Sjezd na odrážedle volným stylem

Vzhledem k tomu, že okolní pole hrozila výhledově část povrchu pohltit (už druhý den, ptáte se?...vy jste ty krajnice neviděli...), bylo jasné, že je třeba kout železo, dokud je žhavé.

Kokina pro vítěze

Manažerky proto urychleně navštívily obecní úřad, z jehož tlampačů po několika minutách oznámil příjemný ženský hlas, že se druhého dne v 17 hodin konají první závody.

Helma pro všechny účastníky povinná.

Pro manažerky nastaly perné chvíle. Bylo zapotřebí sehnat odměny - v kuloárech se o nich zmiňovaly tajemným moravským slovem kokina - vytvořit diplomy s tématickým obrázkem a především zajistit dostatečný počet helem.

Pražský závodník znervózněl. Nedovezl si helmu, neboť jako zatvrzelý metropolitní frístajlista jezdívá zásadně bez ochranných pomůcek. Byl mu však upřen vstup na závodiště.

Přilba musí být

Chvíli s manažerkou nadávali na úzkoprsá pravidla provinčních soutěží, aby se posléze obrátili se na spřátelenou místní rodinu a ta, přestože je sama líhní hned tří adeptů na příčky nejvyšší, nezklamala.

Druhý den vjížděl do depa s padnoucí lyžařskou přilbou, která mu dodávala děsivého vzhledu motorkáře. Na ostýchavé dotazy místních reprezentantů jen světácky utrousil: "Winter outdoor equipment, děcka."

Hodina H se blížila a z řad místního obyvatelstva se na poslední chvíli rekrutoval startující mladík, rychlá spojka na bruslích, zdravotnice a fotografka v jednom.

Více-méně podle pravidel

Součástí závodního koloritu byly živé zátarasy s kočárky naplněnými mladšími sourozenci zúčastněných borců nepravidelně rozmístěné podél trati.

Závodníci startovali po dvou. Rozumný nápad, uvážíte-li, že čas nezaznamenávalo technicky vyspělé zařízení, nýbrž jedna z místních manažerek.

Systém však brzy ohrozila nedisciplinovanost hlavně mladších závodníků, kteří se po helmě vrhali na dráhu v touze po opojení sportovním zážitkem. Několik samozvaných organizátorů nicméně brzy zvládlo i tento nešvar a s přimhouřeným očkem se dalo říci, že závod proběhl podle pravidel.

Bukovinka dává křídla

V širokých srdcích moravských přeborníků se dokonce našlo dost místa i pro posečkání na spoluzávodníka v případě technických problémů na trati. Vjíždět do cíle společně je přece mnohem větší zábava.

Pražský závodník se po výtečném startu nechal strhnout nádhernými panoramaty nedaleké Drahanské vrchoviny a ztratil několik cenných vteřin. Z kochání jej vytrhlo až hlasité povzbuzování doběhnuvší manažerky, opřel se do řídítek a strhující koncovkou vše napravil.

Nastala chvíle napětí. Aby se nestala nesnesitelnou, rozdaly neuvěřitelně tvůrčí organizátorky mezi závodníky křída a závodní dráha byla brzy jedním uměleckým dílem, oslavou sportu i lidské soudržnosti.

Nezdravé, ale úžasně dobré ceny

Rychlá spojka na bruslích, zdravotnice a fotografka se jala vyhodnocovat dosažené výsledky a v černé igelitce zašustila ona tajuplná kokina.

Šestnáct účastníků postupně vystupovalo do popředí, aby se chopili svého diplomu a …ano, byly to čokolády, bonbóny, cukr ve všech jeho podobách, které pražská manažerka poblázněná rádobyzdravým životním stylem tolik odsuzovala slovy: "bonbony my nejíme."

Její svěřenec však bystře usoudil, že kokina nejsou bonbony a svou odměnu za krásné třetí místo si bleskurychle nacpal do úst. Od té doby už nepronesl na adresu regionálního sportu jediné křivé slovo a těší se na další ročník závodu nazvaného Sjezd na odrážedle volným stylem aneb maminky Bukovinky sobě.