Kamenná chata dnešních dnů

Je březen a konečně po dlouhé době i vhodné podmínky na hory. Tentokrát přál sníh i počasí, a tak po středečním rozhodnutí sedáme ve čtvrtek v pět hodin ráno na vlak směr Liptovský Mikuláš do Nízkých Tater.

Panorama: ZÁPADNÍ TATRY při pohledu z Nízkých Tater (foto: Stáňa Šmíd)

Hory krásné jako vždycky

Na Jasnou přijíždíme krátce po poledni. Přebalujeme batohy, nasazujeme sněžnice a vyrážíme na Chopok ubytovat se na Kamennou chatu. Krásně nám svítí sluníčko a výhledy na panorama Roháčů, Vysokých Tater a samotného hřebene Nízkých Tater jsou metr od metru krásnější.

Z Otupného na Chopok je to zhruba osm set výškových metrů, takže s batohem na zádech si užijeme docela dost dřiny. Za dvě a půl hodiny stojíme u rotundy na samotném vrcholu.

Z romantického hřebene Nízkých Tater se stalo lyžaři a turisty profláknuté místo. To bylo první zklamání, jelikož náplň tohoto výletu měl být odpočinek od lidí a načerpání psychických sil. Za tohle nemůže nikdo jiný, než lanovkáři, kteří znovu zprovoznili výtah až do vrcholových partií.

Plno lidí na Chopku

Po krátkém odpočinku a vydýchání scházíme na Kamennou chatu, kde se prodíráme mezi lyžaři dychtícími po alkoholu a jídle k obsluze Kamienky. Zjišťujeme, zda bychom mohli přenocovat.

V plánu máme dvě noci, abychom mohli vyjít nalehko na obě strany na Ďumbier a Polanu.

Přicházíme k baru, kde se nás ptá sympatická slečna: "Čo si dátě?" Mi na to, že bychom rádi přenocovali. Její odpověď mě dostala, když se nás zeptala, zda máme reservaci. S tím jsem se ještě na horách nebo hřebenu Nízkých Tater nesetkal a to sem jezdím už pět let třikrát ročně.

Jděte pryč, nemáme volné postele

Prý mají obsazeno komplet 28 lůžek a že nás neubytují. Když jsme se zeptali, co máme teď dělat, tak nám slečna řekla, ať jdeme zpátky dolů na Jasnou! Po půlhodinovém dohadování a vysvětlování, že jsme sem jeli tři sta kilometrů sedm hodin vlakem a autobusem, se smilovala a že máme chvíli vydržet, že se znovu podívá, jestli není místo.

Dali jsme si mezitím pivo a kapustnicu, mimochodem byla vynikající. Po čtvrt hodině přišla druhá obsluha, že nám ukáže nocleh. Oddychneme si a následujeme ji s batohy na zádech.

S údivem a obrovským zklamáním z přístupu chatařek se ptáme, jestli by nebylo možné přespat i další noc. "Neexistuje, máme plno!"

Čtyři zmrzlí Češi venku ve stanu

Ne tento hřeben jezdíme s kamarádem už dlouho. Naposledy sem tu byl v listopadu minulého roku, kdy jsme natrefili na správce chaty Marcela i s jeho rodinou a dobře si pamatuji, že nám říkal, jak s noclehem není problém. "Přece nevyhodíme turistu ven, i kdyby se mělo spát v jídelně na zemi."

Těžko komentovat. Asi díky lanovkám a lyžařům se zde něco změnilo. Chápu, že je to velký byznys, ale proč takové chování?

V noci přišli další čtyři Češi na noc po celodenní hřebenové túře. Bohužel neměli takové štěstí jako my a vyhodili je z chaty, že není místo. Spali v -15°C venku u rotundy. Naštěstí měli stan.

Nechybí trochu dobré vůle?

Ráno když jsem vstával okolo šesté hodiny když ještě celá chata spala, schválně jsem spočítal, kolik bylo prázdných lůžek. Napočítal jsem čtyři a dvě přistýlky na chodbě bez nocležníků. Nemluvě o tom, kolik bylo místa mezi postelemi, klidně by se zde vyspali i Češi, co mrzli venku. Doporučuji tedy nosit na Kamienku zimní spacák pro jistotu, že vás pošlou spát ven do zimy.

Výlet do hor se nakonec zdařil, i když jsme byli zklamaní a naštvaní přístupem obsluhy. Vyšli jsme ale už jen s plnou polní na Ďumbier, sešli do Jasné a odjeli zpět domů.

Hore zdar! Doufám, že se na chatu někdy znovu vrátím. Budu na ni vzpomínat tak jako dříve.