Lužické hory (horolezecký průvodce)

Podle autorů bylo vytištěno "asi tisíc kusů" horolezeckého průvodce po Lužických horách. Na sto čtyřech stranách popisují Císařské údolí, skály u Horního Sedla (Obrvégry a Krkavčí skály), skály u Křižan (Matoušovka, Vajoletky), okolí Jítravy (Havran), Ještěd a okolí.

Tyto oblasti naposledky popsal v češtině Miroslav Machovič a kolektiv v průvodci Severní Čechy (Olympia 1980). Poslední německý průvodce se jmenoval stejně (Bellmann + Thiele 2003).

STÁHNĚTE aktualizovaný průvodce z Olympie od Lukáše Bludského.

Řemeslo knihařské

Formát A5, brožované, křídové polotvrdé desky, barevné stránky na křídovém papíru, ostatní papír obyčejný. V knize není žádná tiráž. Nebo-li jak se to jmenuje, kdo to vydal, vytiskl, počet výtisků, copyright a tak dále.

Technická kvalita obrázků a nákresů je nevalná. Zdají se jakoby rozpité a působí dojmem Wordu s vloženými obrázky a snahou nacpat výsledný soubor na disketu.

Tu a tam jsem našel malý překlep. Například věž číslo 13 v Císařském údolí se jmenuje jinak v textu než v půdorysném plánku. Nebo autoři jedné cesty jsou jmenováni jako Eihula a Machovie, což je samozřejmě známá dvojice prvovýstupců Čihula-Machovič. Kdo nikdy neudělal překlep, ať hodí svačinou.

Často chybí popisky k fotkám. Jasně, Fellerovku pozná každý, ale pěkné historické snímky by si popis zasloužily. Autoři fotografií nejsou uvedeni. Chybí obsah a rejstřík věží. Autor nákresů je také neuveden.

Věcná stránka průvodčíka

Popisy cest jsou stručné, jasné a výstižné. U méně obtížných a méně významných variant nejsou uvedeni autoři, ale to je konec konců asi správně. Prvovýstupce prvolezec je uveden jménem a příjmením, druholezec většinou prvním písmenem jména a příjmením.

Některé bezvýznamné varianty nejsou popsány. Vynecháno je pár kvaků, ale pro naprostou bezvýznamnost asi právem.

Mapy a nákresy

Velmi přehledné jsou orientační plánky včetně měřítka. Pro lepší orientaci jsou uvedeny i objekty lezecky nevýznamné, označené jako "nelezeno". V některých černobílých orientačních mapkách je trošku matoucí, že je uveden směr podle turistické značky, která ovšem v černobílém plánku nejde rozpoznat, a značky se poněkud klikatí. Jejich směr neodpovídá globálnímu směrování značky.

Jedna vozová cesta v plánku na straně 2 je nakreslená špatně.

V nepřehledném terénu se stává víceméně zvykem uvádět u těžko nalezitelných kvaků zeměpisné souřadnice. Džípíeska je za méně než polovinu průměrného měsíčního platu. V průvodci to není, mě to nevadí, mě to baví v terénu dohledávat, a navíc takové ty geréty zádveřové aktivity zinstantňují, což by mi asi nevadilo někde poblíž jižního pólu, ale v posledních zbytcích divočiny v zalidněné a prozkoumané Evropě je to skoro až zbytečné.

Klasifikace

Obtížnostní stupně jsou směs saské klasifikace a staré české uzavřené jednotné pískovcové klasifikace (JPK). Musí se u toho přemýšlet a bezhlavě nenalézat do pětky s kruhem, je-li autorem "nějaký" Slanina.

Škoda, že cesty nejsou kompletně překlasifikované. Na druhou stranu - dává to lezení objevitelsko dobrodružný rozměr.

Porovnání s konkurencí (tj. německý Bellmann)

+ výrazně kvalitnější nákresy

+ kniha není zaplevelená reklamou

- méně vhodný větší formát (až příliš velká velikost písma, knížka by mohla být při stejném počtu stran menšího formátu)

- méně kvalitní řemeslné provedení (grafika, překlepy, chybí obsah, rejstřík, literatura...)

- přestože se jedná o oblast horolezecky dvojjazyčnou, chybí aspoň překlady jmen věží do němčiny

- chybí úvod, hrdinské historky, kecy okolo (ty mám jako alpinistický bibliofil na průvodčících nejraději)

Celkový dojem

Heinecke to není. Průvodce z dílny hrádeckého oddílu je milé amatérské dílko. Již dlouho něco takového chybělo. V terénu velmi dobře funguje. Budu ho používat i nadále.

Hrádek nad Nisou, Klub horolezců Hrádek 2007. Orientační cena 100 Kč. Brožované.