Školní lezecká stěna

Čtenář Vladimír Čudek popisuje nešvary na školní horolezecké stěně v brněnské Masarykově univerzitě. Mělo se to stát 3. října. Dopis necháváme bez redakčních úprav:

Ahoj Kubo, predem te musim upozornit, ze ty zazitky jsem nezazil ja, ale moje pritelkyne, ktera se mnou jezdi do skal uz dva roky, takze se prece jenom stihla priucit neco malo z metodiky. Nemluve tedy o tom, ze jsem prece jenom jako asi kazdy instruktor trosku tou metodikou zkazeny, takze nekdy do ni hustim pro mene bystre hlavy hovadiny, ktere ti potom muzou zachranit zivot.

Ale jedna se mi hlavne o to, jak vubec clovek prijde k tomu, ze muze vyucovat na skolach horostenu, tedy ne jenom bouldrovani, kde potrebujes znat zaklady fyziologie, prvni pomoc a techniku pri pohybu na prkne, ale i lezeni s lanem, kde boule uz je to nejmensi, co se muze prihodit.

Nechci nijak pomlouvat lidi, kteri uci lezeni, znam soustu velice dobrych horolezcu, kteri maji zkusenosti na jednom prstu tolik, co ja v celem dosavadnim zivote, a vyucuji lezeni na te nejlepsi urovni. Ale bohuzel jsem slysel co jsem slysel.

Napriklad dozor nad lidmi, kteri prvni hodinu svojeho noveho semestru poprve travi pod tim prknem se spoustou cudlu, za ktere se nekteri lide dokazou vytahnout. Prijde mi jako samozrejmost, ze jeden clovek nema vice hlav a deset oci, ale rict jenom, jak se ma clovek pripnout k lanu karabinou, ukazat, ze existuje nejaka osma, a jak se lano do ni navleka, potom to ukazat na jednom cloveku vcetne techniky jisteni a otocit se na podpatku a na chvilku si odskocit!!!??? I kdyby jenom na pul minuty. I to je dost dlouha doba.

A pak se teprve deji veci. Jistic kus od steny (vsechno se to odehralo v hale) v ponozkach, s druhym na lane. Jeden z pripadu pro Schuberta a jeho slastne povidani o nehodach. V pripade padu totiz clovek stojici pod stenou a poprve ve svojem zivote jistici, si urcite neni schopen uvedomit, ze pri padu i na druhem konci, muze byt celkem bez problemu vymrsten smerem ke stene. Pak uz jenom zalezi na stesti. Pusti lano nebo ne? Trefi se do svého nosu, nebo stihne zdvihnout nohy, aby nenarazil do steny? (Mam sve zazitky a pri mem zadku tehdy stali vsichni svati).

A pak argument vyucujiciho, ktery prohlasi, ze clovek muze uplne klidne jistit druheho lezce i o dvacet kilo tezsiho, je taky celkem zarazejici. Beru, kdyz je to pomer 100/120. Ale 50kg a 70kg ze svoji vlastni zkusenosti moc dobre znam. Poutove atrakce jsoun proti tomu hadr. Predevsim proto, ze clovek s 50 kg rozhodne nema tolik sily, jako clovek se 100 kg.

Tenis je taky pekna hra, ale tenisakem tezko nekomu zlomis vaz. Lide by si nekdy meli vice uvedomovat, ze neni sport jako sport a zivot je jenom jeden. A casto chybi malo.