Koudyho bikování na Lago di Garda

Definitivní rozhodnutí, že letošní dovolenou strávíme v Dolomitech, padlo pár dní před odjezdem. Později se ukázalo, že to byla volba pozdní, ale perfektní.

Jedeme tedy ve studentském složení na jih: Káča, Kačul, Slavoj, Koudy a nově vytuněný černomodrofialový Forman.

Bike není jenom kolo

Dovolenou nemáme nijak zvlášť naplánovanou, spíše každý utrousí jméno nějakého kraje, který by chtěl vidět, a tak se vydáváme mimodálničními silnicemi přes přechody Strážný a Pasov směrem ku Grossglockneru.

Po čtyřhodinovém spánku v nijak luxusním hotelu (krásná alpská roubená autobusová zastávka) se ocitáme ve Ferleitenu, odkud se zpoplatňuje romantický průjezd motorových vozidel průsmykem Hochtor. Pro nás toto místo znamená začátek prvního výšlapu.

Nastoupáme celkem pohodlně po silnici patnáct set výškových metrů na nejvyšší možnou hůrku Biker´s point 2570 m n.m. Bohužel není biker jako biker, a tak nás prudí velký zástup motorizovaných bikerů. Po zběsilém sjezdu se dostáváme v podvečer zpět k našemu formiku a vyrážíme k vytouženému bikerskému ráji zvanému Lago di Garda.

Mapky dostáváme zdarma

Nabíráme časovou sekeru, ale úspora 16 euro, jenž spočívala v rozdílu mýtného vybíraného za průsmyky Hochtor a Felbertauern, byla všemi účastníky přivítána pozitivně včetně formika, který byl vděčný za přijatelnější převýšení.

Přesně o půlnoci se dostáváme na Lago di Ledro, což je menší bráška Lago di Garda. Opět není luxusu nazbyt a chrníme na fofrplace hned u jezera a hlavně mimo hlavní silnici. Do středy se probouzíme obklopeni krásnými dolomitskými výhledy a oroseni ranními mlhami od jezera.

Nejdříve míříme do místních infocenter, kde nás ochotně vybavují bikovými mapami, podle kterých jezdíme v pohodě po celou dobu pobytu. No v pohodě úplně né…., občas nás pěkně pozlobily chybějící směrovky na křižovatkách, ale vždy to nějak dopadlo.

Mléčné nohy

Všichni jsme samozřejmě natěšeni na Lago di Garda, a tak si vychutnáváme první sjezdovou lahůdku od Lago di Ledro ke Gardě, což znamená sice jen šest set výškových metrů sjezdu, ale po luxusní štěrkové cestě lemující samý okraj skalního masivu čnícího kolmo nad Gardou. Páni, první den a už se začínají naplňovat pověsti o sjezdech, které se blíží orgasmům.

Z Lago di Garda jsme pěkně vydření, je to opravdu pořádná louže plná surfařů, všude kolem bikeři, lezci, hikeři a samozřejmě také klasičtí hoteloví povaleči, kteří se právě vynořili z pokojíčků na italské slunéčko. My se po koupačce a čumendě ve městě Riva vydáváme zpět k našemu jezírku.

Chtěli jsme si po dvou slabých nocích a výjezdu pod Glocker udělat volnější den, ale směrovky nás poslaly do pekel. Hned první den jsme nožky zamléčnili tříhodinovým štěrkovým výjezdem proloženým nesjízdnými trialovými úseky. Teprve v podvečer se dostáváme na Passo Guil (1210), odkud si zaslouženě užíváme parádní sjezd, který dosahuje v některých úsecích neuvěřitelných 25 % klesání.

Jsme opět u formika a konečně pro třetí noc nacházíme pěkné tábořiště, na kterém zůstáváme až do neděle. A tak dny plynuly.

Pryč s brašnami!

Každý den jsme nastoupali průměrně 1400 výškových metrů a taky jsme si je pěkně sjeli. Byl jsem do této dovolené téměř ortodoxní brašnář s pevnou vidlí, ale musím přiznat, že mi bikování s pérem vepředu učarovalo.

Bikování u Lago di Garda je velice rozmanité a snad každý méně či více zdatný biker najde zalíbení na místních okruzích. Ti méně zdatní mohou zůstat dole na jednoduchých okruzích téměř bez převýšení, ale i přesto s hezkými výhledy. Jsou vedeny většinou po asfaltových cyklostezkách, které jsou dost zalidněny.

Nás překvapil relativně nízký počet bikerů na těžkých okruzích, zejména na těch, kam nebylo možno přijet z žádné strany nějakým motorovým smraďochem. Nejvíce jsme se ukájeli v několikahodinových výjezdech v pěkném pařáčku.

Většinou jsme leštili kašpárka a vzadu jedno z největších koleček. Ani za těch šest dnů jsme se nebezpečnými sjezdy nenaplnili a jsme přesvědčeni o brzkém návratu do těchto končin. Po dálnicích je to sem slabých deset hodin jízdy, a tak není problém vyrazit i na prodloužený víkend.

Autor je spolupracovníkem serveru Mountainbike.cz