Afričané v Malajsii

Cestovatelská dvojice Alena Žákovská a Milan Daněk se vrátila 2. dubna z Malajsie, kde pátrala po osudech Negritů Semangů.

Pravěký způsob života

Tyto přírodní národy žily ještě na počátku minulého století pravěkým způsobem života. Plaší a mírumilovní obyvatelé pralesa (nikdy neválčili, neznali sebevraždy ani krádeže) tehdy nepoužívali ani kamenné nástroje. Základní surovinou pro výrobu nástrojů pro ně byl bambus.

Jestliže předcházející cesty expedičního sdružení Horizont byly v nadsázce pojmenovány jako Výpravy do doby kamenné, lze ve stejném duchu tvrdit, že se nyní jednalo o putovaní ještě hlouběji do dějin lidstva.

Charakterizovali jsme tuto výpravu jako cestu za posledními živými svědky doby bambusové.

Etnolog Pavel Šebesta

Pavel Šebesta jako první badatel provedl ucelený výzkum Semangů z antropologického, kulturního a jazykového hlediska v létech 1924-25 a 1938-39. Tehdy poukazoval, že jde o civilizací ohrožené vymírající národy.

Záměrem cesty po severu pevninské části Malajsie bylo zjistit rozsah změn ve způsobu života i současné vztahy majoritní malajské společnosti k pralesním Semangům, jejichž různorodé skupiny jsou souhrnně malajsky označovány za Orang Asli, což v překladu znamená První nebo Původní lidé.

Již předem nešlo očekávat žádná senzační zjištění o lidech bez kontaktu s moderním světem. Po tisíce let neměnný životní styl se nemohl vyhnout civilizačním změnám.

Vláda usiluje o asimilaci

Vláda vede relativně úspěšnou asimilační kampaň a podařilo se jí změnit nomádský způsob života lovců a sběračů u absolutně převažují části obyvatelstva Orang Asli. Přesto se podařilo přivést zajímavé poznatky z návštěvy několika míst, kde se i současnost stále velmi podobá dobám Šebestových výzkumů.

Polonomádským způsobem života nadále žijí některé skupiny Bateků v rozsáhlé rezervaci Taman Negara. Odmítají vládní pomoc i lékařskou péči, neumí číst a psát, neposílají děti do škol.

Trojice těchto mladých Bateků přijala nabídku k doprovodu výpravy při cestě na vrchol nejvyšší hory pevninské Malajsie (Gunung Tahan 2187 m n.m.). Týdenní trek byl výbornou příležitostí k získání poznatků o jejich chování v přirozeném prostředí pralesa.

Semangů stále přibývá

K dalším zajímavým setkáním došlo v oblasti jezer Temengo Lake obývané skupinami Džahájů. V těchto místech se Šebesta pohyboval nejčastěji. Tehdy se však nejednalo o jezera, ale o povodí horního toku řeky Perak. Z důvodů údajného nebezpečí z Thajska i možnosti získávaní elektrické energie, byla oblast roku 1967 uměle zatopena. Pohyb je zde nyní možný jen na lodích.

Pesimistické Šebestovy předpoklady se naštěstí ani zde nenaplnily. Zatímco tehdy odhadoval Džaháje na 800 duší, oficiální statistiky zaznamenávají zvyšující se počty Džahajů žijících nyní v 72 vesnicích (stav 1049 příslušníků skupiny Džahaj z roku 1993 se zvýšil na 2073 uváděný v roce 2004).

Prapředek na fotografii v knize

Obyvatelé osady Desaria poznali na fotografii v Šebestově knize jednoho ze svých předků a přivedli představit jeho vnuka či pravnuka Ramliho.

Došlo i k návštěvám vesnic, kde žijí Orang Asli ve vládou vystavených očíslovaných moderních domech s elektrikou. Obyvatelé takových vesnic jezdí na motorkách, občas i auty, s oblibou nosí sluneční brýle, dívají se na televizi.

K doplnění Šebestových poznatků posloužila i současná moderní věda. V krasových jeskyních poblíž města Lenggonk pátral neúspěšně. Archeologové se již tehdy správně domnívali, že tamní jeskynní malby pochází od Semangů. Ti naopak tvrdili, že by v jeskyních nikdy nemohli bydlet a opravdu užívali pouze primitivních přístřeší závětrných stěn z bambusu a listí, odmítali přespat i v domě Malajců.

Roku 1990 došlo při výzkumu jeskyně Gunung Runtuh k objevu kostry staré přibližně 11 tisíc let. Nedávno bylo analýzou mitochondriální DNA prokázáno, že právě Semangové jsou přímými potomky nejstarších lidí, kteří sem před osmdesáti tisící lety doputovali z Afriky.

Přestože se jedná o místo světově významného nálezu, místní Malajce a Číňany toto nijak nezajímá. Doptat se na cestu k jeskyni nálezu kostry známé jako Perak Man, bylo nečekaně velice obtížné.