Bukovské vrchy přes Kremenec

Po několikeré pěší návštěvě Bukovských vrchů se rozhodujeme, že jejich hřebenovku překonáme na lyžích. Pojedeme po slovensko-polských hranicích.

Krásné představy

"Jsou tu přece ideální terény pro běžky, hraniční průsek je vysekaný a kopce jsou mírné nahoru i dolů," říkáme si nad mapou a deníčky z letních výprav. Plánujeme přejet hory od Kremence až někam k Dukle během vánočních prázdnin.

Z Čech dojedeme rychlíkem přes noc do Humenného, po ránu nás veze motorák do Stakčína a před polednem vystupujeme z autobusu na návsi v Nové Sedlici. Vzpomínáme na zdejší opilce, jak je tu s vypoulenýma očima a vypitými mozky vyhazovala krčmářka od pobryndaných stolů do horké noci.

Daleko na Kremenec

Teď mizí cestující z autobusu rychle do domků postavených okolo obecního potoka. My se vydáváme po zasněžené polní cestě po červené turistické značce k lesu. Čeká nás dvanáct kilometrů a osm set metrů převýšení s běžkami na ramenou a těžkými batohy na zádech.

Stoupáme nejprve smrkovým a poté jedlobukovým lesem, dvakrát klesáme ke Kamenistému potoku, abychom hned nabrali původní výšku na vedlejších hřebenech. Obdivujeme prales Stužica vysoko nad námi.

Nocujeme na vrcholu

Je to jako obvykle perná práce, pot z nás leje. K večeru se propracujeme do pásma horských bučin s malými pokroucenými stromky, teplota klesá hluboko pod nulu, oblečení na nás mrzne.

S posledními záblesky světla docházíme k přístřešku na slovenské straně vrcholu Kremence (1221 m n.m.). Hlasem navigujeme zbylé členy výpravy a připravujeme spaní. Natlačíme se hodně k sobě, protože mráz je pořádný.

Ráno vaříme po trojicích na lihových vařičích polévky. Jeden ešus neudržíme a převracíme si ho na spacák. "Bob pojede domů," mihne se nám hlavou. Jenže než stačila mastná polévka proniknout přes šusťák, zmrzla. Stačilo vylézt ze spacáku a polévkové zmrazky vyklepat.

Hraniční průsek

"Teď už si budeme jenom užívat lyžařských radostí," prohlašuji a odpíchnu se směrem na Duklu. Ihned mi dochází, že to nebude jen tak, protože běžky se boří po kolena do čerstvého prašanu.

První dva či tři lyžaři tedy poctivě prošlapávají stopu hraničním průsekem a teprve dalších pět se veze. Přesto není o kotrmece a bizarní pády nouze. Jedeme s těžkými batohy a na to někteří z nás nejsou zvyklí.

Ujedeme nějakých deset kilometrů a spíme poblíž sedla Pod Čierťažou (850). Místo stanů používáme jen tropika z áčkových stanů. Vítr nám žene na spacáky sněhový prach. Mráz je stále velký.

Obleva přichází k ránu

K ránu přichází rychlá obleva. Žabu spí uprostřed a v dolíku karimatky se jí tvoří louže. Než to zjistí, má půlku spacáku mokrou. Nějak se všichni dáváme dohromady, snídáme vlažnou vločkovou kaši a vydáváme se zase na cestu.

V prvním stoupání na Borsug (1000) vytrhává Žabu v mokrém sněhu vázání z lyže. Je to přece jenom kus ženské. Půjčuji jí svoje terénní běžky a nastupuji na jednu její šípovitou sportovní lyži. Druhou vážu na batoh.

Jdu poslední. Že to půjde v mokrém sněhu do kopce velmi špatně, jsem se smířil ještě před výměnou. Že ale po rovině a z kopce nepojedu jako na koloběžce, to je pro mě nepříjemné překvapení. Stále se bořím nejméně po koleno do hlubokého mokrého sněhu.

Jarabá skala nás nechá promrznout

Celý den se potácím jako jednonohý na konci prokřehlého a promočeného lyžařského pelotonu. Dnes ujdeme jen pět kilometrů a končíme na Jarabej skále (1168). Spíme v nafoukané závěji.

Večer všichni uléháme do mokrého. V noci se třeseme zimou. K ránu obleva mizí a přichází mráz. Běžkařské boty, pohorky, ponožky, bundy a všechno oblečení mrzne na kost.

Hanka s Bobem se hecují, kdo první opustí ledový hrobeček, neboť musejí na záchod. Nakonec vyrazí společně a trumfují se, kdo vyčůrá do sněhové krusty lepší srdíčko.

Na Duklu nedojedeme

Po obligátní porci vlažné vločkové kaše mizíme do údolí. Dokončujeme tak okruh po turistické červené značce. Procházíme a později projíždíme všechna lesní patra od zakrslých buků, přes jedlový, bukový a smrkový les.

Nejprve prošlapáváme stopu prudkým svahem přímo dolů, pak narážíme na loveckou cestičku a nakonec už na lyžích jedeme traktorovou cestou až do Nové Sedlice. Deset kilometrů dává mé pravé noze zabrat.

Silvestra slavíme doma. Koukáme z okna na pražský ohňostroj, hrajeme společenské hry a vzpomínáme na čtyři dny zimního dobrodružství.

Pokud bychom chtěli přejet celé Bukovské vrchy od Kremence přes Lupkowský průsmyk na Duklu, pohybovali bychom se mimo námi projetý nejvyšší úsek pohoří v nadmořských výškách šest set až tisíc metrů. Celková délka túry by se pohybovala hodně přes sedmdesát kilometrů. Trasa bývá projetá jen náhodně od předchozích turistů.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Bieszczady na Horydoly

Všichni Poláci znají Bieszczady

Zaplaťpámbů za slovenské perlustrace

Bukovské vrchy přes Kremenec

Pět horských chat v Bieszczadech

Karpatská cyklistická cesta - reportáž

Karpatská cyklistická cesta - průvodce

Kudy do Bieszczad

Bieszczadzka kolejka

Utajená přehrada Solina?

Magija - šetrná turistika v Bieszczadech

Chevrolet za Škodovku