Oldies but goldies II.

Desmaison René: 342 hodin ve stěně Grandes Jorasses

Verdikt Horydoly ****

Extrémní horolezec, horský vůdce a autor knihy líčí svůj zimní průstup centrálním pilířem Grandes Jorasses spolu se Sergem Goussealtem. Do stěny nastoupili 11. února 1971. Po několika bivacích se zhoršilo počasí. Vyčerpaný Serge už týden od nástupu nemůže postupovat a vybíjet skoby. Později se ukáže, že příčinou byl nedostatkem vápníku v jeho těle. René se nevzdává a vytahuje svého přítele na laně stále vzhůru. Pak se ale Sergeův stav natolik zhorší, že oba musí zůstat na místě. Dvakrát je ve stěně obhlíží vrtulník. Vždy si však Reného mávání vysvětlují jako pozdrav a ne jako volání o pomoc. Kdyby měli funkční vysílačku, vše by asi dobře dopadlo. Osud tomu nechtěl a 22. února Serge umírá. Poté se začíná zhoršovat i stav Reného. Otéká mu zápěstí a je odsouzen k pouhému čekání na zachránce. 25. února se konečně dočká záchranářů, je už nejvyšší čas.

Kniha tím ovšem nekončí. Na samotný závěr připojuje René popis dokončení výstupu po dvou letech. Jen posledních osmdesát metrů pro něj bylo nových.

Jedná se o celkem přesné líčení výstupu, při kterém je čtenář seznamován se všemi úskalími s ním spojenými. Zajímavostí v této knize je popis chování horské služby a nedorozumění, ke kterým při komunikaci s ní došlo.

Plzeň, Nava 1994

Diemberger Kurt: Nekonečný uzel

Verdikt Horydoly ***

Kurt popisuje své výstupy na K2 a Broad Peak, ale i silné přátelství s anglickou horolezkyní Julií, se kterou tvořili nejvýše pracující filmový tým. Oba měli společný sen - zdolat nejtěžší horu světa. Kurt poutavě popisuje nejprve úspěšný výstup na Broad Peak, pak jejich dva neúspěšné pokusy o vrchol snů, a nakonec dosažení vrcholu K2 přes Abruzziho hřeben v roce 1986. Po zdolání vrcholu jsou oba uvězněni spolu s dalšími horolezci sněhovou bouří v nejvyšším výškovém táboře v zóně smrti a Julie spolu s dalšími obyvateli smrtící pasti umírá. Nakonec pouze dva horolezci uniknou ledovým pařátům smrti. Jedním z nich je Kurt, ale i on je navždy poznamenán na rukou a nohou bojem o život. Pro představu, jak Kurt líčí odchod z nejvyššího tábora, poslouží následující ukázka: "Dostihl jsem Hannese. Sedí ve sněhu, otočen zády ke mně. O pár metrů dál leží Alfréd na rozbrázděné ploše obličejem ve sněhu, nehýbá se. Asi je mrtvý. Hannes pohne slabě rukou, mávne pomalu do vzduchu. Ledová zrna do nás buší a já se namáhavě vztyčuji pod tlakovými vlnami. Pak vidím jeho obličej. Jeho oči jsou bílé, hledí do prázdna. Nevidí mne. Volám ho jménem, ale ani nepohne hlavou. Jenom rukama vesluje ve vzduchu. Neslyší mne. Snad je v nějakém jiném světě. Jakoby naslouchal něčemu z velké dálky..."

Čtenáře by mohl místy nudit Kurtův popis Julie. To ale autorovi nemůže mít nikdo za zlé, vždyť kniha je věnována právě jí. I s přihlédnutím k tomuto faktu se jedná o opravdu čtivou a zajímavou knihu, která vnáší světlo do nejasnostmi opředené tragédie na K2 v roce 1986.

Vsetín, Trango 1996

Diěška Ivan, Širl Václav: Horolezectví zblízka

Verdikt Horydoly **

Rozsáhlá kniha se snaží o komplexní pohled na horolezectví. Jde o stručnou encyklopedii. Nejprve se čtenář dozvídá podrobně o historii lezení v Alpách, pak následují dějiny amerického a sovětského horolezectví. Další oddíl knihy se zabývá jednotlivými disciplínami horského sportu: výškovým, nevelehorským, skotským ledovým horolezectvím a skialpinismem. Následující kapitoly patří hodnocení výkonu ve sportovním horolezectví, což je neodmyslitelně spjato s nejrůznějšími stupnicemi. Dalších téměř sto stran je věnováno malému horolezeckému zeměpisu. Jsou zde zpracovány všechny významné horolezecké terény od Evropy po Antarktidu. Celá kniha končí přehledem československého horolezectví.

Jedná se o dílo, které je určeno čtenářům zběhlým v horolezectví. Nejlépe jsou zpracovány jeho dějiny. Naopak kapitola Malý horolezecký zeměpis je nepříliš čtivou částí. Uvádíme tedy aspoň malou ukázku: "Centrální Pamír je na severu ohraničen řekou Muksu (níže Surchób), na jihu řekou Bartang (výše Kudara), na východě pohořím Zulumart a na západě výběžky pohoří Petra I., Darvázským pohořím a řekou Pjandž. V pohoří Petra I. jsou šestitisícové štíty Moskva (6785 m), Leningrad (6733 m), Jevgenije Abalakova (6650 m), a Kujbyševův (6198 m). V jižním Darvázském pohoří leží významné vrcholy Garmo (6595 m), Arnavad (6083 m) a ještě jižněji se táhne Vančské a Jazgulemské pohoří se štíty Revoluce (6974 m), 26 komisařů (6834 m), Fikkerovým (6727 m), Pařížské komuny (6537 m)."

Kniha je bohužel mírně poznamenána dobou, kdy byla napsána, a autor místy vyvyšuje výkony lidí z východu nad západními lezci.

Bratislava, Šport 1984 (Slovensky) a Praha, Olympia 1989 (česky)

Ehmer Wilhelm: O vrcholek světa

Verdikt Horydoly **

Nehorolezec líčí britskou výpravu na Mount Everest v roce 1924, při které zahynul Mallory a Irvine. První polovina knihy popisuje příchod pod Mount Everest. Během pochodu horolezci diskutují o etice používání kyslíku ve vysokých nadmořských výškách. Druhá polovina je o vlastním výstupu: stavba táborů, věčné přemlouvání nosičů a rozmary počasí. Na samotném konci se autor naštěstí ubránil spekulacím, zda Mallory a Irvine dosáhli vrcholu či ne. Kniha končí následovně: "Odell mohl rozeznat dvě nepatrné postavy na dobu, co by srdce několikrát zabušilo. Pohybují se směrem k vrcholku a pohled na takovou vítěznou sílu vůle uprostřed pouště, která od stvoření světa nespatřila ještě nikdy člověka, tato dechu zbavující podívaná tváří v tvář neslýchanému triumfu naplňuje pozorovatele bezmezným pohnutím. Poté sklouzne bez hlesu šedý mrak přes hřeben a úbočí hory, zahalí její témě, zahalí lidi, kteří již vztahují ruku po královské koruně... Hora vzala k sobě dvě statečná srdce. Večer co večer, když slunce zapadá, žhnou z nejvyššího vrcholku této země. Každé ráno, když slunce procítá, zdraví souhvězdí ve věčné oslavě."

O textu nelze říci, že by čtenáře vtahovala do děje. Je to dáno nejen archaickým jazykem, ale hlavně tím, že se autor není schopen vžít do role hrdinů a z knihy nedýchá skutečný prožitek.

Praha, Symposion 1938

Foerster Hans A. a Grassler Franz: Až na vrchol světa

Verdikt Horydoly ****

Kniha obsahuje zajímavě zpracovanou historii výstupů v oblastech Tchien-Šan, Pamír a Himaláj. Úvodem je čtenář velmi stručně seznámen s historií horolezectví v Alpách, následuje vylíčení výstupů v Tchien-Šanu a Pamíru, které také není příliš obsáhlé. Ústředním motivem je popis výstupů v Karakorumu a Himaláji. Je zde popsána většina výprav až do konce šedesátých let minulého století. Kromě Šiša Pangmy nechybí žádný prvovýstup na osmitisícovky. Velice pěkně je zachyceno přátelství mezi Kurtem Diembergrem a Hermannem Buhlem, kerý hovoří: "Dávám jim na srozuměnou, že se chci pokusit o výstup, kam až budu moci. Pak jdu pomalu dál. Několik krátkých protisvahů a pak dlouhé traverzování přes vodorovný sněhový hřeben k hlavnímu vrcholu. Teď ve večerních hodinách to jde náhle poněkud lépe. Uprostřed hřebenu potkávám Kurta; vrací se z vrcholu. Když mu dávám najevo, že chci ještě dál nahoru, beze slova se otočí, aby šel se mnou." To byl bohužel poslední vrchol Hermanna, ze kterého úspěšně sestoupil.

Kniha je napsána až na počáteční partie velice čtivým jazykem. Jedná se o jedno z nejlepších zpracování historie výstupů v Karakorumu a Himaláji.

Praha, Orbis 1961