podmínky pro horolezectví a turistiku, kde se lyžuje, jak fungují chaty i cokoliv jiného, co zajímá návštěvníky nejvyšších evropských hor.
Rakouské dálniční známky a mýto

Rakouské dálniční známky a mýto

AKTUALIZACE Mezi turisty, kteří míří do Alp, se občas vedou diskuse, zda se vyplatí koupit dálniční známku, nebo jet mimo dálnice po vedlejších silnicích. Uvádíme proto současné ceny všech druhů
Tenkrát v ráji je tak špatný film, jak jsme předpokládali

Tenkrát v ráji je tak špatný film, jak jsme předpokládali

GLOSA Co není v kumštu dáno od pánaboha, musí se dohnat inteligencí, řemeslem a penězi. Ani jednoho jsme se ve filmu o kultovní postavě českého pískovcového horolezectví nedočkali. Joska Smítka má smůlu ma

Kalendář akcí Zobrazit všechny akce

AKCE KDE INFO KDY ČAS
Švýcarsko - diashow Praha, Městská knihovna Přednáší Martin Loew 21.5. 19:00
WTF - veletrh Čína, Šanghaj 24.-27.5. 24.5.
Hanseboot - veletrh Německo, Neustadt in Holstein 25.-27.5. Lodě a čluny 25.5.
Handicamp Milovy 25.-27.5. Lezení handicapovaných 25.5.
Modřanský Tarzan Praha, Sofijské náměstí Olympijský šplh 26.5.
Ratolest Fest Praha, Rašínovo nábřeží 26.5.
Příběh Tibetu - výstava Turnov, Muzeum Českého ráje 28.2.-27.5. 27.5.
Jesenický tvrďák Břidličná 1.-3.6. Kolo, voda, běh, horolezectví 1.6.
Petzl Rope Trip Německo, Duisburg 7.-9.6. Průmyslové lezení 7.6.
ITE - veletrh Hong Kong 14.-17.6. Cestovní ruch 14.6.

Diskuse

Ferratova brzda? Kuba Turek, 21.5.2018 1:49, 12 příspěvků
Ferratova brzda? Dan, 21.5.2018 0:04, 12 příspěvků
Městské kolo Marta, 20.5.2018 21:38, 15 příspěvků
Elektrokolo motor Marek, 20.5.2018 14:49, 49 příspěvků
Brusle Laďka, 19.5.2018 21:38, 4 příspěvky
V lázních Polášek, 19.5.2018 17:28, 3 příspěvky
Elektrokolo motor Adam, 19.5.2018 10:28, 49 příspěvků
Městské kolo Karel, 19.5.2018 9:42, 15 příspěvků
Otakar james.n, 18.5.2018 19:13, 1 příspěvek
Přesně to odpovídá dnešní... Prkoš, 18.5.2018 13:22, 1 příspěvek

Fórum Zobrazit všechny příspěvky

Re: Čo nám chce povedať c... Jakub Lakatoš, 20.5.2018 23:59
Slušní lidé nepotřebují d... milan šupa, 18.5.2018 18:39
Cykloservisy / cykloshopy... Horydoly , 18.5.2018 18:27
Hotelbeds Group provides ... Horydoly , 18.5.2018 18:12
Mariánské Lázně Horydoly , 18.5.2018 18:09
Re: Vila Vlastimila Luhač... Horydoly , 18.5.2018 10:21
Vila Vlastimila Horydoly , 18.5.2018 1:26
Při alergické rýmě přináš... Horydoly , 18.5.2018 0:39