Patrik Bém sjel Mont Blanc na kole

Cyklista Patrik Bém spolu s podpůrným týmem Tomáš Vosyka - David Látr vyjel tramvají do výšky 2 300 m n.m. Do lanovky je obsluha nepustila.

Co všechno s sebou neměli?

"Při rozhodování, co s sebou vzít a co ne, jsem byl radikální," uvádí Patrik Bém. "Z oblečení jenom náhradní ponožky, spacák, karimatka a stan pro 1,5 osoby. Co se potravin týče, dvě půlky chleba, šiška salámu a kus sýra. Vařič jsme oželeli."

Dokud to terén dovolil, kolo vedl. Když se cesta strmě zvedla, kolo hodil na batoh. Odpoledne vystoupali do výšky 2 800 m a schovali se před bouří v bivakovací chatce. V ní také přespali.

"Cesta před námi byla klikatá, stoupala a byla stále strmější. Bez maček a cepínu, které jsem kvůli váze nebral, docela vyčerpávající," říká Patrik Bém. "Kolo jsem měl připevněné na batoh, rám a na něm kola. Cesta v závěru vedla lezeckým terénem obtížnosti 2-3 a byla jištěna ocelovými lany."

Na Gouteru obědvali a ve Vallotce spali

Odpoledne se dostali do výšky 3 800 m. Na chatě Gouter se posilnili polévkou a po krátké odpolední bouřce vyrazili dál. Po bouřce se udělalo krásně, a tak v podvečer dorazili na bivakovací chatu Vallot (4 300).

Cyklista Patrik Bém byl v pořádku, podpůrní horolezci Tomáš a David měli problémy se zuby. Všichni nemohli spát. Ve čtyři hodiny ráno vyrazili nalehko k vrcholu.

Byli vybaveni jen lanem, fotoaparátem a na zádech nesli bicykl. "Kluci mi v posledním úseku výstupu pomohli a nesli mi kola, já měl jenom rám."

Opatrný sjezd přes Bossonské pahrbky

Po cestě vyšlo slunce, všude byl klid a teplota kolem -10°C. K vrcholu šly také další skupinky horolezců a klientů s horskými vůdci. Sto metrů pod vrcholem má Tomáš dost a vrací se.

V 6:30 hodin stojí Patrik a David na vršku Mont Blanc. David se kochá krajinou a fotí první vrcholové snímky. Patrik sestavuje kolo. Davidovým cepínem roztahuje zaseklé brzdové čelisti, nasazuje kola, seřizuje sedlo, připravuje kameru a hlavně se duševně uklidňuje.

Zhruba v 7:00 hodin startuje. "Musel jsem s kolem sjíždět velice opatrně, neboť k vrcholu stoupalo spousta lidí a nechtěl jsem svým bláznivým nápadem nikoho ohrozit. Projížděl jsem po úzké cestičce, kterou tvoří hřeben, z obou stran tříkilometrové srázy, jeden do Itálie, druhý do Francie."

Patrik Bém opatrně sjel vrcholový hřeben Bossonských pahrbků, občas ho scházel, opíraje se o kolo a chvílemi sjezd připomínal plochou dráhu.

Mezi trhlinami neprojeli

S několika pády dojel k chatě Gouter. Tříčlenný tým se tam dal zase dohromady, sbalil zanechané vybavení a vydal se do údolí.

Pro sestup si vybrali cestu ledopádem do Chamonix. Po dvou hodinách se ukázalo, že mezi trhlinami neprojdou a neprojedou, museli se tedy vrátit. Ztratili tak drahocené tři hodiny času.

"Sluníčko do nás pálilo plnou silou, sníh byl mokrý, hodně jsme se bořili a trpěli žízní, neboť voda nám už dávno došla," vzpomíná Patrik Bém. "Cesta plná trhlin nám komplikovala postup. V jednu chvíli jsem do jedné z probořil. Pud sebezáchovy mi naštěstí zakázal panikařit a z trhliny jsem vybalancoval."

Už jsem nemohl. Chtěl jsem horskou službu

Za celou neděli sestoupali 1800 výškových metrů do tří tisíc metrů k chatě Tete Rouse. Bylo 16:30 hodin a přicházela každodenní odpolední bouře. Měli za sebou dvanáct hodin bez vody a jídla. Vzali proto za vděk pohodlí chaty.

"Musím přiznat, že jsem už měl prst na telefonu a pomalu vytáčel číslo horské služby s prosbou o záchranou akci. Takhle na dno jsme si ještě nesáhnul. A to ročně najezdím spoustu kilometrů v terénním triatlonu a naběhám desítky kilometrů při maratónech, ale tohle bylo fakt moc. Mokrý sníh po kolena, zatracený těžký kolo na zádech, který se mi pořád pletlo pod nohy, šílená žízeň a vůně spáleného masa linoucí se z mého obličeje. Zaplať pánbůh za tu chatu."

Poslední ledovec, suťová pole a lesní cestičky

V pondělí pokračovali v sestupu směrem k mezistanici lanovky. Čekal je přechod ledovce a velice nepříjemný přechod několika skalních roklí. Na ledovci Patrik kolo vedl a nahrazoval jím chybějící mačky a cepín.

"Cesta přes moře napadaného nestabilního kamení byla šílená. Kolo jsem držel oběma rukama na zádech na batohu, takže jsem se neměl jak přidržovat a klopýtal přes balvany, padal a otloukal se čím dál víc. Nohy jsem měl samá krev a modřina."

V poledne došli k lanovce. Tomáš jel lanovkou, peněz stejně zbylo jen na jeden lístek a to ještě díky slevě. Patrik už zase důstojně pokračoval na kole a David pěšky lesem po příjemné cestičce dolů do Chamomix. 1500 na kole trvalo hodinu na kole a pěšky dvě.