ROZHOVOR Česká Indonézanka hovoří na arabském letišti Dubai

Widya Fahmaani Sýkorová vystudovala anglikanistiku na univerzitě ve druhém největším indonézském městě Surabaya. Poté na stejné vysoké škole vyučovala angličtinu. Seznámila se tam se studentem indonézistiky Pavlem Sýkorou, se kterým se posléze vzali, žijí v Praze a mají dvě děti. 

Wydia učí angličtinu a indonézštinu na soukromé jazykové škole. Vedle toho se věnuje také kuchařské osvětě pro Evropany, které zajímají indonézské chutě.

Jak to, že mluvíš tak dobře javánsky?

Můj rodný jazyk je javánština. Narodila jsem se přece na Jávě. U nás v Indonézii se ovšem každý rodí bilingvní, protože všude se mluví indonézsky a zároveň místním jazykem. Je to nutné, protože jen oficiálně uznaných etnik máme sedm stovek.  

Musíš být dobrá, když si tě vybrali na tak prestižním letišti.

Jdou mi jazyky, umím správný přízvuk. Nedělá mi potíže přejít třeba z oxfordské angličtiny do americké, nebo měnit častější indonézštinu za méně používanou javánštinu. Paradoxně nejméně mi jde čeština, ačkoliv tady žiji už mnoho let, mám českého manžela, s dětmi také mluvíme česky, kamarádi jsou ponejvíce Češi a dokonce i většina mých studentů má za rodnou řeč češtinu.

O tobě se teď mluví na televizi CNN, píše se ve světových novinách a zajímáš také indonézská média. Proč takový povyk?  

Javánsky se na letištích až dosud nemluvilo. Dokonce ani v Indonézii a ani na samotné Jávě. Javánsky se hlásilo jen na malých místních vnitrostátních letištích.

Jak si to vysvětluješ zrovna v Dubai?

Nejsem management letiště v Dubai, takže přesné důvody neznám. Je ale fakt, že se samozřejmě hlásí především mezinárodní angličtinou, a potom lokálním jazykem. Javánců při tom cestuje stále více a Dubai je jejich důležité přestupní letiště. Je tedy od Arabů zdvořilé a zároveň praktické, že cestujícím usnadňují porozumění v jejich řeči.

Javánsky se na letišti mluví vždy?

Samozřejmě že ne! Pouze u spojů z Jávy a na Jávu. Protože jsme hodně muslimská země, největší návaly jsou na cestě do Mekky během hadždže, kdy se vykonává pouť ke Kabě - to je povinnost každého muslima aspoň jednou v životě. A druhá část cestujících jsou Javánci zaměstnaní v arabských zemích, kteří cestují domů aspoň jedou ročně na svátky podle toho, jak je u nich slaví.

Javánka, která normálně mluví indonézsky, žije v Čechách, promlouvá na letišti v Arábii. To je kuriozní.

A to ti řeknu ještě víc: Dubaiské letiště si najímá na hlasové služby českou agenturu Simpleway, která sídlí také v USA a Hong Kongu, pro kterou javánský hlas zpracovalo české studio v Praze. To je globalizace.  

Nedovedu si představit, jakou cestou jsi se k takové práci dostala.

Agentura hledala správný hlas a zároveň rodilou mluvčí. Věděla o mě jedna paní a ta mě doporučila. Agentura se mi ozvala e-mailem s nabídkou. Já jsem pro ně na zkoušku namluvila doma do počítače texty a dostala jsme se do užšího výběru. Pozvali mě na to konto do pražského studia, namluvila jsem tam pak už vážnější pokusy a nakonec si mě prý z osmi kandidátů vybrali. Jaká přesně kritéria mělo letiště, ale nevím. To mi nikdy neřekli. Nejspíš jsem pro ně dobrá, protože mě pozvali nově do konkurzu na indonézštinu.

Namlouvat v profesionálním studiu technické texty asi není moc záživné.

Lehké to není. A taky mě to občas nebavilo, ale to je stejné jako v mé hlavní profesi učitelky angličtiny, nebo jako v jakékoliv jiné práci. Dva měsíce každý den jsem namlouvala základní fráze, číslovky, jména, názvy měst, označení spojů a tak dále. Mám kontrakt na čtyři roky, už tři roky běží, a v něm je povinnost každý rok namlouvat novinky. To už je ale kratší a jednodušší, protože jde hlavně o nové spoje a palubní či letištní služby.

Každý den jsem pracovala dvě až tři hodiny po ránu ve studiu se zvukovým inženýrem. Nikdy ne více, protože by se můj hlas unavil. Už takhle jsem někdy nevěděla, o čem mluvím, a soustředila se na vyznění, přízvuk a přesnou výslovnost. Zvukař také vždy poznal, zda jsem se dobře vyspala, jestli nejsem nervozní, nebo zda třeba nemyslím na děti, co zrovna provedly. Pak stejně můj hlas prohnal přes software, aby byl ještě hezčí a příjemnější.

Jak je na tom jazykově samotný ostrov Jáva?

Javánština není příliš populární řeč ani na Jávě. Mladá generace považuje javánštinu za nemoderní jazyk, co není dost cool. Zájem o javánštinu v Dubaji ve mě však probudil národní hrdost a jsem na svoji práci pyšná. Doufám, že mi tento pocit vydrží ještě dlouho.

Javánština je těžší nebo lehčí než čeština?

Každý z těchto jazyků má úplně jiný systém. Je to nesrovnatelné. Neřekla bych ovšem, že čeština je tak těžká, jak jsou Češi přesvědčení. Zjednodušeně řečeno, čeština má složitou gramatiku, hodně pádů a skloňování. Javánština má zase bohatší lexikum, tedy používá mnohem více slov.

Navíc javánština, podobně jako ostatní asijské jazyky, má více stupňů podle toho, v jaké společnosti se používá, koho a za jakým účelem oslovujeme. 4. stupeň je jazykem mudrců, nejvyšších oficialit, starých lidí a nejvyšší úcty. Potíž pro cizince a nakonec i pro Javánce je, že této řeči skoro nikdo nerozumí. Naopak 1. stupeň je jazykem ulice, jednoduchých vět, vzdělaným lidem zní až vulgárně. Na letišti v Dubai mluvím někde mezi 2. a 3. stupněm javánštiny, což je už všeobecně srozumitelné, ale stále ještě uctivé. Abych to přirovnala k něčemu známému - v Česku bych nejspíše řekla, že mluvím spisovně.

Tento stupeň jazyka jsi si vybrala sama?

Ani nápad. Vše bylo připravené od agentury. Texty jsem jenom namlouvala. Mohla jsem se soustředit spolu se zvukovým inženýrem pouze na co nejlepší mluvu.