Výlet na Mount Kosciuszko

Dalnice je temer prazdna, nebot vsichni vyuzili ctyrdenniho prodlouzeneho vikendu a Sydney opustili uz vcera.

Dvojnásobné pokuty

Uhanime smerem na hlavni mesto Canberru. No, uhanime… vzhledem k tomu, ze je prodlouzeny vikend, rozdavaji se na silnicich dvojnasobne pokuty, a tak si musime davat na nas styl jizdy dvojnasobny pozor.

Z Canberry mirime stale dal na jih do mestecka Cooma, kde se zastavujeme v turistickem informacnim centru. Dostaneme nezbytne mapy a rady, kudy nejlepe na Mount Kosciuszko.

Existuje nekolik zpusobu, jak se nahoru dostat. Pry mame vyjet lanovkou a za dve hodiny dojdeme na vrchol pesky. Tato alternativa se nam ale vubec nelibi, protoze si to chceme cele pekne vyslapnout sami.

Pěšky? Nesmysl!

Pani je prekvapena, ona by to pry rozhodne pesky nesla. Jenze my chceme jit nejaky poradny trek a na cely den! Doporucila nam tedy okruh, ktery zacina v Charlotte Pass a jmenuje se Main Range Track. Jde se po hrebenech hor a je to jeden z nejdelsich zdejsich treku.

Pani jeste nezapomene dodat, ze zitra, kdy se na horu chystame, maji byt showers, nebo-li prehanky, at jdeme radeji v pondeli, pokud muzeme. Ale my nemuzeme. A tak se aspon ujistuje, zda mame s sebou dost teple obleceni, neb je tam poradna zima a dneska tam pry dokonce mrzlo.

Z Coomy se odklanime na jihozapad do mestecka Jindabyne. Ubytujeme se hned u brehu rozlehleho jezera Lake Jindabyne. Pani na recepci nam doporucuje nocni prochazku kolem jezera, kde prave o velikonocnim vikendu probiha vystava soch.

Je zima, jsme na jihu

Trochu nas zarazilo, ze lidi maji na sobe zimni bundy a dokonce cepice a saly. Nicmene brzy jsme na vlastni kuzi pocitili, ze uz jsme opravdu hodne na jihu,.

Budicek je uz v 6:30 hodin. Pripravujeme si svacinu na cestu a do batohu pro jistotu pribalime i cepici, kdyz nas tu vsichni strasi tou zimou. Uderem osme hodiny vyjizdime smer Narodni park Kosciuszko. Pred devatou hodinou parkujeme v Charlotte Pass, nejvyse polozene australske vesnici (1760 m n.m.) a zaroven nejstarsim lyzarskem stredisku v Australii. Snowy Mountains (Snezne hory) jsou jednim z mala mist, kde se da v Australii lyzovat.

Vydavame se na 12,5 km dlouhou cestu k vrcholu nejvyssi australske hory Mount Kosciuszko (2228). Nijak nechvatame a kochame se uzasnou prirodou. Prochazime kolem eukalyptovych stromu Snow Gums a schazime dolu k pocatku řeky Snowy River. Vetsinu sve vody ziskava ze snehu, ktery zde lezi obvykle od zacatku cervence do rijna.

Na čepice nakonec došlo

Od reky stoupame vzhuru k vrcholkum hor a stromu pomalu ubyva. Zacina nam byt pekne horko. Slunce pali, obloha bez jedineho mracku. Dneska to tedy na showers nevypada. Jdeme po alpskych loukach, ktere stridaji kamenite pesiny a kolem nas jsou obrovske balvany a skaly. Prochazime kolem jednoho z celkem peti australskych ledovcovych jezer Blue Lake, hlubokeho jako desetipatrovy dum.

Vystoupame na vrcholek Carruther’s Peak, odkud se nam naskytne naprosto uzasny pohled smerem na zapad. Otevira se pred nami vyhled na pohori, ktere hraje vsemi odstiny modre barvy. Ta je zpusobena vypary z eukalyptu, diky nimz se hory zdaji byt modre.

Na zminovanou cepici nakonec doslo. Pokracujeme dale po hrebenech a nad dalsim jezirkem Club Lake muzeme konecne spatrit v dalce nas cil Mount Kosciuszko.

Vrchol kyzene hory se pomalu blizi. Uz uz tam skoro jsme. Pred nami ale stoji cedule, ze ktere se dozvidame, ze to je jeste osm set metru k uplnemu vrcholku hory. Vydavame se tedy ve smeru sipky, doprava, a horu musime celou obkrouzit, abychom se dostali uplne nahoru.

Řízek sníme na vrcholu

Je zde cily ruch. Setkavame se s mnoha lidmi, kteri sli jinymi cestami a prekonali nejvetsi prevyseni lanovkou. My jdeme na cely den a neni nad to si dat na vrcholu poradnej rizek. Jsou presne dve hodiny odpoledne. Nejsme zadni zavodnici, cestu jsme pojali jako nedelni prochazku. Podle kniznich pruvodcu se da zvladnout za tri az ctyri hodiny.

Na vrcholu sedi uz celkem dost lidi a vsichni neco pojidaji. Vypada to, ze meli stejny napad jako my. Usedame do travy a vytahujeme z batohu rizky.

Před třiceti lety se tu proháněla auta

Vydavame se na sestup. Tentokrat nas ceka devet kilometru po stare ceste Old Kosciuszko Road, na kterou se napojime u Rawson’s Pass. Je to siroka polni cesta. Potkavame spoustu cyklistu. Az do roku 1976 tudy mohla jezdit vsechna auta, ale pak byl pristup verejnosti autem uzavren z environmentalnich duvodu a take z nedostatku parkovacich mist.

Ve vysce 2030 metru se pred nami vynori chata Seaman’s Hut. 13.srpna 1928 zde umrznul Laurie Seaman, na jehoz pamatku rodice nechali vybudovat tuto chatu. Schazime stale niz a cestu nam opet krizi Snowy River. A kdyz spatrime prvni eukalypty, vime, ze jsme u konce nasi cesty. Do Charlotte Pass prichazime v 17:15 hodin. Stale jeste sviti slunicko, ackoliv uz je celkem nizko. Do Jindabyne prijizdime za tmy.