O Sáře… a taky trochu o Evženovi

Ge Funny Bank

Říkal jsem si: Sáru a Evžena Ge zná každý, kdo běhá, tak proč si trochu nepopovídat. Oba jsem je načapal na Běhu 17. listopadu ve Hvězdě, slovo dalo slovo a já se vypravil druhý den do jejich hnízda. Tedy, přesněji řečeno do Sářina hnízda. Jenže on tam s ní bydlí taky Evžen, tak, co se dá dělat, trochu nám do toho mluvil. A protože jsem to doma prokecnul, začal mě otravovat Hugo. Můj plyšák.

Taky už nějakej ten maraton běžel – jenže je línej, tak vždycky bydlí v mým báglu v šatně, koučuje a buzeruje mě. A pak to schytám, jak jsem pomalej. Sára ne, ta už je velká a lítá! Nedal si říct:  Když už tam prej jdu, tak, že chce jít taky a vyfotit se se Sárou a tak dál a tak dál… Znáte to – otravoval, tak jsem ho vzal s sebou. Jenže to jsem netušil, do čeho lezu. Závodní vrána a její vodič! Ještě v té Hvězdě jsem jim říkal: "V půl desátý přijdu, v deset  vypadnu." Tak bylo to jinak.

Za půl hoďky jsem stydlivě schoval svůj malinký zápisníček a místo něj zapnul diktafon. Odcházel jsem v jedenáct.  Hlava plná, diktafon plnej, ale jednou věci jsem si byl jistý – tenhle článek bude sólo o Sáře. O Evženovi je to na knížku. Dohodl jsem se o tom se Sárou, a tak tomu Evžen už nezabrání! A to myslím vážně!!!

Sára a Evžen: spol. s ručením neomezeným

Přišel jsem, Sára s grácií sobě vlastní, k sobě přivinula vykulenýho Huga, kterej studem zrůžověl ještě víc než obvykle, nechala se vyfotit a pak mě odkázala na svého tiskového mluvčího. Tedy mluvčího jejich GE Funny bank, společnosti s ručením neomezeným. Evžen má rád srandu, má rád život, lítá (tenkrát ještě bez Sáry) po republice od svých šestnácti let, kdy mu ji benevolentní rodiče dovolili projet stopem křížem krážem. Pak nabral směr do světa. A pak zase zpátky: Co vy na to takhle si prošlápnout republiku po poledníku? 

Jo, stalo se! Když jsme u toho, a nejsem asi jedinej, komu to vrtalo v hlavě: GE! Taky jsem si říkal, jestli je dědicem General Electric nebo podílníkem GE money bank. Ani jedno: Táta pochází z Číny. Takže GE money ne, ale GE funny – to jo, to vám odpřísáhnu – pohodovej chlápek.  Když jsme u toho práskání: je mu šedesát! Co vy na to…tedy vy, kteří si říkáte, že to už je věk na prd a stačí vám dech tak leda na to krmit sýkorky ve Stromovce?!

Sára: zálety, výlety, úlety, pověry

Tak na rovinku: o ZÁLETECH nevím. Tak jsem jí aspoň, jako správnej bulvární novinář předhodil na focení Huga. Domýšlejte si, co chcete, ale on byl tak vykulenej, že…no, z toho senzaci neudělám.

VÝLETY:  Četl jsem její vizitku, na které stojí: Vrána Sára 1. PIM Eagle

…a pak výčet závodů. Zkrátím to: první 2004 Jungfrau, zatím poslední Marathon Prague 2014 a mezi tím? Frankurt, Medoc, Athény, Amsterdam, Sonderhausen, Budějky, Zermatt, Drážďany… musím s tím výčtem končit, Hugo se dívá nasraně – na maratonu byl nejdál v Košicích!

ÚLETY: Tak ani ne tak její, ale pořadatelů a spol.  Stala se totiž miláčkem diváků i spoluběžců…  Dovolte Evženovu vsuvku: "Diváci v Česku? Fajn, ale takovej kotel fandění, křiku a povzbuzování jako třeba v Alpách, to je něco jinýho! Žijí tím, fandí, sjíždějí se tam! České diváky Sára třeba někdy potěší. Spoluběžce potěší VŽDYCKY!" Tolik Evžen a taky třeba tohle: "Když jsem v Praze kvůli týmu startoval hned za elitou a při prvním kilometru ke mně přiběhli běžci, kteří to běží pod tři, tak Sáru pozdravili nebo pohladili. Nebo když po okruhovém maratonu dorazí chlap, který doběhl třetí a řekne, že mu to potkávání moc pomohlo… dobrý, ne? Takže: SÁRA NENÍ SYMBOL, NENÍ MASKOT, JE SKVĚLÉ BAVÍTKO…"

A to neměl říkat, protože: "BAVÍTKO?!!!," krákla Sára naštvaně. "Já mám 32 maratonů a 15 půlmaratonů a všechny jsem vyhrála (v kategorii plyšových vran!!!)."

POVĚRY: Sáru koupili Ivana a Libor Pilařovi pro Evžena na letišti v Ruzyni, když letěli na maraton do New Yorku. Až sem je to fakt! Ale ta pověra:  Neměla pas, tak prej letěla přivázaná za ocas letadla!!! Lži a novinářské kachny! Pravda je taková: Seděla v kokpitu a ten Boeing řídila!

Sára si začala čechrat peří… no asi jako tak, když slečna nebo paní významně klepe prstíčkama o stůl… Znáte to, že? To bavítko ji naštvalo a do Evžena se pustila jako pravá vraní ženská. Když se dva hádají, třetí odchází… Nechtěl jsem atmosféru jitřit tím, bych jí třeba připomínal třeba to, že byla jednou diskvalifikovaná. Ne kvůli dopingu, ale kvůli neschopnosti počítačového systému. Tenkrát půjčila svůj čip Evženovi a doběhla třetí v kategorii žen do 35 let (za shovívavého dohledu Iva Domanského). Ale pak to dělalo tak nějak bordýlek v tabulkách, tak ji museli diskvalifikovat A ještě k těm pořadatelským super úletům: Sára má krabičku vlastních medailí. Na jednu s bílomodrou stuhou je hrdá tuplem: Stuhu zkrátili pořadatelé ze závodu na Žebráku kvůli ní, aby si po ní nešlapala… To jsou pořadatelé, to je servis!!! Zdravíme Žebrák! Páni, lidi, běžci…není super, že jsme schopní tak krásně blbnout?!

A pokračování příště?

Ještě se vrátím k tomu začátku. Přišel jsem si pokecat se Sárou. Ta se pak se začala cicmat s Hugem a já se od Evžena dozvěděl věci, jako třeba že ho ve 43 letech držela Ivana Pilařová v Liberci za sedlo na kole jako malýho kluka, aby udržel směr… Že to o něco později v Jizerkách - cestou ze Hřebínku na Šámalku preventivně narval do příkopu, protože padesát metrů před sebou viděl cyklistu… Že mu  kluci Pilařovi dělali strážníky, jeden před ním, druhej za ním, protože Evžen se bál zvednout ruku z řídítek, aby ukázal, na kterou stranu bude zahejbat… OK, chápu to, taky jsem na kole dělal strašný věci. No jo, ale drobný rozdíl tady je: Mně je Stromovka úzká dodnes a Evžen tři roky po tomhle začátku jezdil na kole po Pákistánu.

Byl čas se rozloučit. Sára se chystala vylítnout ven a na krku už měla pletenou šálu s českou vlajkou. Jo – a kdo ji pletl? Přece Ivana Pilařová! No a já? Plná hlava, plnej diktafon.

"Já s tebou půjdu radši dolů, někdy bývá zamčeno," řekl mi Evžen. Tak jo, šli jsme – mezi třetím a druhým patrem jsem se dozvěděl o tom, jak byli s Ivanou v Nepálu, něco málo o Turecku a když mi v už mezaninu třeštila hlava, dorazil mě. "Jo a taky ti někdy řeknu, jak jsem na kole objel Island…"

Vypotácel jsem se ze dveří. Venku padal déšť…jako na Islandu?

P. S. A co příště? Příště ta knížka…t ohle konec prostě není.

INFO: Evžen Ge a vrána Sára - výsledky