Od Krimmelských vodopádů

Pinzgau nahoře začíná Krimmelskými vodopády. Je to jedno z nejúžasnějších vodních divadel Evropy, a proto bychom ho neměli minout ani my.

Nejdřív k vodopádům

Auto odstavíme na neplaceném parkovišti u starobylého nádraží Krimml, nasedneme na kolo a po uválcované lesní cestě šlapeme do prudkého kopce. Po čtyřech kilometrech jízdy podél říčky Krimmler Ache se najednou ocitneme na loučce u malé přehrady.

V dálce uslyšíme burácení. Zvedneme-li hlavu, v lese objevíme sloup zpěněné bílé vody. Přes mostek dojedeme k pokladně, zaplatíme vstupné, odložíme kolo a můžeme se začít kochat. Masa vody ve třech skocích Krimmelských vodopádů padá do hloubky 380 metrů. Z ledovcového údolí se během pár vteřin dostává do hlubokého lesa, ve kterém stojíme.

Nechte si čas

Na vodopád si dole můžeme doslova sáhnout, protože voda padá pod skálu pár metrů od nás. To je jedno z míst, kde si člověk uvědomuje, jak je proti přírodním sílám maličký a bezmocný. Podél vodopádů je vybudovaná vyhlídková trasa, aby je turisté obdivovali ze všech stran. Zabere nejméně dvě hodiny času, ale rozhodně stojí za to si ji projít.

Po návratu z vyhlídkové trasy není moc času na uspořádání zážitků, protože jestli chceme na kole projet Tauernskou stezku, která nás protáhne celým údolím Pinzgau, máme co dělat. Čeká nás šedesát kilometrů po upravených polňačkách a lesních svážnicích. Těšit nás může především fakt, že většina trasy vede z mírného kopce dolů.

Dolů stále podél řeky

Sjedeme známou cestou k nádraží v Krimmlu, vezmeme si z auta nezbytné zásoby a od této doby se budeme řídit jen cykloturistickými značkami a mapou. Pojedeme víceméně stále podél mohutné řeky Salzach, která pod nádražím sbírá vody Krimmler Ache. Je kalná, modrošedá, protože ji zprava napájí spousta potoků a říček tekoucí z ledovců nejvyššího rakouského pohoří Vysoké Taury.

Občas zahlédneme obrovský ledovec v bočním údolí. První patří Venedigeru, druhý Glockneru a třetí Kaprunu. Vlevo budeme pozorovat daleko nižší a přívětivější Kitzbühelské Alpy s pastvinami a seníky.

Trasa prvního dne končí v Zell am See. Návrat k autu je jednoduchý. Nejméně jednou za hodinu jezdí do Krimmlu úzkokolejný vláček. Pokud tedy nedojedete až do Zell am See, nic se neděje. Na vlak nasednete o něco dříve.

Bouřící řeka

Druhý den se jede z Zell am See dál podél řeky Salzach, která se zařezává do vápencových soutěsek pohoří Tennengebirge. Už to není ta klidná řeka v širokém alpském údolí, jak jsem ji poznali včera, ale divoký tok v sevřený skálami. Můžeme ho obdivovat z bezprostřední blízkosti, protože cyklostezka vede podél silnice přímo nad řekou. Nejpůsobivější je soutěska zvaná Salzachklamm pod sedlem Lueg. Vody široké řeky se tu musejí dostat do desetimetrové úžiny a vytvářejí proto velké vlny a víry. Za prohlídku soutěsky se platí, protože velká část cesty vede po umělých chodnících a lávkách desítky metrů nad vodou.

Za sedlem Lueg sjedeme do městečka Golling a tady končíme. Dá se sice dojet až do Salcburku, ale to už je nezáživná cesta. Nazpátek k autu se dostaneme zase vlakem. Nádraží tu stojí na jedné z nejfrekventovanějších rakouských železnic.