Konečně jsme poděkovali bratřím Mašínům a Milanu Paumerovi

Trochu mi to přijde jako bublina. Odboj Mašínů komoušům nijak neublížil, pak utekli. Prokázali přitom hodně odvahy. Také zabíjeli, aby nebyli zabiti. Osobně, jen názor, mi to nepřijde na vyznamenání ani odsouzení.

K té debatě o uvolněných letech pozdního socializmu. Co kdo musel, statečnosti... jeden dobrý muž prostě na vojnu nešel (sedmdesátá léta). Dostal za to kriminál, ale nešel. Také šlo, méně statečně, nasimulovat "modrou". To v pozdějších letech většinou také znamenalo ztrátu řidičáku, znemožnění studia VŠ... následně po 89 opětovné vyřazení ze slušné společnosti (nějakej kotelník, uklízeč...). Člověk nemusel být v SSM, ROH, chodit na schůze... jen se za to platilo. Už né krví, vlastně lapálie, ale nepříjemné. A to se nechtělo. A tak ten mindrák poslušných ovcí má smýt vyznamenání Mašínům a nebo dodatečný antikomunizmus.
Můj dojem, nic víc.

No, já si myslím, že je to v tom, že jako národ jsme poněkud připosr... Pokud se pak někdo nebál se prostřílet, díváme se na to divně. Mašínové bojovali proti náckům, nelze se divit ,že bojovali i proti další totalitě. S vyznamenáním souhlasím, to bychom za chvíli mohli odsuzovat i Gabčíka a Kubiše za likvidaci pana říšského protektora... Mimochodem, všichni zastřelení měli zbraň a tu v padesátých letech dostali jen lidé naprosto loajální k režimu. Prostě, kdyby nezabili, byli by zabiti sami.

Těch čtyřicet let komunismu tady nikdo neznal nekrvavou cestu do svobodné země. Vždycky hrozilo, že Tě komunisté a jejich přisluhovači zastřelí, zabijou, umučí, umlátí, pověsí....

S těmi pohraničníky jsem to také řešil. Stával jsem totiž koncem 80. let v uniformě i v civilu na okraji lesa u rybníků v tak zvaném Polském kanálu - směru, kudy často utíkali Poláci za kopečky (dneska vede kousek vedle skoro dálnice na Svatý Kříž a místo ppohraniční roty je vietnamská tržnice). Vydumal jsem tohle: 1) Utíkající měli morální právo mě zastřelit. Mohli to být moji sourozenci, kamarádi, nebo kteříkoliv lidé bažící po svobodě. 2) Bohužel vojenský systém byl tak silný, že bych střílel i já. Mohl bych si namlouvat, že budu mířit na nohy, nebo na ruce, ale to by byla opravdu jen výmluva - pistolí se trefím ze dvaceti metrů horko těžko do celého člověka, zvláště když bych byl ve stresu, byla tma, nebo by bylo ošklivě.

I v "liberálních" letech 1987-89, kdy jsem byl na vojně, se pokusilo utéct z Česka přes hranice okolo tisíce lidí ročně. Každý rok se to několika podařilo. Občas byl někdo zastřelen. Vím to, protože jako zeměměřič jsme detailně na mapách zakresloval, kudy a jak tito lidé utíkali. Často se cvičně jejich postup opakoval přímo v terénu. S některými jsem se setkal ve věznici, kam je přivezli přímo z hranic. I když už jim nehrozila smrt a východním Němcům na závěr už ani vězení, nepřál bych Ti vidět jejich výrazy. Nikdo tehdy nevěděl, že komunismus za pár měsíců skončí, všichni si mysleli, že je tu na furt.

Me se to nelibi. Na zapad utekla spousta lidi aniz by pritom nekoho zabili. Takze proc vyznamenat nekoho, kdo si zvolil krvavou cestu ? A jen pro zamysleni.. Muj stryc nikdy nemel rudou knizku a presto jako zakladak vartoval u rakouske hranice. Pokud by sel nekdo jako Masin zrovna tudy a zastrelil ho, je to hrdina? Melo by se mu dat vyznamenani?Vetsina z vas byla na vojne - jak by se vam libilo, kdyby vam nekdo zastrelil kamarada jen proto, ze "je prece komunisticky vojak" a pak byl vyznamenany? Pro me jsou hrdinove ti, co opravdu udelali neco proti rezimu, ne ti, co zabili nekoho nevinneho, kdo mel proste jen smulu, ze stal kde nemel..

Mnohdy s články Kuby Turka hluboce nesouhlasím. Teď říkám ano a ještě mnohokrát ano. Děkuji panu premierovi za odvahu bratry Mašíny vyznamenat!

Honza zase nebude asi potomek zadnyho z tisicu lidi zlikvidovanych rudymi lidumily podle vlastnich zakonu a tudiz naprosto legalne. Na druhou stranu ale pred casem po precteni knizky o Masinech a spol. me prekvapilo, ze ta jejich zaskodnicka cinnost nebyla zase tak nebezpecna a rozsahla, jak jsem si puvodne myslel diky histerii, ktera se o nich tady rozpoutala. Jakou asi taky mela nadeji na uspech, kdyz to byla pouze skupina odvaznych lidi ve state prolezlych kolaboranty a udavaci, ze? Z nevinnych lidi, co zabili, si z knizky uvedomuju "akorat" toho nemeckeho ridice za hranicema. Pri klukovsky pripravenem uteku meli hlavne neskutecne stesti a vuli pokracovat dal. Zakladni otazka zni jestli ma clovek pravo branit nasilim proti nasili, kdyz jina moznost neni. Jaky je rozdil rozdil proti odboji za valky a v 50.letech? Ale Honza urcite protestuje stejne i proti valecnemu odboji a proti masakrum pri odsunech ze Sudet i proti vecem co se dely za 50.let vlady delnictva, rolnicva a pracujici inteligence. Take snad bojuje i proti tomu bezpravi co se nyni dopousti justice na hodnych komunistech jak nam krasne pripomnel humanista nejpovolanejsi, velevazeny poslanec s hodnyma ocima, soudruh Grebenicek.

Pamatuješ socialismus? Nebo aspoň víš, jak to za komunistů chodilo? Nebo jen tak plácáš slova do větru?

Nevím, čí potomek je autor (nejspíš svých rodičů).Ale kurvy komunisti mi zlikvidovali dva strýce, dusili i mé rodiče a sourozence a mě samozřejmě taky. Proto se hluboce skláním před hrdiny, kteří se před komanči nesklonili a naopak proti nim bojovali. Honzo, probít se z komunistickýho Československa ven nebyl vejlet - to byla válka, Mašínovci nemohli nikoho přemlouvat, tam to bylo buď oni nebo my! (Ač nejsem zrovna fanda pana Topolánka, tímhle u mne zabodoval.)

Jak to vypadá, tak autor asi nrbude potomkem žádnýho z těch lidumilnými bratry mašíny zastřelenejch civilistů. Pak by asi mluvil jinak...Taky doufám, že některej z těch potomků na ně podá trestní oznámení, když už se ty válečný zločiny nepromíjej...