Do Kašmíru s cestovkou

Doma si nemohu zvyknout. Auta netroubí, ulice jsou čisté, lidé nervózní a jídlo málo ostré.

Ze zájezdu do Kašmíru mi zůstalo spousta zážitků a fotek.

Aklimatizace pod ledovcem

Nejprve se vydáváme do horských vesnic Pahalgam a Aru. Zde je možné, pokud nechceme tahat těžký batoh, najmout koně. Jeho majitel funguje zároveň jako horský průvodce.

Poprvé spíme v Lidderwatu (3050 m n.m.). V krásném údolí svítí tisíce hvězd.

Následuje aklimatizační túra k ledovci pod Kolohoi (5421). Skalnatá hora vypadá jako známá osmitisícovka K2, a proto jí žertem přejmenováváme K3. Dojdeme až k jezeru Dudhaugsar (4200).

Jsme bílí exoti

Další den putujeme pod sedlo Sekiwas (3800). Ráno lezeme na hřeben, koukneme se na pleso a stoupáme do sedla (4220). Z něho klesneme dolů na pastviny. Nocleh je již za dohled místních lidí. Jsme pro ně exoti. "Hurá, přišlo divadlo!" Sedí a koukají, jak vaříme a stavíme stany.

Ráno scházíme do civilizace. Do Sri-nagaru jedeme místním autobusem. Přijíždíme do města k velikému jezeru. Nad ním září hory, kde jsme před chvíli byli.

Příšerné modlitby při ramadánu

Tady nás průvodce Honza opět rozmazluje. Ubytování na hausbotech po Angličanech je přepychové. Máme k dispozici obýváky, koupelny, jídlo s obsluhou a holičem.

Pak přijíždí vodní taxi a vezou nás na druhou stranu jezera do zahrad. Sedíme na terase, blíží se soumrak, muslimské melodie z mešity se linou nad jezerem, přijíždějí obchodníci se vším možným, jen pivo chybí.

Ve čtyři ráno se nám už modlitby zdají příšerné. Probíhá ramadán. Když utichnou, vstáváme my. Čekají nás mešity, výrobna koberců, trhy a vytrvalí obchodníci. Když si naše nejpůvabnější žena Irča v šíleném horku koupila kožešinovou čepici, háže průvodce Honza záda.

Pivo, rum a sednout za volant

Nastává čas přesunu k dalším horám. Přespáváme v Bhaderwahu. Sem mnoho cizinců nejezdí. Davy, které se na nás přišly podívat, stály za to. Už víme, jak se cítí filmové hvězdy. Večer jdeme pro pivo a celé město to ví.

Cesta dál je zavalená. Pokračujeme tedy lesní zkratkou přes vedlejší sedlo (3500). Ostražití vojáci jsou i zde. Je to jako bychom autem přejeli Starou planinu na Balkáně.

Jedeme až do Himáčal Pradéše. Cestu zpříjemňují wine-shopy, stánky s pivem a rumem. Nakupují a pijí také řidiči. Do Čamby přesto dojíždíme živí.

Bambabolé - sláva Šivovi

Prohlížíme templ, nakupujeme "nezbytné" věci do hor, jako například sárí a náramky, a jedeme. Cestou do Brahmauru nás v každé vesničce zastavují a nabízejí placky a kaši. Vrcholí zde třítýdenní hinduistický svátek.

S poutníky jdeme na lehko k jezeru Manimahesh (4115), abychom se poklonili Šivovi. Ten bydlí na hoře Kailash (5656). Řveme na sebe "Bambabolé - sláva Šivovi!"

Přesunujeme se do Lamu, házíme batohy na záda a jdeme do další horské vesnice Kvarsi (2730). Po dvou dnech špatného počasí se vyjasňuje. Míříme do sedla Laka (4425). Je strmé, skalnaté a zasněžené. Stoupání připomíná Baranie sedlo v Tatrách.

Čarokrásná města

Pokračujeme do Mcleod Ganj. Navštěvujeme sídlo dalajlámy, tibetské manufaktury, muzeum, Tibetskou univerzitu v Dharamsale, kde posloucháme budhistický obřad.

Zájezd pomalu končí. Lůžkový autobus nás odváží do Delhi. Odkládáme batohy a jedeme do světoznámého Taj-mahalu. Dvě stě kilometrů jedeme šest hodin, ale stojí to za to.

Nakonec ještě procházíme Delhi. Musíme vidět Lotosový chrám a Kutab minar se železným sloupem. K večeru přichází intenzívní bouřka. Ulice plavou i naše auto dojelo. Musíme vystoupit a brodit se po kolena ve vodě. Všude kolem jsou zatopené stánky, ale jejich majitelé jsou v klidu.

Čeká nás odjezd domů, ale raději bychom hned jeli do dalších hor.