Pečecká desítka 2015 …další štace!

Závod jak má být

Což je samozřejmě fakt, ale abych se přiznal, trochu mě k tomuto mezititulku inspiroval stánek s čepovaným pivem a nápisem: Pivo jak má být. No, proč ne, ale radší až po závodě. Nebo místo závodu, ale dohromady to moc nejde. Zvlášť když nás, stejně jako ve Kbelích, nejdřív našlápli mlaďasové. Počasí nic moc. Ve Kbelích jaro a tady skoro podzim. Člověk by si řekl, že to léto nějak proběhlo během toho týdne mezi. Ne tak ale mladí atleti, kteří tomu dávali grády. Ti byli rozjetí jako na vrcholu sezóny. 

Přijela pouť

Když jsem mluvil o tom, že cirkus jede dál, myslel jsem to opravdu v tom nejlepším. A Pečky se, tak jako vždycky, vyznamenaly. Perníková srdce, cukrová vata, ve startovní tašce, tak jako vždy, kromě trika i bageta od sponzora. Závod jak má být… A ta pouťová atmosféra navíc ještě přivedla do toho sychravého rána spoustu místních, kteří fandí, pomáhají, korzují, dají tu pivečko onde vatu juniorovi a je dobře. Žádné předstartovní stresy. Pohoda, klídek… Prostě Pečky se vším všudy. 

Zdař Bůh! Až mě ponesou nohama napřed.

…to je jen taková malá vsuvka – nebudu tady hovořit o havířích všeobecně, jen o jednom. Havíři z Havířova.  Mluvil jsem s ním, původně kvůli něčemu jinému. Už ve Kbelích s ním totiž běžel parťák pes. S regulérním číslem a dokonce jsme chvilku běželi i spolu. Počkal na mě, pohleděl moudrýma očima a pochopil, že se mnou asi taková sranda nebude. Tak odběhl za páníčkem. Ale hlavně kvůli tomu o tom hlavně mluvím: "Zdař bůh,“ pozdravil mě pak v cíli páníček. "Tak se zdravime my haviři z Haviřova… A jestlipak víš, že už kroutím osmou nulu?" Jo, tak to jo – chlap jako řípa, doběhl v parádním čase, pejsek jako doprovod a jedno životní předsevzetí: "Běhat přestanu až mě z cílové brány ponesou nohama napřed!" Když to tak vezmu – mlaďasové  - inspirace, starší pánové – inspirace, jen já jsem furt tak nějak línej!

Jak se běhalo minulý víkend: Kbelská desítka ...už to začalo!

12:00…3, 2, 1 , GO!

Závod měl vodiče. Rychlíky nažhavené na 40:00, dva bosonohé borce ve skotských kiltech na 55:00 no a samozřejmě Sáru se jejím pacemakerem Evženem GE, kteří vodili na 60:00. Proto jsem si taky po Kbelích dovolil vyhrožovat, že ji v Pečkách pozávodím. Zkrátím to – povedlo se, ale ti dva osukňovaní  bosí mi dýchali na záda. Tedy jak se to vezme, oni si v klidu pokecali a já to funěl kousek před nimi. Čili pod 55 to bylo, ale zázraky se nekonaly. Po trati děti, dospělí, babičky a dědečkové. Dlaně napřažené k tlesknutí, povzbuzování až do cíle. A v cíli? Pochopitelně pivo, jak má být!

INFO: Pečecká desítka