Výlet do Lítožnice a Dubče. Otevíráme okno do středověku

Další díl nekonečného seriálu Na kole kolem Prahy odstartujeme jako obvykle u redakce Horydoly na Zahradním Městě.

Všichni jsou venku

Frekventované výpadovky Švehlova, Průmyslová a stará Kutnohorská zdoláme po chodnících. Po pár kilometrech se konečně napojíme na cyklostezku. Z Dolních Měcholup k rybníku Slatina (A44) jedeme po zaplněné bruslostezce, kde i v tuto roční dobu potkáváme vyznavače malinkých koleček. Je tu vůbec podezřele živo - kromě in-linistů a pejskařů potkáváme spoustu běžců, dva koloběžkáře, tři pozorovatele ptáků a nad modelářským letištěm u rybníka se vznáší několik vrtulníčků.

Objedeme Slatinu, změníme cyklostezku za silničku s malým provozem (A24) a svištíme do Dubče. Zde je náš první cíl. Jsme v Dubči.

Historie není minulost 

Zatímco až sem jsme projížděli poli a loukami, na které jsou bez ladu a skladu nasázené továrny, sklady a haly, protínají ji dálnice a železnice, Dubeč je úplně jiná. Skoro všechno tu má svůj řád. Náměstí ve středu obce (dříve městečka), tvrz s hospodářskými budovami také, rybníček je dole na potoce, most přes Říčanský potok slouží pro čtyři silnice směřující do čtyř světových stran. Kostel stojí na návrší, hospoda na návsi.

Vždyť Dubeč stála v podobném půdorysu už někdy po roce 1000 našeho letopočtu! Ale ještě před tím zde Germáni vyráběli kovové nástroje i šperky v době bronzové zhruba 1500 let před naším letopočtem. V době, kdy Římané ovládali Evropu, tavilo se tady železo. V roce 1088, když kníže Vratislav založil kapitulu na Vyšehradě, stala se Dubeč dodavatelem dřeva z tehdejších hlubokých dubových lesů do Prahy. Vladislav II. Jagellonský ji roku 1502 povýšil na městečko a místní šlechtic si začal říkat Jan Dubečský z Dubče. 

Poslední archelogické objevy poukazují dokonce až na neolit, tedy z doby kamenné, ze které se našly zlomky kamenných nástrojů. 

Panská zahrada: studená, nezajímavá, drahá

Stará sýpka je postavená na místě ještě starší tvrze, jejíž zdivo částečně posloužila při novostavbě. Právě sem se jedeme podívat na téměř nový park zvaný Panská zahrada. Radnice Prahy 10 se jím chlubí, architekti mu dávají ceny ...a nás velmi zklamal. Nabubřelé nic je situováno na svah za tvrzí k potoku. Máme dojem, že tu ožil duch socialistického realismu. Nesmyslně klikaté cestičky jsou vysypané jemným štěrkem (aby se tu nedalo jezdit na kole ani koloběžce), dva velké amfiteátry obklopují lavičky (kdo tu asi tak hraje dvě divadla najednou?), cesta ke vzácným Lítožnickým rybníkům končí na okraji houští a dál se nedá jít (bez GPS bychom to těžko objeli jinudy), umělá jeskyně je zamčená mříží (uvnitř jsou naházené pytle) a bahnitý potůček se nazývá meditační louka (buddhista by se podivil, jak a kde se na povel medituje). Pobavilo nás nezměrné množství plechových směrovek, které ukazují na místa vzdálená pár desítek metrů. Silně při tom pochybujeme, že většina návštěvníků ví, co se myslí slovem Grotta, případně že se nenaštvou, když sledují tři směrovky za sebou s nápisem Lítožnice a skončí na konci cesty, která nikam nevede. Všechno je tu chladné, neosobní, umělé.... Nakonec ani ta vinice nepotěší.

Park měl stát 84 321 908 Kč, tedy aspoň tak jsme to prezentovali Evropské unii, která ho částečně zaplatila. Nakonec Panská zahrada přišla na 136 milionů korun a nikdo ani okem nemrkl.

Rozpačitě opouštíme Panskou zahradu. Vytlačíme kola po louce na silnici Ke Kolodějskému zámku. Jsme na severním úbočí vršku Jankov (297 m). Na západním úbočí je výrazné rozcestí U tří kamenů na polní cestě, dříve důležité komunikaci. Pro místní znalce: je to nad Podleským mlýnem. Tady se měli sejít roku 1608 Rudolf II. se svým bratrem Matyášem a rokovat o budoucím osudu českého království. Jejich poselstva mezi tím jednala v Dubečské tvrzi. Jestli je to pravda nebo ne, nelze ověřit. Jisté je, že v té době Rudolf II. byl římským císařem a českým králem. Matyáš po něm získal oba tituly o čtyři roky později.

Lítožnice láká ptáky

Ze silnice (A248) odbočíme na vrcholu stoupání doleva a po bahnité lesní cestě sjedeme ke třem Lítožnickým rybníkům. Kdysi tu byl jenom jeden velký mělký rybník, vesnice, tvrz a kostel. V padesátých letech minulého století byl rybník hrázemi rozdělen na tři části - Nový, Myslivecký a V Mýtě. To už ale půl tisíciletí bylo údolí opuštěné!

Vesnice Lítožnice existovala ve středověkých obrysech již po roce 1100. Z let 1351 až 1506 o ní existují písemné kupní smlouvy. Roku 1420 u Lítožnice tábořilo Zikmundovo vojsko. Nejpozději na začátku Třicetileté války byla vesnice prázdná.

Nejprve lidé odešli z tvrze, nedlouho poté ze vsi a nakonec zmizel i kostel svatého Gotharda. Dnes jsou ze všeho vidět jen nepatrné základy vlevo pod hrází nejnižšího rybníka. Zda obyvatelstvo stihla smrtelná nemoc, válečné útrapy, nebo prostě lidé odešli z bahnitého údolí někam na lepší půdu, není známo. Pro představu: Ten rok se začal stavět chrám svatého Petra v Římě, Fernao Magalhaes doplul do Indie, zemřel Kryštof Kolumbus, Albrecht Dürer namalova Růžencovou slavnost a Mnichov se stal hlavním městem Bavorska.

Dnes je oblast Lítožnice nesmírně cenná přírodní památka kvůli velkému hnízdišti ptáků.

Cesta z města pro každého

Kromě zmizelé vesnice a rozděleného rybníka se tu od středověku nic nezměnilo. Široké údolí Říčanského potoka vypadá stále stejně. Po pár kilometrech ústí do Rokytky, která odtud teče do Prahy. Stmívá se, tajuplný západ slunce zesiluje historickou atmosféru.

Vyjíždíme po bahnitém okraji pole nazpátek do Dubče. Už po asfaltových silničkách se vracíme přes Dolní Měcholupy a Hostivař na Zahradní Město.

Trasa je vhodná pro horské nebo trekkingové kolo, za suchá je sjízdná i pro trekkingové koloběžky. Výlet je možné absolvovat také se školním dětmi, protože se jede po cyklostezkách, chodnících, nebo vedlejších silnicích. Délka trasy je 22 kilometrů a vede mírně zvlněnou krajinou.

Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě

 Na kole kolem Prahy

Benešov
Botič
Botič do Průhonic
Botič do Trojmezí 
Brdské hřebeny
Černošice přes most Inteligence
Dalejské údolí
Divoká Šárka
Dolní Počernice a Běchovice
Dubeč a Lítožnické rybníky
Hrusice
Jevanské rybníky
Jílové, tady už zlato není
Karlštejn na horském kole
Karlštejn na silničním kole
Kocába
Kolovraty
Konopiště
Královice
Levý Hradec
Okoř a Kralupy
Pitkovice a Kuří
Pitkovice a Uhříněves
Posázavská stezka 
Radotínský potok
Rokytka
Říčany
Říp
Šembera
Uhříněves a Hostivař
Voděradské bučiny I
Voděradské bučiny II
Zahořanský potok
Závist