Už nám to dochází

Odborníci slovenské ochrany přírody ho zpracovali a předali do rukou úředníkům a politikům. "Uvidíme, jak to dopadne," říká Juraj Švajda, který na správě Tatranského národního parku pracuje jako krajinář. "Úředníci by nad ním měli rokovat v nejbližší době." Definitivní návštěvního řádu by měl vydat Krajský úřad v Prešově na začátku letní turistické sezóny.

Díky jeho ochotě si mohou ochranářský návrh návštěvního řádu přečíst i čtenáři Horydoly (odkaz najdete v rubrice Jak na to). Zároveň ho redakce požádala o rozhovor na palčivé téma regulace návštěvnosti Vysokých Tater.

Vysoké Tatry mají jednu zvláštnost. Volně se v nich mohou pohybovat jen privilegovaní majitelé horolezeckých průkazek. Bude připravovaný návštěvní řád měnit tento zjevně diskriminující stav ?

Nový návštěvní řád nese myšlenku zpřístupnění hor. Na území Tater vede 690 kilometrů značených chodníků a jsou tu tři lyžařská centra. Snažíme se o zachování přírodních hodnot a zároveň rekreační funkce hor.

V Alpách žádný stát nerozlišuje organizované a neorganizované horolezce, lyžaře, či turisty. Do přírody mohou všichni. Do jasně zdůvodněných rezervacích nesmí nikdo. Budete tento celosvětový trend následovat?

Území Vysokých a Západních Tater rozdělujeme na mimořádně hodnotné jádrové zóny, kam nesmí nikdo. I jinde ve světě tak regulují návštěvnost. Do ostatních částí parku se po turistických cestách smí chodit.

Já se ale ptám na zjevnou nerovnoprávnost mezi horolezci, skialpinisty a turisty. Ti první do hor mohou v zimě i v létě, druzí jen do některých oblastí a třetí v zimě vůbec a v létě mimo cesty jen za peníze s horskými vůdci. Není to nemorální?

Je jistou zárukou, že návštěvníci, kterým povolujeme vstup, se budou chovat v přírodě lépe, než ostatní. Organizovaní horolezci procházejí školením, kde se kromě techniky dozvídají také něco o etice a ochraně přírody.

A co horští vůdci, kteří na současném stavu profitují nejvíce? Bez nich turista nemůže na Gerlach, ačkoliv je to cesta srovnatelná například s běžně chozenými dolomitskými nebo alpskými túrami.

Jeden klient za výstup zaplatí tisíc korun, na což jsou dva protikladné názory. První říká, že vůdce představuje záruku ochrany přírody, druhý striktně uvádí, že se je to protiústavní. Z našeho pohledu nepředstavuje turistický výstup na Gerlach žádnou velkou komplikaci. Nikdo na nás ovšem netlačí, abychom ho otevřeli, a my sami to samozřejmě neuděláme. Od toho je například Klub slovenských turistov nebo horolezecký spolek JAMES.

Není ovšem regulace návštěvníků pomocí průkazek zbytečná, když všechny důležité horolezecko-turistické svazy dnes registrují členství ihned po zaplacení příspěvků. Zda se budou jejich členové nějakým způsobem vzdělávat, je jejich věc? Jak se v souvislosti s návštěvním řádem díváte na volné členství v německém i rakouském Alpenvereinu, slovenském JAMESu, nebo Českém horolezeckém svazu?

Volné členství kritizujeme a apelujeme na horolezecké svazy, aby institut volného členství zrušily.

Další slovenskou zvláštností jsou sezónní uzávěry hor, které se týkají turistů. Správa Tatranského národního parku říká, že uzavírá doliny od října do června nejen z důvodu ochrany přírody, ale také v zájmu bezpečnosti návštěvníků. Není to ovšem jejich věc, jaké mají zkušenosti a jak se vybaví na túru?

Návrh nového návštěvního řádu vypouští ohledy na bezpečnost turistů, protože orgány ochrany přírody jsou tu od toho, aby se staraly o ekosystém. Proto také navrhujeme například otevření Kriváně ve Vysokých Tatrách a Barance v Západních Tatrách i na zimu. Vodáci by měli mít možnost splouvat horní tok Popradu, Studený a Roháčský potok.

To vypadá jako postupné kroky, které možná časem povedou až ke zrovnoprávnění turistů a horolezců...

Ve světě s tím mají dlouholeté zkušenosti, my zatím přecházíme z minulého direktivního systému na něco otevřenějšího. Velkou roli v tom hraje důvěrná znalost hor a přírody vůbec, kterou disponují návštěvníci. Pomalu nám začíná docházet, že o přírodu lidé ztrácejí zájem. A je to také vina nás ochranářů, kteří je z přírody vyháníme.