Klasické feráty v Gesäuse

Feráty v Gosäuse nepodléhají módním trendům.

Vedou logickými liniemi po hřebenech a roklemi na vrcholy. Železné jištění je umístěno pouze v opravdu potřebných místech. Kovovými lany, kolíky a kramlemi stavěči ferát šetřili, a proto zde nejsou po skalách rozvěšené takové úchylnosti, jako zavěšené mosty, houpačky a tyrolské traverzy.

Za to si na místních ferátách vychutnáte hory.

Peternpfad na Peternscharte
Obtížnost: 2 UIAA

Vlajkovou lodí zajištěných cest v Gesäuse je Peternpfad (Petrova stezka). Ve všech prospektech, mapách a průvodcích se ovšem píše, že to není feráta ani turistická pěšina, i když jméno by na to odkazovalo. Je to sice lehký, ale dlouhý a regulérní horolezecký výstup.

Dokonce i na směrovkách v terénu je uvedeno, že se jedná o druhý stupeň horolezecké obtížnosti. Kromě ferátové výstroje je tedy potřeba také horolezecké lano a pár karabin. Lezečky potřeba nejsou, výstup zvládnete v pohorkách.

Na Peternpfad se vychází z chaty Haindlkarhütte. Po dokončení výstupu se jde po pěšině dolů k Hesshütte a dolů do Johnsbachu. Z Hesshütte je možno sestoupit také po ferátě Wasserfallweg do Gstatterboden.

Waserfallweg nad přehradou Hieflau
Obtížnost: B

Parkoviště a autobusová zastávka na tuto cestu je u přehrady Hieflau na Enži pod obcí Gstatterboden. V obci sídlí velké informační středisko národního parku.

Od přehrady se stoupá prudce vzhůru k několikastupňovému vodopádu. Zpod něho uhýbá Wasserfallweg (Vodopádová cesta) doprava pod skálami k prvním železným schodům.

Lesní serpentiny dovedou k nataženému jistícímu lanu v lese a dál k dlouhému kovovému schodišti. Odtud následuje stoupání lesem až na Hesshütte a sestup do Johnsbachu.

Südwandband na Buchstein
Obtížnost: B + 1-2 UIAA

Feráta Südwandband vede po trase prvovýstupu pionýrů zdejšího horolezectví Pfannl-Maischberger-Wessely z roku 1899. Mimo zajištěného výstupu se leze ve skále obtížnost 1-2.

Sestup z vrcholu vede po značené pěší cestě. Feráta je v podstatě její zkratkou. Začátek i konec túry je na chatě Buchsteinhaus.

Teufelsteig na Tieflimauer
Obtížnost: C

Feráta Teufelsteig (Ďáblova stezka) nabízí dole krásné plotnové lezení, nahoře prudší komíny. Sestup vede značenou turistickou cestou po východním hřebeni.

Túra začíná na chatě Ennstalerhütte a také se tam vrací.

Jungfernsteig na Grabnerstein
Obtížnost: B

Feráta Jungfernsteig (Panenská cesta) je součástí přechodu travnato-skalnatého masivu Grabnerstein. Bývá označován za nejpěknější květinovou horu ve Štýrsku. Všechny zajištěné úseky jsou velmi lehké, většinou v traverzech a zkušení ferátisté je mohou absolvovat bez ferátového setu. Přilba je kvůli suťovým policím nutná. Je nutno počítat s velkou expozicí.

Na túru se vychází od hostince Grabneralmhaus. Končí se na chatě Admonterhaus, odkud lze sestoupit do Admontu nebo Wengu, případně pokračovat na ferátu Hexensteig.

Hexensteig na Hexenturm
Obtížnost: B-C

Feráta Hexensteig (Čarodějnická cesta) je vedená po dávno známé trase. Dvojitý vrchol Hexenturm dostoupili již roku 1709 císařští zeměměřiči při prvním velkém mapování rakouské monarchie. Hřebenovku, kudy dnes vede výstup, přešel v roce 1862 lovec Hechtner a ten tudy také provedl prvních šest turistů v roce 1877.

Cesta je zajištěná jen místy. Pozor na náledí a mraky. Námraza se tu tvoří velmi rychle i v létě.

Vychází se z chaty Admonterhaus a tam se také vrací. Návrat z vrcholu ulehčí police, které vedou pod jihovýchodním hřebenem, kudy se stoupá po ferátě. Výstupová i sestupovaá trasa jsou značeny.

Wildfrauensteig na Bosruck
Obtížnost: A-B

Fantastický turistický Wildfrauensteig (Výstup divokých žen) vede po hřebenech vysoko na štýrsko-hornorakouské hranici. Jméno nese podle pověsti o dvou ženách, které se v jedné zdejší jeskyni skrývali před lidmi i divokou zveří.

Feráta je sice technicky jednoduchá, často se na ní chodí pěšky po travnatých hřebenech, ale ferátová výstroj je nutná. Na cestě je několik prudkých a velmi exponovaných výšvihů.

Obvykle se vychází z Ardnigalm Hütte. Při návratu je možné se rozhodnout, zda se vrátíme po svých stopách, případně se vydáme na sever k Bosruck Hütte, či Rohrauerhaus, nebo sestoupíme rovnou do sedla Pyhrnpass.

Josefinensteig na Hochtor
Obtížnost: A-B

Nejvyšší vrchol Gesäuse je dostupný ferátou Josefinensteig (Stezka pro Josefínu) a navazujícím hřebenem Guglgrat, který je také částečně jištěný.

Upevnění lan pomocí betonářských kramlí (úček z roxoru) je místy zničené. Proto nelze ferátě zcela úplně věřit. Lze očekávat pád kamení v mnohých suťovitých serpentinách. Stouopání je hodně dlouhé a náročné na převýšení.

Za to ovšem z vrcholu Hochtoru je neskutečně daleký a zajímavý rozhled. Vyráží se od Hesshütte a sestup vede stejnou trasou, nebo lépe suťovým úbočím až do Johnsbachu. Obě varianty jsou značené.

Gsengscharte
Obtížnost: B

Túra z Johnsbachu na chatu Haindkarhütte vede přes sedlo Gsengscharte. Posledních pár set metrů je zajištěno kramlemi av olně visícími lany. Skála je lámavá, často se leze po nestabilní suti a feráta je částečně zničená.

Přesto se jedná o frekventovanou cestu, na kterou si místní turisté neberou ferátové sety ani přilby. Návrat vede jednoduchou a krátkou turistickou cestou do údolí řeny Enns (Enže).

Bergführerweg pod Planspitze
Obtížnost: B + 2 UIAA

Přístupová traverzová cesta od Haindlkarhütte pod severní stěnu Planspitze se dá použít také jako dobrodružná feráta. Potom se jde od chaty pod Planspitze a místo horolezeckých výstupů nahoru se dáme po značené pěšině dolů lesem do Gstatterboden.

Počítejte ovšem s tím, že je potřeba horolezecké přípravy. Mnohé jištění je zničené, traverzuje se po suťových poličkách, leze v mokrých stěnkách a to vše v závratné výši nad údolím řeky Enns (Enže). V pravém slova smyslu se jedná o krajinově krásnou, dobrodružnou, ale jinak velmi ošklivou cestu. My jsme šli jen od Haindlkarhütte k nástupu na Peternpfad a dál pod Planspitze téměř čtyři hodiny. Na sestup by byly potřeba ještě dvě hodiny.

Gesäuse na Horydoly

Peternpfad - lehké a dlouhé lezení

Lehká hřebenovka na Hochtor

Enže (Enns) pro vodní turisty

Národní park Gesäuse