Šerpové si díky turismu pomohli

Přesto tento seriál stojí za shlédnutí. Očekávejte úžasné krajinné záběry. Můžete si také dobře prohlédnout cestu, kudy půjdete, až si našetříte dost peněz a natrénujete plíce.

A taky ztratíte iluze o romantické samotě na hoře, kde se pohybují stovky lidí.

Čtyřikrát na Everestu

Discovery Channel přinesl rozhovor se dvěma šerpy z filmařsko-horolezecké expedice. Na Horydoly si můžete přečíst český překlad. Raju Gurung a Mingma Nuru pracují oba jako průvodci v himalájském regionu.

Raju Gurungovi je dvaatřicet let, doprovází turisty na túry a rafting. Pochází z vesnice Dhampus nedaleko Annapurny. V Nepálu se zúčastnil mnoha výprav, stejně tak i v Indii.

Mingma Nuru je třiatřicetiletý průvodce z regionu Khumbu. Je to zkušený průvodce, který na Everest vystoupil již čtyřikrát.

Šerpové se mohou pochlubit velmi dlouhou tradicí, ale jejich život se nenávratně změnil, když horolezci z celého světa začali jezdit na Everest. Jak si tradici udržujete dnes?

Mingma Nuru: Ano, horolezectví přineslo změny, ale stále si tradici a kulturu udržujeme. Například svátky slavíme stále stejně.

Raju Gurung: Šerpové žijí na hlavních turistických stezkách a kolem nich. Tyto oblasti byly dotčené rozvojem turismu a mnoho starých tradic již není tak vidět. Ale pokud poodejdete z těchto turistických oblastí, uvidíte, že staré tradice a zvyky stále existují. Nicméně je pravda, že mladší generace nechce jít cestou starých tradic. Například ještě před třiceti lety by měl jeden muž pět žen. Ale dneska mladí lidé tenhle způsob života neuznávají.

Máte nějaké tradiční náboženské zvyky, které dodržujete před výstupem?

Raju Gurung: Než jdu na horu, vždycky se rozhodně pokloním Matce světa. V Nepálu lidé věří, že hory jsou božskými matkami, a tak obecně než na nějakou horu vstoupíme, účastníme se náboženského obřadu, při kterém nám láma čte ze svaté knihy hor. Rovněž se nám dostane rady, jak se máme v horách chovat. Když jdu na túru, vždy dám na správné místo kámen nebo buddhistický modlitební praporek – tímhle tradičním způsobem člověk dává najevo úctu k horám.

Mingma Nuru: Navštívíme kněze a před začátkem cesty se pomodlíme. V základním táboře se modlíme za bezpečnou cestu i zdraví celého týmu.

Jak změnila vysokohorská turistika váš život? Myslíte si, že ve vaší vesnici se teď díky turismu žije lépe?

Raju Gurung: Má vesnice se nenachází v turistické oblasti, takže nebyla vůbec zasažena turismem a životní podmínky se prakticky nezměnily. Nicméně na hlavních turistických trasách se život změnil. Lidé z vesnic teď pracují v turistickém průmyslu, často celé rodiny.

Mingma Nuru: V mém městě zůstal život beze změny. Je to chudá oblast s nedostatečným vybavením. Ty oblasti, které zasáhl turistický ruch, na tom jsou lépe, ale pro lidi to zase představuje problém, neboť jsou závislí na sezónně.

Proč jste se rozhodli pro tuhle práci?

Raju Gurung: Rád zkoumám kulturu a přírodu. Byl jsem už v 6 500 metrech. Zajímá mě prolínání kultur a tradic. Má práce je kombinací dobrodružství, kultury a tradice.

Mingma Nuru: Lezením si zlepšuji vlastní ekonomickou situaci. Taky lezu proto, abych pomáhal prestiži naší vesnice.

Jaké jsou pocity vaší rodiny, když jste na hoře? Jsou hrdí nebo se bojí?

Mingma Nuru: Obojí. Na jedné straně jsou hrdí, protože to je důležitá práce, která živí mou rodinu, na straně druhé se bojí, protože to je povolání plné rizik.

Raju Gurung: Má rodina má o mne strach. Musí být podle nich hrozně vyčerpávající působit jako průvodce v Himaláji.

Čím se udržujete v kondici? Máte nějaký speciální trénink?

Mingma Nuru: Ano, udržujeme se v kondici. Obvykle před výstupem hodně chodíme. Ale hodně šerpů leze bez tréninku. Proto dochází k tolika úrazům.

Kde jste se naučili lézt? Učili jste se od západních horolezců? Jsou nějaká tréninková centra pro šerpy, kde by se mohli naučit lézt?

Raju Gurung: Já jsem se naučil jen základy. Chtěl jsem absolvovat i vyšší kurz, ale bohužel jsem si ho nemohl dovolit. Existuje dokonce horolezecká škola, kde se naučíte různé techniky. Ale hlavně jsem se učil od nepálských horolezců.

Mingma Nuru: Já se učil lézt v Nepálu, ale všichni učitelé byli cizinci (Jugoslávci, Rakušané, Francouzi, Italové). Máme mnoho tréninkových center.

Zažíváte nějaké vedlejší účinky, když lezete ve vysokých výškách?

Raju Gurung: Občas mě bolí hlava.

Mingma Nuru: Na počátku expedice tu výšku trochu cítíme, ovšem po několika dnech se to vrátí k normálu.

Co jíte a pijete, když jste na výpravě? Máte nějaké speciální jídlo, které vás udržuje ve zdraví a kondici?

Raju Gurung: Obyčejně jíme rýži a čočku. A taky pijeme energetické nápoje a hlavně hodně vody.

Máte nějaké horolezce, které obzvlášť obdivujete?

Raju Gurung: Jako Nepálec mám rád Appa Šerpu a Angrita Šerpu. To jsou nejlepší nepálští horolezci. Z těch cizích se mi líbí Hans Kammerlander, Reinhold Messner a Joe Brown.

Vše o nejvyšší hoře světa: Mount Everest