Kolo Labe - Jizera

Do Mnichova Hradiště jsme přijeli před setměním.

Bloudíme po periferii

Vyrážíme od redakčních dveří Horydoly v Praze na Zahradním Městě. Za pár minut sjíždíme k populárnímu pražskému potoku Botič a šlapeme známou stezkou proti proudu.

Objíždíme Hostivařskou přehradu a jedeme terénem do Petrovic. Tady někde se pokusíme napojit na turistickou značku do Kolodějí a dál přes Klánovický les.

Nedaří se. Bloudíme mezi továrními bloky a obrovskými sklady. Občas se objeví shluk domků ve stylu podnikatelského baroka. Všechno je stejně ošklivé.

"Nevracíme se náhodou?" bezelstně se ptá Hanka na hrázi Lítožnického rybníku. Chvíli koumáme co a jak, máme to tu přece najeté z minulých let. Stejně zase bloudíme.

Nebudu rozepisovat všechny naše kličky a zajížďky, ale posunu nás rovnou do Čelákovic. Máme za sebou golfové hřiště, cestičky v dubových lesích, vytlučené okresky a liduprázdné ulice satelitních městeček. K původním u plánu jsme si přidali asi dvacet kilometrů navíc.

Úžasná slepá ramena

V samoobsluze kupujeme rohlíky, jogurty a úžasně levnou limonádu za 4,90 Kč. Chuť odpovídá ceně.

Neseme kola do schodů na most přes Labe. Držíme se žluté turistické značky se kocháme slepými rameny velké řeky, na kterých právě kvetou lekníny. Pokračujeme několik kilometrů písčitými lesy téměř po rovině.

V Sojovicích vyjíždíme ze stínu stromů, měníme barvu značky za červenou, Labe za Jizeru a po loukách jedeme do Benátek. Necháme se nachytat turistickým značením a ze všech sil vyšlapeme ostré stoupání na náměstí, abychom o pár stovek metrů dál zase sjeli k řece na původní trasu.

Dražický hrad tentokrát objíždíme, na prohlídku není čas. Další romantická krajina nás čeká u slepých ramen Staré Jizery. Stejně jako na Labi obdivujeme kvetoucí zeleň na hladině.

Vesnické pivo a limo

V Horkách neodoláme a zastavujeme v hospodě na fotbalovém hřišti si dáváme guláš a rádlera. Hospodský se při objednávce zakření, ale statečně čepuje do půllitrů kombinaci meruňkové limonády a piva.

"Už jsem o tom slyšel, jednou to taky budu muset ochutnat," prohlašuje s kyselým úsměvem. "Určitě ale nevypiju víc než deci."

Stále podél Jizery míříme k Mladé Boleslavi. Střídají se terénní singletracky, prašné traktorové cesty a asfaltové cyklostezky. Na starém boleslavském náměstí nás na zmrzlinu zláká cukrárna. Je pozdní odpoledne. Nad kafíčkem a ovocným pohárem tu sedí rodinka s kočárkem, tři postarší přítelkyně a osamělá dáma.

Ještě dva kopce a jsme v cíli

Po osvěžení mažeme dál. Mohli bychom po červené značce dojet za hodinku až dvě podél řeky přes Bakov do Mnichova Hradiště. My si ale ještě dáme trochu do těla.

V Debři odbočujeme po druhé červené náročným terénem do kopců směrem na Bělou pod Bezdězem. Trochu se svezeme po hladkém asfaltu silnice do Velkého Rečkova a vydáme se zase nahoru ke kapli nad vyhlášeným pramenem Klokočka.

Zbývá poslední výšlap po asfaltu do Maníkovic a dlouhý, nekonečně dlouhý sjezd do Mnichova Hradiště. Ani zdejší zámek již nestihneme, je pozdě večer.

Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě