Z Vyššího Brodu do Rožmberka a zpět

Vyšší Brod je místo zaslíbené nejen vodákům, ale i milovníkům českých dějin. Wikipedie tvrdí, že Vltava mezi Vyšším Brodem a Boršovem nad Vltavou je vodácky nejfrekventovanější řekou v České republice a zřejmě i v Evropě. Ve špičce prý pojme až 2500 lodí denně.

Tlačenice ve Vyšším Brodu

Při představě 2500 milovníků českých dějin ve zdejším cisterciáckém klášteře mi lehce zatrne, ale od řeky dojdou asi jen největší nadšenci. Je to jejich škoda, protože návštěva klášterního areálu s impozantním kostelem Nanebevzetí Panny Marie stojí za to.

Klášter proslul především díky Vyšebrodskému cyklu. Mistrovské dílo neznámého středověkého mistra se skládá z devíti deskových obrazů a bylo asi přímo určeno právě pro tento klášter. Dnes ho můžete spatřit v pražské Národní galerii.

Svatby pana Voka

Kostel sloužil jako rodové pohřebiště Rožmberků. Celý klášter totiž založil roku 1259 Vok I. z Rožmberka. Řadu pochovaných Rožmberků uzavřel v roce 1611 Petr Vok, kterým rod Rožmberků vymřel. Ano, je to ten, jehož skvěle zahrál ve filmu Svatby pana Voka Miloš Kopecký.

Bad Times, Good Times

Kostel je v plném lesku a působí impozantním dojmem. Horší to je s přilehlými hospodářskými budovami. Jako ve správném klášteře se zde také nacházel mlýn i pivovar.

Opevněná stavba s kostelem zažila dobré i zlé časy a mniši to tu neměli jednoduché. Jednou je vyhnali husité, pak zase nacisté. Nakonec přišli komunisté a všechny pozavírali. Klášter se ocitl pod socialistickou správou. Což znamenalo, že už ho nevlastnil řád, ale stal se majetkem všeho lidu. Jak to vypadá, když se něco stane majetkem všech a tudíž vlastně nikoho, vidíte sami. Mniši mají ještě na dlouho o práci postaráno.

Prohlédněte kompletní fotogalerii Vyšší Brod a Rožmberk:

Zahrada šíleného botanika

Po prohlídce kláštera vyrážím na kole od nádraží přes Hrudkov směrem na Rožmberk nad Vltavou. Nade mnou se tyčí Kraví hora. Přes ni se budu vracet zpět.

U cesty stojí osamělý domeček se zahrádkou, která musí být ztělesněným snem všech botaniků. Tolik květin a rostlin jsem na zahradě ještě neviděl. Tady to opravdu všechno bují, to je to správné slovo. Mám chuť se zeptat majitele, jak tohle dokázal, ale nikdo se neozývá. Kdo ví, jestli někde nepěstoval i Adélu, pak by to jeho mlčení vysvětlovalo...

Hrad Rožmberk jako z pohádky

Téměř prázdná silnice se klikatí krajinou. Všichni jezdí z Vyššího Brodu do Rožmberku podél řeky. Je to pohodlnější. Ta moje má ale jedno veliké plus. Fantastický výhled na Rožmberk. Když se dostanu na křižovatku, kde se vlevo odbočuje na Přízeř, silnice se točí doprava a začíná klesat.

Najednou je to tu. Panorama, které se objeví, mi vyrazí dech. Přímo přede mnou se na protějším kopci majestátně tyčí mohutný hrad. Panorama za ním lemují lesnaté kopce. Mezi námi se rozkládá údolí s městečkem Rožmberk. Pohled je to jako z pohádky. Nebýt drátů elektrického vedení pode mnou, byla by iluze středověku dokonalá.

Kamasutra pod hradem

Městečko Rožmberk je malé a krásné. Jen necitlivě umístěný poutač na zdi kostela Panny Marie hyzdí zdejší atmosféru. A budova s názvem Kamasutra....no, raději si nic nepředstavuji a vyšlápnu na hrad. Výhled na městečko se zákrutem Vltavy soupeří s tím předešlým.

Mohutný hrad Rožmberk je vlastně tzv. Dolní hrad ze 14. st. Ze staršího Horního hradu vystavěného ve 13. století, zbyla jen kruhová věž.

Kvůli frontě turistů oželím prohlídku Dolního hradu a projdu se po okolí. Kousek se projedu podél řeky směrem na Prahu. Kempy za městečkem mají plno a po vodě si to frčí jeden člun za druhým. Kvótu 2500 asi nenaplní, ale žije to tu až dost.

Křížová cesta, bizoni a tramp Jožin z T. O. Satan

Stejnou cestou, jak jsem přijel, Rožmberk opouštím. Na křižovatce se ale dám směrem na Přízeř. Vzhledem ke svým potížím se slabikou ř se do vesnice ani neodvažuji a záhy odbočuji z cesty doleva po červené značce.

Cesta vede okolo dnes už zaniklé osady Žumberk neboli Sonnenberg. Slunce tu na kopci praží pořádně, takže název sedí. Cesta pak pokračuje kolem Žumberského kopce a obchází vrchol Kraví hory.

Doporučuji si vyšlápnout odbočku na vrchol. Jsou tu Boží muka z roku 1902 s hořícím rudým srdcem a dřevěný bílý kříž. K vidění jsou i zajímavé skalní útvary.

Vyšebrodský klášter a okolní krajinu mám odsud jako na dlani. Co je ale na této cestě krásné, kromě výhledu z Kraví hory, je obnovená křížová cesta v kombinaci s výhledy do krajiny. Počet křížů a božích muk jsem nepočítal. Ani to není důležité.

První zastavení jsem našel u bývalé osady Žumberk a poslední na Kraví hoře. Některá pocházejí už z 18. století. Lemují cestu malebnou krajinou a nabízejí poutníkovi rozjímavou procházku. Nikdo vás tu nebude rušit, byl jsem tady úplně sám.

Vedle Božích muk z roku 1776 je pro znavené turisty dřevěné odpočívadlo. Další Boží muka z roku 1839 s kopií Vyšehradské madony sdělují v němčině, že je dali obnovit bývalí obyvatelé zaniklé vsi Oberschonhub, česky Dolní Přísahov.

Kousek od nich narazím v lese na oplocení. Má zde být odchytná stanice pro černou zvěř. Tramp Jožin tvrdí, že na místních stráních zahlédl bizony.

Kdo že je to tramp Jožin? O této křížové cestě jsem nemohl pořád nic vygooglovat, až jsem narazil na web jistého trampa Jožina z T. O. Satan, jemuž tímto děkuji. Prošel ji přede mnou a pečlivě zaznamenal.

Cesta prudce klesá ke Kravímu dvoru. Až doma zjistím, že šlo o hospodářský areál bývalého klášterního dvora. Jeho zanedbaný stav nenapovídá, že byl vystaven ve švýcarském slohu. To bylo už v roce 1862. Vedle jsou další objekty. Sloužily jako ubytovna pro dělníky, pracující na stavbě Lipenské přehrady.

Napojím se na asfaltku do Vyššího Brodu. Míjím znovu chalupu šíleného botanika. Sjedu z kopce k nádraží, kde má cesta končí.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě