Téry Expres Vysoké Tatry

Zakreslíme-li si trasu do mapy, bude vypadat jako stonek papyrusu. Čeká nás dlouhá cesta k vysokohorské Téryho chatě a potom hvězdicovité výpady na všechna důležitá sedla v okolí.

Stoupání k chatě

Vyrážíme před svítáním z nádraží ve Starém Smokovci (1017 m n.m.). První noční vlak z Čech přijíždí do Popradu tak, aby cestující stihli první spoj tatranské železničky do Smokovce, a tak můžeme stát na lyžích něco po čtvrté hodině ranní. Stoupáme sjezdovkou nebo sáňkařskou dráhou na Hrebienok (1385). Přes den se dá únavné stoupání vyjet kolejovou lanovkou.

Pokračujeme lesem po turistické cestě okolo Velkého vodopádu na Zamkovského chatu (1475) a dál do Malé Studené doliny. Les přechází v kosodřevinu a i ta po nějaké době mizí. Před námi se staví svah do prudkého úhlu. Spodní a horší část se jmenuje Velký hang, po krátkém přerušení následuje až k Téryho chatě (2015) Malý hang. Tady už musíme mít zapnuté pípáky, protože zvláště z Velkého hangu občas vyjede lavina.

Priečné sedlo 200 m

Po snídani v chatě stoupáme dolinkou Pod Sedielkom přes Modré pleso (2157) na Priečné sedlo (2352). Za dobrého sněhu se dá vyjet na lyžích až nahoru. Většinou je potřeba posledních sto metrů vyšlapat po svých. Priečné sedlo je velmi lavinézní terén, protože v něm bývá nafoukáno mnoho krásně hebkého prašanu, který se ovšem dokáže v mžiku rozjet do údolí.

První metry z převeje skáčeme krátkými oblouky, sledujeme vlevo na skále řetězy frekventované feráty z Térynky na Zbojničku, a teprve až se svah rozšíří, můžeme si užít krájených středních oblouků. Sjezd dvousetmetrového převýšení byl dobrou rozcvičkou na to, co nás čeká.

Sedielko 150 m

Z Modrého plesa vyrážíme na široké sedlo nad námi zvané Sedielko (2322). Tady už potřebujeme mačky už od poloviny výstupu. Pozor na vrcholové převěje, které sice nebývají velké, ale odlamují se zcela neočekávaně.

Sjezd je velmi zábavný, protože na obloučky je dost místa a sklon svahu je akorát. Mísu Modrého plesa můžeme objíždět nejvyšší rychlostí.

Zadná Ľadová škára 300 m

Další stoupání na sedélko Zadná Ľadová štrbina (cca 2300) je nejlehčí a nejkratší z celé túry. Obvykle se dá zvládnout jen v botách bez maček. Zároveň je to jediné sedlo, odkud se nevrátíme stejným směrem, kudy jsme přišli.

Stojíme na hřebeni stoupajícím k Malému Ľadovému štítu. Pod námi se otevírá hluboká rokle. Je obrácená k severovýchodu, a proto naplněná prašanem. Pro jistotu ji jedeme po jednom. Lyžařský zážitek je to velkolepý, sklon strmý a šířka přesně na pomezí mezi příjemným sjezdem a adrenalinovým dobrodružstvím.

Ľadové sedlo 300 m

Udýchaní stojíme na zamrzlé hladině Horného Spišského plesa (2022). V dálce vidíme Ľadové sedlo (2341). Projdeme dolinou Pěti spišských ples a nastoupáme až pár desítek metrů pod sedlo. Ještě chvilku šlapeme s lyžemi na zádech a odložíme je až pod závěrečným skalním výšvihem.

Sjezd vede nejprve mezi skalními prahy a poté se rozšíří do dlouhé a neskutečně široké stráně. Ztrácíme pocit rychlosti, protože naše oči se mohou zachytit pouze stop, které jsme zanechali při výstupu. Teprve komprese pod nohami nám dává najevo, že jsme v morénách na dně doliny.

VIDEO Ľadové sedlo:

Baraní sedlo 400 m

Podle citu traverzujeme svahy doleva pod Baraními rohy, až se dostaneme pod mohutný kuloár spadající z Baraního sedla (2393). Nejméně do poloviny je možné ho vyjet na lyžích, zbytek záleží na našich schopnostech a kvalitě sněhu.

Na vrcholové převěji bývá dost místa pro pět až deset lyžařů. Výhledy odtud na sever k vápencovým Belianským Tatrám a do zastíněné Velké Zmrzlé doliny jsou fantastické. Stojíme na hranici světla stínu. Pojedeme na jih po slunečném sněhu.

Nejprve sjedeme sto metrů nepříjemně prudkého svahu, ale potom si zvykneme a svah se ještě k tomu rozšíří. Nic nám nebrání nasadit rytmus malých obloučků a pádit dolů ke známému Hornému Spišskému plesu.

Lastovičia štrbina 550 m

Poslední výstup dne je výživný. Máme co dělat, protože večer se blíží a my musíme lézt přes sérii jednoduchých ledopádů, kličkovat mezi travnatými skálami a na závěr nás čeká úzký postavený žlab. Těsně pod Lasovičí štrbinou (2568) se žlab dělí, obchází z obou stran populární skalní jehlu Loktibrada, která je dobře vidět od Téryho chaty v sedle mezi Malým a Velkým Pyšným štítem. Levou či pravou variantu si vybereme podle sněhových podmínek, protože obě jsou přibližně stejně těžké.

Sjezd začíná skákanými oblouky, když je méně sněhu, je potřeba některá místa dokonce i sešoupnout bokem. Potom točíme podél sjkal mírně doprava a dostaneme se na sněhovou pláň. Stále se držíme vpravo, zeshora se připojuje další výrazný žlab od Ovčiarské lávky a jsme ve velmi prudkém a nebezpečném místě. Prohlédli jsme si ho již při výstupu, a tak víme, že prudký a lavinézní svah končí skalním zlomem. Sjízdný směr vede úplně vpravo okolo dvou ledopádů. Někdy je nutné slaňovat.

Pod ledopády se dostáváme do sněhové muldy a údolím upalujeme k Téryho chatě. Máme v nohou 550 m nahoru a dolů.

Pořád dolů 1000 m

Sjezd z Téryho chaty bývá k večeru nepříjemný, protože oba Hangy přes den tají a odpoledne mrznou. Sníh proto mívá tvrdou krustu. V lese tato nepříjemnost končí a my se řítíme do smokoveckých hospod na večeři, nebo na električku domů.

Celkem jsme nastoupali a sjeli 2900 výškových metrů. Pokud jsme startovali z Téryho chaty, ušetřili jsme si kilometr a celkové převýšení bylo 1900 m.