Silvretta na lyžích: Dreiländerspitze a Augstenspitze

Na chatu Jamtalhütte se chodí z obce Galtür. Je tu kostel, penziony, hospody a pár sjezdovek. Určitě se vám připomene, když uvidíte masivní protilavinové zábrany dole v údolí - v roce 1999 sem sjela obrovská lavina, zasypala polovinu městečka a zabila 31 lidí. Ostatně nahoře na chatě se vzpomíná na dvě ženy, které zde byly zaměstnané a jejichž životy si vzala sněhová masa.

Ke špatné pověsti údolí přispěla ještě ten rok další lavina v okolí samotné Jamtalhütte, která zabila devět skialpinistů pod vedením horského vůdce.

Konec strašení...! Auto odstavíme na parkovišti za kostelem, sypeme do parkomatu 5 Euro na den a procházíme s lyžemi na ramenou mezi domy. Hned za nimi končí asfalt (1584 m), nasazujeme lyže a načínáme tříhodinovou torturu. Čeká nás převýšení šest set metrů a dálka deset kilometrů. Rolbami udusaná cesta mírně stoupá podél potoka, nuda je to k uzoufání. Zpestřuje ji až v polovině cesty značka zákaz vstupu a odbočka ze západního na východní svah. Má to své opodstatnění - teď odpoledne sledujeme, jak sice pomalu, ale majestátně vyjíždí jeden lavinový žlab za druhým a zasypává cestu, kudy vede letní výstup.

Chata Jamtalhütte (2165) bývá plná, a tak i my jsme si předem objednali ubytování a polopenzi. Není tu kromě personálu a několika vyznavačů sněžnic, kdo by nepřišel na skialpinistických lyžích.

Sem se nechodí za osamělým putováním zimní krajinou, odtud vyrážejí na osvědčené túry desítky lyžařů denně. Za to bývá stopa vyšlápnutá, sjezd projetý a případný horolezecký výstup na štít prošlapaný.

Směrů, kam vyrazit, zvláště teď na jaře, je tu na výběr velké množství. Popularitě se těší přechod na Wiesbadener Hütte (2443) ve vedlejším údolí, ale na to si necháváme zajít chuť. Jsme tady kvůli třítisícovkám. Na víkend lze doporučit nejspíš dvě majestátní: Dreiländerspitze (na rakousko-švýcarské hranici) a Augstenspitze (už ve Švýcarsku).

Dreiländerspitze (3197 m)  

Majestátní vrchol je při pohledu od chaty Jamtalhütte trochu zastrčený vzadu v údolí. Výstup vede poměrně bezpečnými táhlými svahy, které slibují krásné sjezdy. Převýšení od chaty je přijatelných 1050 m. Průvodcovský čas za dobrých podmínek je tři až čtyři hodiny. Deskové laviny mohou hrozit jen v závěrečném svahu.

Na Dreiländerspitze se stýkají hranice rakouských spolkových států Tyrolska a Vorarlberska se švýcarským kantonem Graubünden.

(Poznámka autora: Poněkud deprimující je, když vidíte rychlejší kamarády, jak se vám pomalu, ale jistě vzdalují. Máte je na očích po celou dobu výstupu a nemůžete dělat nic jiného, než strojovým tempem kráčet stále vzhůru.) 

Od chaty sjedeme pár stovek metrů do údolí, kde teprve nalepíme pásy. Mírně stoupáme k ledovci, na který se dostaneme údolíčkem zprava (ve směru výstupu). Jamtalferner je plochý, a proto v něm nejsou příliš velké a záludné trhliny. Na jaře by měly být utemované firnem a případně dobře viditelné. Horolezecké máme úvazky navlečené, ale lano zůstává v batohu jako případná pomoc pro nenadálé příhody. Pokud je prašan, nebo špatná viditelnost, je nutné se navázat. Už nejedno družstvo tady v mlze zabloudilo a popadalo do skrytých ledovcových trhlin.

Držíme se stále vpravo pod svahy skalního masivu Ochsenkopf a podél nich vystoupáme na široké sedlo Obere Ochsenscharte. Tudy vede obousměrný lyžařský přechod mezi chatami Wiesbadener a Jamtal.

Za rohem se zjeví závěrečná severovýchodní firnová stěna. Strmý sníh překonává stopa dlouhým traverzem zprava doleva až na skalnaté severní rameno a zase nazpátek na západní rameno. Tam je ski depo. Dostatečně velká plošina slouží k odložení lyží, případné svačině a hlavně přezutí do maček. Pomocí cepínu vylezeme po skalnatém západním hřebenu za necelé půl hodiny na vrchol Dreiländerspitze (2 UIAA). Zpočátku lezeme vlevo od skal, v nenápadním sedélku přejdeme doprava a dostaneme se na závratný skalní hřebínek. Z něho sestoupíme několik metrů do podvrcholové štrbiny, podejdeme vrchol zprava a po skále vylezeme zezadu ke kříži. Kdo se v exponovaném terénu necítí úplně jistě, může se zajistit pomocí horolezeckého lana, několika karabin a dvou či tří smyček. V dolní části hřebene jsou nové nýty, v horní části se jistí o skalní hroty.

Návrat k lyžím vede stejnou cestou. Sjezd z depa je zpočátku velmi strmý. Od Ochscenscharte si potom užíváme dlouhé, široké a tak akorát strmé svahy. Zastavujeme jenom když už nás stehna nesnesitelně pálí z námahy. Za mlhy nebo mraků ale pozor - je to nebezpoečný plochý terén bez orientačních bodů, kde lze snadno zabloudit! Bez GPS byste byli v takových podmínkách ztraceni.

Augstenspitze (3228 m)

"Specialitou Silvretty jsou túry zezadu," píše ve svém průvodci Nejkrásnější skitúry Christian Schneeweiss. "Nejlepším příkladem je Augstenspitze, která se zepředu z údolí Jamtal zdá naprosto neschůdná a který i přes klikatě se vinoucí nástup a krátký mezivýstup při sjezdu nabízí překrásnou túru." 

Velehorský charakter výstupu zahrnuje poněkud nepřehledný nástup a traverzování sněhových žlabů, strmý ledovec, výstup na úzké sedélko bez lyží a sjezd jinou variantou než výstup. Celkové převýšení je 1100 m od chaty s tím, že je třeba počítat s jedním krátkým sjezdem během výstupu. Průvodcovský čas je tři a půl až čtyři hodiny, ale pokud na ledovec napadne hodně čerstvého sněhu, může se velmi protáhnout. 

(Poznámka autora: Tahle túra má výhodu pro slabé kusy. Pokud vám kamarádi utečou, nemusíte s nimi až na Augstenspitze, ale můžete je nechat a pozorovat je už ze sedélka Chalaus, případně mezi tím vylézt po sněhovém a skalním hřebeni (2 UIAA) na Südliche Chalausspitze (3096 m). Uvidíte jejich sjezd a počkáte si na ně v závětří.)   

Hned od chaty Jamtalhütte strmě vystoupáme pod srázy Augstenköpfe. Kličkujeme kotlinkami a krátkými strmými svahy až na velkou rampu vpravo od hřebene, kterou v létě tvoří štěrkové nánosy a travnaté plošiny. Místy se můžeme orientovat podle velkých kamenných mužiků. Ne příliš vysoko pod srázy (abychom se nedostali do lavinových žlabů) mírně stoupáme až se z boku dostaneme na strmý ledovec Chalausferner. Jím prošlápneme klasické serpentiny. Držíme se vlevo, kde je méně trhlin. Pokud nemáme ideální podmínky, tedy pevný jarní firn a výbornou viditelnost, raději se navážeme na lano. Trhliny nemusejí být ve stínu vidět a sníh je nemusel shora dostatečně zpevnit. 

Ledovec uhýbá doprava pod Südliche Chalauspitze, ale hlavní větev míří ke dvěma nejnižším sedélkům. Lyžařská trasa vede do pravého Fuorcola Chalaus (3003). Strmý závěr je nutné absolvovat s lyžemi na ramenou a někdy mohou přijít vhod i mačky a cepín. Stojíme na rakousko-švýcarské státní hranici.

Výstup pokračuje už po švýcarské straně traverzovým sjezdem doleva až pod ohromnou pláň bílého sněhu. Západní stěnou strmě vystoupáme do sedélka těsně pod Nördliche Augstenspitze (3228), Švýcaři mu říkají Piz Blaisch Lunga, Němci ho označují za Augstenberg. Vzhledem k zeměpisné orientaci svahu nemůžeme čekat při sjezdu extra podmínky, spíš ztvrdlý nebo v lepší případě natálý firn.    

Vracíme se stejnou trasou na sedélko Chalaus, trochu k němu musíme vystoupat. První metry prudkého sjezdu mezi skalami nemusejí být příjemné, ale případný pád by skončil na širokém zasněženém svahu. Při sjezdu se držíme vpravo, tedy podél výstupové trasy. Neuhneme však doprava do traverzu pod Augstenköpfe, ale sjíždíme ledovcem stále dolů. Na ledovci se dlouho do jara drží prašan. Nikam moc neuhýbáme a údolí nás svede do posledního strmého zářezu v ledovcové moréně, který nás nakonec vyplivna do širokého údolí pod ledovcem Jamtalferner. Odtud už vidíme chatu a vracíme se stejnou cestou jako z Dreiländerspitze.    

Jamtalhütte

Zrekonstruovaný komplex tří chat slouží běžnému cestovnímu ruchu v létě i v zimě (250 míst), výcviku záchranných jednotek (proto je tu cvičný kus lanovky se třemi různými kabinami) a vzdělávání členů německého alpského spolku DAV (dvě ledové věže, lavinové cvičiště).

Hlavní chata je vybavená sušárnou, lyžárnou, sprchami, restaurací s terasou, knihovnou, herním koutem a dalšími vymoženostmi. Cena se poybuje v rozmezí 43-52 Euro za nocleh s polopenzí. Batohy si můžete nechat vyvézt i svézt rolbou. Přes vysokou cenu bývá v jarních měsících na chatě plno a je tedy nutné nocleh rezervovat.

Doprava

Přijíždíme přes Mnichov a Garmisch-Partenkirchen nebo Innsbruck do Landecku. Za Landeckem sjedeme z dálnice na Ischgl a Galtür. Všechna parkoviště jsou placená. Největší jsou před plaveckým bazénem a za kostelem. Zda se vyplatí zaplatit rakouskou dálniční známku, je otázkou věčných diskusí mezi zastánci pomalé jízdy přes sedlo nebo rychlé po dálnici.

INFO: Jamtalhütte a Lyžařské počasí Galtür

VYBAVENÍ: Co je potřeba na skialpinismus

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě