Škodná v Hostýnských vrších

A to se na věc nedívám jen ze sedla svého bajku. Stačí na myslivce nahlédnout očima lyžaře, pěšího turisty, běžce či kohokoliv jiného, kdo rád zajde do lesa a nenosí zelenou kamizolku.

Nemám o nich iluze

Po včerejším zážitku se můj extrémní názor posunul ještě více do extrému. Sluníčko trochu polevilo, a tak kolem šesté večerní vyrážím na trénink, abych před závody provětral taky svého bajka a nevozil se jen na rychlých gumách (rozuměj silničním kole).

Ještě mi hlavou proletí, zda mám všechno potřebné s sebou. Vzpomněl jsem si na veselou příhodu kamaráda, který měl náhradní duši, ale při vyjížďce měl dva defekty a pochodoval v tretrách patnáct kilometrů pěšky domů.

Tehdy jsem mu řekl: "A ty nevozíš dvě náhradní duše?" To bylo v době, kdy jsem je sám vozil.

Kilometry hezky naskakují, objevuji neznámou cestu po vedlejším hřebínku a taky chybu v mapě, protože je přeložená turistická značka. Hned si to opravuji a vydávám se po žluté vzhůru do kopce.

Myslivecká chata

Ještě je přede mnou několik hezkých úseků po Hostýnských trailech. Na hranici lesa projíždím kolem nějaké zabedněné chaty. Je viditelně myslivecká a slouží asi k ožíračkám zeleným mužíčkům s privilegiem vjezdu autem až k chatě, kam podle zákona motorovým vozidlem nemá nikdo přístup. Inu, někdo se v o tu zvěř starat musí a zejména v parném létě přijde žíznivým kancům vychlazená běčka vhod.

Pokračuji přes posečenou louku k lesu do místa, kde tuším pokračování žluté. Překvapují mě účelově natažené ostnaté dráty přes cestu. Žádná ohrada pro chov dobytka. Naštěstí se dají bez větších problémů podlézt a cesta za nimi normálně pokračuje.

Obě kola vypuštěná!

Naskakuji na kolo a pokračuji. Ujedu dvacet metrů a najednou slyším zlověstné syčení ohlašující defekt. To mi ještě scházelo. Slézám a pátrám po místě, odkud uniká vzduch. Syčení je najednou nějak moc! Za deset vteřin stojím uprostřed lesa s oběma koly úplně prázdnými.

Kurnikšopatožtone! To by byla podivná náhoda. Jako indiánský stopař se vracím postupně zpět až k zahrazenému místu. Po zevrubném ohledání cesty nacházím příčinu. V zemi je napříč cestou zakopán dřevěný kolík hustě obitý hřebíky tak, že není vidět a účinek je zaručen. Zuřivě ho vykopávám a nehezkými výrazy častuji "neznámého pachatele", který ho tam nastražil.

Hlavou mi prolétá myšlenka na pětadvacetikilometrový návratu domů v cyklistických tretrách a s kolem na rameni. Jako na potvoru jsme zrovna včera odvezli auto do servisu a manželka pro mě přijet nemůže.

Anděl strážný jede kolem

Házím kolo na rameno a scházím do údolí. Naštěstí jsem tři kilometry odtud certifikoval jedno zařízení pro cyklisty. Určitě budou mít jednu náhradní duši a v klidu si tam vyměním i tu, kterou mám v brašnčce s sebou. Dostávám se na silnici a kolem projíždějící biker chápavě zastavuje: "Můžu nějak pomoct?"

Duši nemá, ale vytahuje z kapsičky krabičku rovnající se v té chvíli záchraně života - lepení Ferdus. Jsem mu neskonale vděčný, kontakt mi ani nechce dát, že to nestojí za řeč. Odstrojuji obě kola, lepím slušnou hřebíkovou díru v jedné z duší a vyměňuji svoji náhradní duši.

Za deset minut jsem zase v pohotovostní pozici, jenže čas se nachýlil, začíná se smrákat, slušně jsem vychladl. Mířím tedy nejkratší cestou domů, trénink se tedy nepovedl. Hlavou se honí myšlenky na důvody, které vedly toho kreténa nachystat takovou past na nic netušícího cyklistu na lesní cestu. Mohu se mýlit, ale na 90 % je tento exot taky pravidelným návštěvníkem nedaleké myslivecké chajdy a ostnaté dráty přes cestu jsou taky jeho dílem.

Ať si taky užijí

A kde skončil válečný kolík pobitý hřeby? Chtěl jsem si ho vzít na památku, ale zapomněl jsem ho v lese přesně v místech kudy podle stop z auta přivážejí ty bečky pivka pro vysokou...

Autor je zodpovědný za cykloturistické mapy Shocart