U nás na bezbožném západě

Jako tramp jsem většinu svého života cestoval po krásných krajích naší vlasti.

Nebylo to naše

Zastavoval jsem se na okraji každé moravské vesničky, kterou jsem kdy procházel. Bývá tam totiž poblíž cedule se jménem vesnice i malá kaplička, Boží muka, anebo zvonice.

To se u nás v západních Čechách dávno nevidí. Když se tady v roce 1945 zabíraly statky, případně jen rozkrádaly domy po Němcích, všechno ostatní se ničilo.

Kostely, hřbitovy, kapličky i mlýny na vodních tocích. Proč? Nebylo to přece naše!

Socialismus a mír

Pak to všechno zabral stát, vytvořila se jednotná zemědělská družstva a místo zvonů se všude nastrkaly amplióny hrající budovatelské písně. Na místě Božích muk stály transparenty.

Západní Čechy, ocelová hráz americkým imperialistům! Za Chebsko krásnější! Pevná hráz socialismu a míru!

Není divu, že si kapličky nikdo nepamatuje. Prostě zmizely.

Raději si nepředstavovat

Já starý tramp, jsem se před jednou krásnou moravskou kapličkou, plnou čerstvých květů, i pokřižoval. Byla to prostě krása. Krása o kterou jsme u nás na západě padesát let okradeni.

Přiznejme si. Byli bychom na ni znovu připraveni?

Když jsem před pár lety viděl, co dokáží opilí puberťáci ve Vintířově, zničit a rozmlátit nově postavenou zastávku autobusu, prostě jen tak, pro zábavu, jak by asi dopadly kapličky?

Kde máme kořeny? Nevíme

My totiž na rozdíl od Moravanů, nebo obyvatel ze Středních Čech i dalších krajů, nemáme žádné kořeny. Každý jsme přišli odjinud. Přinesli jsme si s sebou své zvyklostmi, nebo jsme si také nevzali z domova žádné.

Všichni do nejzápadnějšího koutu republiky přišli hlavně za penězi a bylo jim jedno, co je obklopuje. Stačil byt v paneláku, poblíž hospoda a do práce kousek autobusem. Co víc si tenkrát mohli lidé přát?

V krámech bylo pomalu všechno. K nám do Chodova (dříve německy Chodau) jezdili nakupovat i lidé z Karlových Var. Pro horníky bylo tehdy vše. Heslo znělo: "Já jsem horník a kdo je víc?"

Chodov se pomalu mění k lepšímu

Dnes, i když to trvalo dlouho, si začínáme všímat svého prostředí, kde žijeme a jak se dá mnohé zkrášlit. Chodovské paneláky dostávají zajímavý oblek a už nejsou jen šedivou kulisou na pozadí města.

Městská radnice začala dávat dohromady Staré náměstí a lidem se to líbí. Působivá a dominantní je kašna. Jen prosklený obchodní dům naproti se k tomu jaksi nehodí. To je pozůstatek doby.

Těžko by se znovu stavěly na kraji města kapličky nebo piety. Nikdo by tomu už asi nerozuměl a zničené by byly téměř okamžitě. Lidé na to nejsou zvyklí a nemohou říci třeba jako na zmiňované Moravě: "To stavěl strýc Josef před 1. světovou válkou a na jeho památku se to udržuje." Byl to prostě jeden z nich, a tak si jeho práce váží.

Tady u nás v západních Čechách už žijí generace mladých lidí, které tu zapustily kořeny. Narodili se tu a věřím, že už budou bědět, kam patří, a budou na svá města vesnici patřičně hrdí.