NOVÉ VIDEO! Létání představuje pro řadu lidí nepřekonatelný problém. Patříte-li mezi ně a využíváte letecké dopravy jen s největším sebezapřením, určitě byste se měli při svých cestách vyhnout některým letištím, kde je přistání adrenalinovým zážitkem i pro zkušené cestovatele.
Mezi takováto vyhlášená letiště patří Toncontin ležící u Tegucigalpy, metropole středoamerického Hondurasu. Letiště leží v údolí obklopeném horami. Pilot se nejprve musí těmto horám vyhnout a následně v nezvykle ostrém úhlu 45 stupňů zamířit k přistávací dráze. Tak prudké klesání samozřejmě nevyvolá pouze psychické potíže, ale řada cestujících trpí ve zvýšené míře bolestí uší či břicha.
Nevšední zážitek nabízí letiště La Aurora v sousední Guatemale. Je situováno v blízkosti aktivního vulkánu Pacaya a při přistávání se může cestujících zmocnit pocit, že pilota postihl záchvat šílenství a hodlá přistát přímo v sopce. Vulkán dokonce občas svou aktivitou způsobí, že letiště je třeba pro dopravu úplně uzavřít.
Také v severní části amerického kontinentu existuje několik adrenalinových letišť. Nantucket ve státě Massachusetts si svého času vyhlédla americká armáda a za 2. světové války zde probíhal výcvik vojenských pilotů. Důvod? Letiště je téměř neustále zahalené v husté mlze a přistávací dráhu lze často spatřit až v poslední sekundě před přistáním. Pro piloty jistě dobrý trénink, pro bázlivější cestující ne moc příjemný zážitek.
Yeagerovo letiště v Charlestonu v Západní Virginii nabízí zážitek jiného druhu. Je umístěno na tři sta metrů vysokém kopci, jehož svahy za koncem přistávací dráhy prudce klesají. Přistávací dráha je samozřejmě dostatečně dlouhá, přesto si jistě řada pasažérů oddychne, když se kola letounu konečně zastaví.
Naopak v kalifornské Santa Aně se můžete nadít nečekaného šoku při startu. Vzhledem k nezvykle malé vzdálenosti mezi letištěm Johna Waynea a obytnou zástavbou mají piloti nařízeno po startu přiškrtit motory, aby místní obyvatelé netrpěli hlukem. Ovšem této skutečnosti neznalí cestující mohou snadno nabýt dojmu, že motory vypověděly činnost.
Také cesta na Nový Zéland se může stát nezapomenutelným zážitkem. Pohled na přistávací dráhu ve Wellingtonu vyvolává dojem, že dráha začíná i končí v moři a silný boční vítr, v těchto místech obvyklý, také na klidu nepřidá.
Speciální výcvik musí absolvovat piloti, kteří létají na jediné bhútánské mezinárodní letiště Paro. Přistávat těsně po přeletu vrcholků Himálaje na letišti v hlubokém údolí není nic jednoduchého. Není divu, že letiště využívá jedina letecká společnost, bhútánské státní aerolinky Drukair.
Pokud byste snad měli po návštěvě Bhútánu touhu po další dávce adrenalinu, stačí zaletět do Nepálu na letiště Lukla. Zde se himálajské velehory zdvihají přímo od startovací/přistávací dráhy a letiště je proto považováno za jedno z nejnebezpečnějších na světě.
Také v Evropě se můžete dočkat nevšedních zážitků. Při pohledu na přistávací dráhu v Gibraltaru, která začíná ve Středozemním moři, se vám možná podlomí kolena. To ale není všechno. Přes přistávací dráhu vede normální silnice do Španělska, jediná v Gibraltaru, a provoz je na ní pouze na chvíli přerušen, když některé z letadel startuje či přistává.
Úsměv vám nejspíše zmrzne na tváři také při cestě do islandského městečka Ísafjördur. Jak už název napovídá, městečko leží mezi fjordy, kterými musí pilot proletět, následně se v úzkém fjordu prudce otočit a rychle přistát na velmi krátké přistávací dráze.
Ačkoliv všechna výše uvedená letiště vypadají nebezpečně, není nutné propadat panice. Obvykle se jedná o letiště situovaná stranou frekventovaných aerolinek a piloti létající na těchto linkách mají velké zkušenosti a vědí, na co si musí na těchto zvláštních letištích dát pozor.
Jarní rovnodennost nastává v okamžiku, kdy střed slunečního kotouče stane přesně nad rovníkem a Slunce vstoupí do znamení Berana. Den a noc jsou stejně dlouhé (12 hodin). Od této chvíle se Slunce vrací... celý článek
VIDEO
TWITTER
ENGLISH
FACEBOOK
Kuba Turek
