Pevnosti Orlických hor

Němci ji na začátku druhé světové války bez boje obešli a naopak sami se v ní pokoušeli zachytit při ústupu přes spojenci. Mezi tím na kvalitním betonu jednotlivých bunkrů zkoušeli průraznost svých děl.

Výchozím bodem výpravy po nejvýznamnějších československých předválečných válečných tvrzích je Náchod (a tedy nedokončená pevnost Dobrošov), poté se pokračuje přes hřeben Orlických hor na pevnost Hanička a končí se ve vesničce Lichkov (po prohlídce tvrze Bouda na stejnojmenném vrchu).

Při čtyřdenní túře vychází na každý den pětadvacet kilometrů v kopcovitém terénu. Je to tedy fyzicky náročné putování zachovalou přírodou od bunkru k bunkru.

Březinka je plně vybavená

Okolo desáté hodiny vystupujeme z vlaku na Náchodském nádraží. Vydáváme se směrem k Dobrošovu. Míjíme nově zrekonstruovanou Jiráskovu chatu s rozhlednou a před polednem dorážíme k dělostřelecké tvrzi. Trošku pojíme a zakoupíme lístky na prohlídku (studenti za dvacet korun po předložení jakéhokoliv studentského průkazu). Baťohy si schováváme v místnosti průvodců, kteří jsou velmi ochotní.

Pevnost Dobrošov nebyla nikdy dokončena, vstupní objekt zde není a dovnitř se tedy dostáváme dělostřeleckým srubem. Uvnitř nás čeká několik vývěsek s informacemi o pevnosti i o situaci v předválečné Evropě. Sestupujeme do podzemí, kde jsou k vidění v podstatě jen betonové chodby. Prohlídka však umožňuje vytvořit si představu o postupu prací na opevnění i o jeho mohutnosti. Z podzemí se dostáváme v blízkém srubu, na kterém Němci zkoušeli speciální střely proti opevnění. V konfrontaci s kvalitním českým betonem však nebyli příliš úspěšní.

Získáváme informaci o nedalekém zrekonstruovaném samostatném pěchotním srubu Březinka. Příznivci válečného opevnění z Náchoda mají nyní v držení objekty Lom a výše zmíněnou Březinku. V Lomu je umístěna expozice různých předmětů z války, k shlédnutí je zde asi patnáctiminutové video o opevnění. Vstupné je dobrovolné a slouží na pomoc při rekonstrukci. Asi o půl kilometru níž se nachází Březinka. Je plně rekonstruována původním vybavením, zbraně jsou osazené, zásoby uskladněny a vymalováno.

Vracíme se k Dobrošovu a po krátkém občerstvení vyrážíme dál. Počasí nevypadá dobře, a proto po několika kilometrech začínáme vyhlížet místo k přespání. Jdeme okolo Kozího hřbetu, když nás přepadá bouřka. Napravo je krpál dolů, nalevo krpál nahoru. Nedá se nic dělat, rozbíjíme tábor přímo na cestě. Stan stojí během minuty a my se cpeme dovnitř. Později déšť trochu polevuje,vydáváme se ven trochu se protáhnout a najíst. Potom už se ukládáme ke spánku a bouřlivou noc přečkáváme v suchu.

Stoupání na Vrchmezí

Ráno už neprší, ale kapání ze stromů nám znemožňuje usušit stan. Balíme ho tedy mokrý. Scházíme do údolí a podél hranic se dostáváme až do Olešnice v Orlických horách. Je vlhko a mlha. Kousek před Olešnicí nám kontrolují doklady. S tím se lze v poslední době okolo horských hranic s Polskem setkat poměrně často. V městečku si dáváme oběd a doplňujeme zásoby. Po odpočinku se vydáváme po červené značce na Vrchmezí (1084 mn.m.). Ke konci je stoupání prudké, a tak za tři kilometry vyjdeme pět set výškových metrů. Na vrcholu si krátce vydechneme a pokračujeme po hřebenu přes Polomský kopec (1050), rezervaci Bukačka s unikátními zakrslými buky, Masarykovu chatu na Šerlichu až na nejvyšší hory Velkou Deštnou (1115). Sto metrů pod vrcholem má přístřešek Horská služba a my jej využíváme k přespání a usušení věcí. Večer opět přichází bouřka, ale tentokrát nám ani v nejmenším nevadí. Nařizujeme budík na ráno, chceme shlédnout východ slunce.

Orientační večer

Východ slunce skutečně stojí za to. Cáry mlhy se válí přes šerlišské sedlo, slunce se statečně prodírá ranním oparem.

Posnídáme a vyrážíme na cestu. Bohužel, opar nechce ustoupit, a tak z krásných výhledů z hřebene Orlických Hor toho mnoho nemáme. Krátce si odpočineme v turistickém přístřešku na Pěticestí. Je mlha a drobně mrholí. Vyrážíme dál a počasí se přece jen zlepšuje. Zakrátko dorážíme na Anenský vrch. Nachází se zde předsunuté opevnění, což jsou dva pěchotní sruby na vrcholu. Mezi nimi, ale i přímo na samotných srubech jsou krásná tábořiště.

Sestupujeme z kopce a dorážíme na odbočku k pevnosti Hanička. Zde je cena vstupného pro studenty třicet korun. Hanička byla dokončena, ale po válce ji zabralo ministerstvo vnitra ČSSR a započalo přestavbu na protiatomový kryt. Komplex měl sloužit tehdejšímu vrchnímu velení. Ještě před začátkem přestavby provedl národní podnik Kovošrot několik výpadů a zlikvidoval všechny pancéřové zvony i další vybavení pevnosti. Kryt nikdy nebyl zcela dokončen, ale podle místních průvodců to na Haničce vypadá podobně jako na modernizovaných pevnostech ve Francii a Řecku, kde jsou tyto objekty stále užívány armádou.

Po prohlídce si vyzvedneme batohy, které jsme opět nechali u průvodců, a vyrážíme dál. Po dvou kilometrech přicházíme k samotě Hanička, po níž byla pojmenována i betonová pevnost. Je zde několik chalup, kiosek, autobusová zastávka a silnice z Rokytnice do Bartošovic. Pokračujeme dál po červené a po dalších dvou kilometrech potkáváme křižovatku. Odbočujeme doleva směrem k objektu R-70. Na jeho úrovni se vydáváme do lesa a přes mýtinu k objektu R-69. Narážíme na hranici lesa a jdeme tedy po ní. Mineme zelenou značku a asi pěti stech metrech za ní rozbíjíme na rovném plácku u lesa tábořiště. I když opět prší, noc probíhá celkem klidně.

Nejzachovalejší pevnost

Ráno snídáme a balíme stan, třebaže mokrý. Zase ho není kde usušit. Vracíme se k zelené a vydáváme se směrem na Rokytnici. Na rozcestí asi kilometr vzdáleném se vracíme na červenou, kterou jsme včera opustili, a směřujeme přes Žamberské lesy na Zemskou bránu.

Zde Divoká Orlice opouští státní hranici s Polskem a ostrým zákrutem směřuje do vnitrozemí. Řeka je lemována skálami a v řečišti je spousta balvanů. Přecházíme přes most a opět stoupáme. Jdeme přes ves Čihák do Českých Petrovic. Zde se nachází poměrně dobře zásobený obchod a my naposledy doplňujeme zásoby. Nakupujeme hlavně tatranky. Vyrážíme dál po červené, ale asi po dvou stech metrech odbočujeme polní cestou do kopce. Přes samotný vrch Adam nemůžeme, protože se zde nachází stejnojmenná pevnost, sloužící armádě jako muniční sklad. Přecházíme tedy hřeben a sestupujeme prudkým kopcem dolů do Mladkova. Zde se vydáme po žluté značce směrem k vrchu Bouda. Během výstupu potkáváme cedule naučné stezky, které jsou vítaným odpočinkem. Za Vysokým Kamenem narážíme na červenou značku a po ní se dostáváme až k pevnosti. Ve značení je zde trošku zmatek, takže pozor po které červené jdete.

Bouda je nejzachovalejší pevností, kterou máme možnost navštívit. Byla dostavěna a dovnitř se tedy dostáváme původním vchodovým objektem. Na Dobrošově nebyl postaven, na Haničce přestavěn. Vstupné je opět třicet korun. Vevnitř jsou k vidění zbytky úzkokolejné dráhy. Vozíky s municí tlačili vojáci, žádné mašinky zde nejezdily. Zajímavostí je šachta na otočnou výsuvnou dělostřeleckou věž o průměru deseti metrů. Toto zařízení bylo osazeno stejnými houfnicemi jako dělostřelecké sruby, mělo však být schopno během několika sekund vyjet, vystřelit a opět se schovat. Před okupací však existovaly pouze dva nedokončené prototypy a poválečný Kovošrot se postaral o to, aby se nám nedochovaly. Možná si všimnete, že pevnost je postavená kus pod vrcholem. Je to z důvodu znesnadnění ostřelování nepřátelskými jednotkami.

Po prohlídce následuje v naší turistické trojici krátká porada. Původní plán byl dojít přes Suchý vrch do Červené vody, ale z časových důvodů zamíříme do Lichkova. Na místní nádraží dorážíme v 18:47. V 18:53 nám jede vlak.

Doporučené vybavení

Nepromokavé kotníkové pohorky, batoh 50 l s pláštěnkou, spací pytel, karimatka, turistický stan, nepromokavá bunda a kalhoty, funkční prádlo, čepice nebo šátek, teplé oblečení na večer, vařič, nádobí, lžíce, nůž, zapalovač a potřeby na vaření, jídlo, 2 l lahev na vodu, mapa, busola, GPS, lékárnička, peníze na cestu, čelovka, doklady. Mohou se hodit trekkingové hole.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

 Hřebenovka Orlických hor

LYŽAŘI Ze Šerlichu do Říček

CYKLISTÉ Okolo Orlických hor

CYKLISTÉ Z Deštného na Velkou Deštnou

TURISTÉ Pevnosti Orlických hor

TURISTÉ Na přechod Orlických hor stačí jeden den