V Indonésii už mám strach

Rozhovor jsme ponechali v autentickém mailovém znění bez podstatných stylistických úprav a nedoplnili jsme do něho ani české háčky a čárky.

Martin Tok Točík studuje již rok na univerzite v Solu a před tím byl v Indonésii na dlouhých turisticko-poznávacích pobytech.

Je zakládajícím členem českého spolku Tenggara (Jihovýchod), který se po tragédii zaviněné vlnou tsunami orientuje především na humanitární pomoc v malém. Tok je také občasným spolupracovníkem Horydoly.

Následky zemětřesení v okolí města Yogyakarta si prohlédněte ve fotogalerii Luďka Felčana.

Je pred zemetresenim nejake varovani, nebo to bylo najednou?

Neprichazi. Zemetreseni trva jen pul minuty az minutu, houpe se zem jako na lodi. Jja jsem spac, a tak mi vice casu trvalo se vubec probrat a vnimat. Kdyby to u nas v Solu borilo budovy jako v Yogye, asi bych mel jako ranni spac pomerne male sance. Pred zemetrasem z podstaty varovat nelze. Nebo jsi myslel, zda prichazeji slabe otresy, a pak to prijde poradne? Ne, je to spis naopak.

Jake pocity ma clovek, který takovou vec zazil uz vicekrat?

Pocity? Mam strach. Pri mem rocnim pobytu v Indonesii uz je to po nekolikate, a tak se bojim, ze to prijde priste jeste v horsi nocni dobu a ja to prospim a spadne na mne nejaky tram ci primo strop. Taky mam takovy neprijemny pocit, proc je tady v Indonesii, kterou mam rad, tech katastrof tolik.

Jak na to reaguji mistni lide?

Nekdy kupodivu s klidem. To treba u nas v Solu. Tady se to jen traslo ale neborilo, a to vlastne vubec poprve, protoze Solo neni tradicni tektonicka oblast. Yogyakarta na jihozápadě však ano. Jsou radi, ze se zde nic hrozneho nestalo. Jinak na verejnosti tady kazdy obetem okamzite projevuje soustrast (napriklad i firmy a politici, protoze se to slusi), ale ze by se zde resila nejaka akceschopnost, napriklad vyslani sanitek ze sousedni provincie, to ne. Reakce lidi, kteri prisli o mnoho, nebo o vsechno? Jelikoz jsem mluvil se studenty, ti reaguji s humorem. Napriklad: "Chces moje telefonni cislo? promin, ale pevnou linku uz nemam, jen mobil." Je na nich ale videt, ze maji starosti a obavy, co bude. Ted se hlavne boji spat kdekoliv vevnitr a spi jen pod plastovou plachtou venku.

Co vsechno zemetreseni znici? A je to pro mistni lidi velky problem? Vzdyt maji jen drevene domky s listim na strese. Nebo je to nas zkresleny pohled?

Zemetreseni a tsunami na Sumatre pred rokem znicilo totalne vse, vcetne infrastruktury, tady to ale tak hrozne nebylo. Napriklad silnicni komunikace budou relativne rychle obnoveny, a vse je zde daleko lepe pristupne. Tudiz byly ztraty hlavne na majetku, ktery je nekdy velmi skromny. Nekdy prisli lide o prostredky obzivy (napriklad obchody a remesla), ale nikoliv pole, ktera byla v Acehu zanesena bahnem a zde nikoliv. Samozrejme byly i ztraty na zivotech clenu uzsi ci sirsi rodiny. Co se tyce javanskych domu, nemaji na strese listi, ale tasky. Kdyby bylo listi, bylo by obeti asi mene. Samozrejme lide jsou zde o poznani prizpusobivejsi, zvykli zit skromne a proste, takze urcite vydrzi po nekolik mesicu zit v provizornich podminkach. Rozhodne nejsou nijak radi, ze utrpeli skody. Tragedii ale citi az tehdy, jsou-li skody na zdravi ci dokonce na zivotech clenu rodiny.

Ma cenu posilat finance na pomoc obetem, nebo je to jenom neadresne plytvani penezi?

Ja si myslim, ze kdyby z kazde stovky doputovalo sedmdesat korun a tricet se nejak ztratilo ci utopilo na rezii, tak porad to cenu ma. Doufam, ze to je nadsazka. V Acehu na Sumatre se to myslim spise povedlo pres desivy rozsah skod. I kdyz se samozrejme nejake prostredky vyparily jako para nad hrncem, neznamena to, ze by to lide meli syslit v prasatku, kdyz prijde dalsi pohroma. Myslim si, ze kdo je drzgresle nebo ma nejake pseudo-duvody, proc nedat, stejne nic neda. Jini lide naopak vnimaji tyto udalosti citlive, a mnohdy poskytnou prostredky, i kdyz sami nemaji dost. Daleko radsi mam obycejne babicky, co davaj na svicky v kostelich, nez na nejake chytroliny, kteri mivaji tisic duvodu, proc penize neposkytnout, kdyz by mohli toto usili vynalozit na vyhledani vhodneho projektu a organizace, ktere ty prostredky pokud mozno efektivne vyuziji. Samozrejme, ze k dobrocinnosti nelze nikoho nutit. Samozrejme se z vasi stovky nikdy na misto nedostane stovka, ale ve vetsine pripadu je to velka cast a to ma urcite vyznam. Horsi jsou pripady byrokratickych mezinarodnich humanitarnich teles, kde se spoustu prostredku vyhodi na ruzne administrativni naklady. Male akceschopne spolky - doufam i nase Tenggara - sice penize vyuziji efektivneji, protoze citi tesnejsi moralni zavazek, mohou vsak mit problemy s nedostatkem penez na vlastni provoz. Ze sveho se to tahnout neda, a zde maji pratelske sbirky sve limity. Museji zustat jen malymi sbirkami.

Je neco dulezite, co by meli Evropane vedet o indoneskem zemetreseni, a o cem se v Evrope moc nemluvi?

Nevim o cem se mluvi a nemluvi v Evrope, nebot uz rok ziju v Indonesii. Co jsem nemohl prenest pres srdce, byla snuska zasti a bludu, ktera se o Indonesii a souvisejicich zalezitostech (islam apod.) vyrojila v internetovych diskusich hlavnich ceskych zpravodajskych serveru. To asi proto, ze v Indonesii mam skoro druhy domov, a trapi mne, kdyz se k tomuhle tematu vyjadruje kdejaky zastiplny ignorant.