Běhání a brouzdání po šumící, šumné, ševelící Šumavě, Novohradských horách a Českém lese

Tehdy, koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let minulého století to bylo o to romantičtější, že Šumava nás oddělovala od svobodného světa.

Nevinná Šumava

Šumava v tom tedy byla nevinně. Mohli za to tavárišči druzjá obývající docela jiné končiny tohoto světa někde v daleké velké zemi na východě.

Zemi pyšnící se tím, že kdo nedělá pro nás, ať zhyne, kdo nechce dělat pro nás, ať zčerná někde v hluboké díře, kde bude pro nás dobývat bohatství země.

Nás mělo znamenat "my všichni", ale jak už to tak bývá, znamenalo "my blahorodí."

Rudí kumpáni mohli všechno

Takže několik blahorodých a jejich věrných kumpánů sedících za rudými pultíky tu i onde se rozhodlo, že na Šumavě postaví dráty, které pomohou zavřít lidi žijící na jedné straně pohoří, lemujícího jednu malou zemičku uprostřed Evropy, do veliké králíkárny.

Navíc se rozhodli, že vstup k té nejzelenější trávě bude regulován, aby snad někdo napasen tím nejlepším pažitem nezatoužil okusiti ještě zelenějšího pažitu za plotem.

Takže když jsem jel prvně na Šumavu, byl jsem ve vlaku zadržen našimi hrdými a odvážnými strážci hranic, ti mě odvlekli do své nory a jali se prověřovat nakolik jsem ve čtrnácti letech nebezpečný hatit jejich plány.

Byl jsem lapen krásou a volností

Nakonec mě nechali i s přítelem Petrem projít z Lipna až do Sušice. Sice jen po vyznačených cestách a v dostatečném odstupu od jejich plotu, ale to stačilo, abych byl lapen tajemnou a nespoutanou Šumavou.

Šumava se tak pro mne nestala jen symbolem úchvatné krásy, ale i symbolem volnosti smýšlení a volnosti ducha. Volnosti života.

Když mi bylo nejhůř, popadl jsem tele, sbalil deku, ešus, kus špeku a skývu chleba, sedl na vlak a za pár hodin mě pohltil černý les. Toulal jsem se po zakázaných cestách, kde jste nepotkali človíčka, zato kolem vás to cvrlikalo, bzučelo, zurčelo, metelilo, létalo – prostě život tu proudil jak o život.

Šumava, Novohradské hory a Český les

Tady zrál můj odpor ke všem zákazům a příkazům, které si vymýšlejí lidi na lidi, aby z nich udělali poslušná hovádka.

Díky tomu plotu, těm všem příkazům a zákazům však zůstala Šumava ale i Novohradské hory a Český les, které jsem objevil později, když jsem rozšiřoval teritoria svého toulání panenskou přírodou, kterou ruka člověka velmi málo pozměnila.