Hvězdnatý Hrebienok

Rázem se ocitnete na Hrebienku, nevelkém to místě v nadmořské výšce kolem 1300 metrů, které hostí několik lyžařských vleků, horský hotel téhož jména, Bílikovu chatu a poslední roky také tubing, což je zběsilá jízda na pneumatikách, a dráhu pro horské koloběžky.

Pozemní lanovka ze Smokovce

Posledně jmenovaná slouží v zimě jako sáňkařská dráha, jinak též obslužná komunikace pro zmíněná zařízení.

Ať už se dostanete nahoru jakkoli – lanovkou, pěšky po zelené, popřípadě vozem taxislužby – nejprve se pořádně zamyslete: Kam to bude dneska?"

Hrebienok je středem hvězdice turistických cest. Odsud vedou stezky k pěti význačným vysokohorským chatám a na dva známé vrcholy.

Cesty mohou být vyloženě oddechové, jindy náročnější, až psychicky i fyzicky sžíravé. Pokud tedy zvolíte base camp právě zde, určitě neprohloupíte.

Na Gerlach přes Slezský dům

Po červené Tatranské magistrále se pustíme přímo na západ. Po nepříliš náročné, dvě hodiny trvající túře se ocitáme u horského hotelu Sliezsky dom (1670 m n. m.). Zdejší restaurační zařízení funguje celoročně, takže ať už je počasí jakékoli, může být o vás a váš žaludek náležitě postaráno. V roce 1995 tady hostili i papeže Jana Pavla II.

Pokud vás cesta sem příjemně navnadila na další vysokohorské scenérie, obhlédněte krásné Velické pleso a o něco výše položený Velický vodopád. Opravdu zdatní chodiči si mohou troufnout po zelené turistické ještě o něco dál – na Poľský hrebeň, popřípadě téměř dvaapůltisícový vrchol Východné Vysoké.

Poloha hotelu pod Gerlachovským štítem, nejvyšším to bodem Vysokých Tater, jej předurčila jako sídlo horských vůdců. Zdatnější a movitější turisté si mohou vůdce najmout do svých služeb a zdolat s ním 2655 metrů Gerlachu či výzvu některého z jiných vrcholů dle vlastního výběru. Ceny za Gerlach pro dvě osoby začínají zhruba na deseti tisících na stole ve slovenských.

Úmorná túra na Slavkovský štít

Fyzicky a zřejmě i psychicky nejnáročnější túra vede z Hrebienku na Slavkovský štít (2452). Připravte se na čtyřapůlhodinové úmorné stoupání v serpentinách a velké zklamání po dosažení vrcholu, když zjistíte, že jste teprve na Nose a štít je ještě mnohem dál.

Počáteční útrapy vám zpestří pěkná Slavkovská vyhlídka, již určitě dosáhnete po méně než hodině. Když celou túru srovnáte s bájným cimrmanovským výletem na Kokořín, zjistíte kromě jiného, že tam také není vůbec nic.

Slavkovský štít nezdobí kiosek s vybranými uzeninami, ani pobočka pošty, odkud byste mohli příbuzným poslat pěkný pohled s originálním razítkem. Nezbývá než útrpná cesta zase zpět dolů, snad o hodinu kratší než ta vzhůru.

Zbojnička ve Velké Studené dolině

Nejznámější dolina Tater – Veľká Studená - ukrývá na svém konci Zbojnickou chatu (1960), jež si právem zaslouží pozornost turistovu. Na cestě k ní budeme dvakrát křižovat inspirujícně křišťálový Veľký Studený potok a užijeme si nějaké ty řetězy na nejtěžších místech výstupu.

Vareškové a Dlhé pleso zpříjemní závěr cesty. Kromě dobrého čaje nebo kalíšku Demänovky vás může potěšit i fakt, že odpočíváte v nejnovější z tatranských horských chat. Zbojanda totiž v červnu 1999 do základů vyhořela, takže vše, co tam uvidíte, nebude starší než osm let.

Před třiceti lety, v květnu 1969, se tady odehrála jedna z největších tragédií horské služby. Vrtulník Mi-4 havaroval s pěti lidmi na palubě. Čtyři z nich jako zázrakem vyvázli.

Jeden z přeživších umírá o deset let později při vůbec největší civilní letecké katastrofě ve Vysokých Tatrách. Do horských podmínek nepříliš vhodný stroj Mi-8 se zřítil v Mlynické dolině. Pod jeho troskami zůstává sedm záchranářů.

Térynka je nejlepší horolezecká chata

Do závěru Malé Studené doliny, a tím pádem k Téryho chatě (2015) se dostaneme přes další dvě významné chaty a po překonání necelých tří hodin pochodu.

Pouhou čtvrthodinu od Hrebienku je vzdálena Rainerova chata (1305). S nejlepším čajem z místních bylin a výstavkou nosičských a horolezeckých proprietek z minulého a předminulého století patří k nejoblíbenějším zastávkám.

U Zamkovského chaty (1475), kterou jako jedinou ve Vysokých Tatrách spravuje žena, opustíme červenou magistrálu a po zelené dokřepčíme k horolezci patrně nejoblíbenějšímu horskému stavení.

Pan Ödön Téry, podle nějž je pojmenováno, byl spoluzakladatelem Uherského karpatského spolku a na svou dobu vykonal mnoho pozoruhodných výstupů na okolní štíty.

Tisíc tun na zádech

První část výstupu z Hrebienku na Skalnatou chatu (1751) bude shodná s předcházející túrou. U Zamky neopustíme Tatranskou magistrálu a po necelých dvou hodinách dorazíme na místo, kde vládne nosičský velikán, co do výkonů, Laco Kulanga.

Jeho rekordní vynášku 207,5 kg z Hrebienku na Zamkovského chatu dosud nikdo nepřekonal. Rekordní je i dosavadní souhrn jeho vynášek na Skalnatou chatu – přes 1000 tun.

S duchem tohoto velikána je to trochu jinak. Fanoušek Vladimíra Mečiara knihu o svém životě připsal slovenskému nacionalistovi, socialistovi a korupčníkovi, který spolu s Václavem Klausem roztrh Československo.

Komu by nestačil pohled na Skalnaté pleso s odrazem Lomnického štítu (2632), může pokračovat po magistrále na vrchol Veľké Svišťovky (2023). Túra se tak protáhne zhruba na dvojnásobek.

Hrebienok - výstupové a sestupové časy