Smokovec pod Vysokými Tatrami

Podařenou ukázkou mnohaleté internacionální spolupráce je městečko Smokovec na úpatí skalnatých velikánů. Udělejme si tedy mezi horskými túrami pár hodin času a podívejme se na něj podrobně.

Roku 1793 dal gróf Štefan Csáky postavit loveckou chatku u kyselky. Legenda praví, že otázka grófa Csákyho mladé ženě u pramene "Schmeckt es dir?" (Chutná ti?) se dostala do místního jména Alt Schmecks / Starý Smokovec.

Dráha odstartovala cestovní průmysl

Do Smokovce pojedeme stylově Tatranskou elektrickou železnicí, která připomíná trochu zvětšenou a pohodlnější tramvaj. Železnička vyjíždí z Popradu, kde nás určitě zaujme netradiční a pro mnoho lidí nesmyslné architektonické řešení. Nástupiště totiž architekt postavil na most kolmo nad hlavní česko-slovenskou tratí z Chebu do Košic.

Tehdejší Košicko-bohumínská dráha, která byla její předchůdkyní, v roce 1871 odstartovala průmyslový a souběžně s ním i rekreační rozvoj podtatranské oblasti. Liptov najednou jako mávnutím proutku nebyl zapomenutým koncem světa, kde medvědi a lišky dávali dobrou noc, ale stal se jedním z průmyslových center celých Uher. Tehdy tady bylo všeho dost – železa, uhlí a dřeva.

Hotel Grand odpovídá svému jménu

Po pár desítkách minut přijíždíme na nádraží ve Smokovci, které ukazuje, že město není jen tak nějaká vesnice. Střídmá a důstojná budova dává na odiv, že tady se ctí tradice, ale zároveň se tu nemusí šetřit. Do hrázděného domu se ještě dnes vejde velká čekárna, restaurace, prodejna suvenýrů a byty drážních zaměstnanců.

VIDEO Lyžařský sjezd Zbojníckja chata - Starý Smokovec

Vyjdeme do svahu na hlavní třídu souběžnou se železnicí a stojíme tváří v tvář hotelu Grand. Své jméno nemá jen tak pro nic za nic. Velikost stavby ve stylu konce Rakouska-Uherska odpovídá názvu i poloze uprostřed města.

Vpravo od hotelu stojí nenápadná kaplička a dvě dřevěné budovy, v jedné je dnes muzeum zimních sportů. To jsou pamětníci doby, kdy Juraj Rainer využil místních pramenů, propagoval jejich léčivé účinky a v polovině 19. století přivedl Smokovec k rozkvětu. Jaký měl obchodní čich svědčí jeho kamenná chata, která se stala první tatranskou horskou ubytovnou.

Klimatické lázně

Vraťme se od kapličky dolů na hlavní silnici a jděme po ní doleva do Nového Smokovce. Proti železniční zastávce zaujme obrovská hmota léčebného ústavu Royal Palace. Jeho secesní styl z dvacátých let minulého století nás uvádí do moderní doby. A také do emancipace zdejšího průmyslu, protože stavbu už byl schopen financovat slovenský kapitál, který zastupoval průmyslník z Liptovského Mikuláše.

Za vidění stojí i nedaleký evangelický kostelík v historizující gotice, ve kterém je pohřbena další místní osobnost lékař Mikuláš Szontagh. Ten Rainerovo úsilí dotáhl koncem 19. století až do podoby seriozních klimatických lázní.

Vedle kostelíčka se ovšem roztahuje nový římskokatolický kostel, který nabubřele a bez špetky ducha hyzdí městečko. Jeho panelákovitému stylu přesně odpovídá i nápis u vstupu: "Vstupuješ do Božího chrámu, připrav si svoje srdce: Očisti obuv! Vyber z úst žuvačku! Vypni mobilný telefón!"

Funkcionalistické penziony

Vracíme-li se zpět k hotelu Grand, po levé ruce nás zaujme penzion Gerlach. Jeho čisté bílé linie, terasa v prvním patře a stylizace vstupního prostoru do lodní přídě jasně ukazuje na jednu ze zdejších nejstylovějších budov. Koncem dvacátých let totiž ve Smokovci převzal vládu po rustikálním stylu a secesi funkcionalismus. Nestavěla tady žádná architektonická esa, ale předválečné hotely dnes většinou přeměněné penziony jsou zasazeny s citem do přírody i okolní zástavby.

Pokud projdeme okolo Grandu a pokračujeme do Horního a Dolního Smokovce, můžeme si prohlédnou další funkcionalistické perly jako je Polská krčma, Partyzán, Polana a Dětská léčebna respiračních chorob.