Na Svratku raději se zavřenými loděmi

Jen lodí plulo o trochu více, než by bylo milé osamělému romantikovi.

Začátek pod slalomovou tratí

Turisté obvykle začínají tam, kde končí závodníci slalomáři. U prvního mostu pod přehradou Vír 1. Voda však obvykle teče nějakou dobu před závody a dobře vybavená a zkušená posádka může zkusit sjet i závodní trať. Její obtížnost se pohybuje okolo WW 3, ale mnoho vodáků ji proplave vedle svých lodí. Hned na začátku totiž číhá nepříjemně silný válec.

Tříkilometrový úsek k vyrovnávací nádrži Vír 2 je turistickou lahůdkou. Obtížnost WW 2 je v kilometráži udaná jen kvůli mnoha nasypaným prahům, které loď v širokém korytě jen pohoupou. Ačkoliv ani to není bez nebezpečí. Autor tohoto článku si vyzkoušel na vlastní kůži, že nepozornost se tu nevyplácí. Fotí, diskutuje se spolujezdci a nechává se unášet proudem. Najednou se ovšem kajak připlácne bokem na kámen těsně pod hladinou uprostřed řečiště. Fotoaparát do zubů, pádlo do ruky, teče do všech kapes ("Mám tam přece pětistovku!"), a ze všech sil vzpírání proti proudu pádlem o dno. Podařilo se a voda neodplavila ani bankovku. Řeka ovšem poslala varování, že není radno ji podceňovat.

Krásná rychlá voda

Kilometrové pádlování přes vyrovnávací nádrž není nic zábavného, ale dá se vydržet. Pod hrází totiž čeká lahůdka v podobě nejméně pětadvaceti kilometrů příjemně rychlé vody. Kajakáři klouzají do vody z třímetrového svahu, Pálavisté a raftaři raději opatrně spouštějí svá nafukovací plavidla na hladinu. Malý jezík s válcem, který je nutno objet úplně podél břehů zprava nebo zleva, otvírá bránu do vodáckého ráje. Vlny jsou tak akorát, aby jimi projely i otevřené lodě. Háčci jsou sice mokří jako myši, ale v dnešním slunečném dni to nevadí.

Svratka chvílemi teče podél silničních opěrných zdí, chvílemi v lesnatém údolí. Několik opravených i rozpadlých jezů se dá jet bez prohlížení, protože skupiny lodí si navzájem ukazují cestu. Tam, kde je tvoří chomáče lidí na březích, je radno zastavit a prohlédnout. Posádky mnohých otevřenek jsou stejně odvážné jako kajakáři, ale často padají do vln nebo je voda aspoň zalívá tak, že pod jezy stejně vystupují a vylévají.

Válec ve Štěpánově

Voda teče, na lodích vládne pohoda a najednou je naše rodinná trojice na řece sama. Ve Štěpánově je tok hodně široký a u břehů žádné vracáky. Spíše než vidím, tak cítím před sebou jez. U pravého břehu nad něj cáká voda, a tak mířím tam. Pár metrů před hranou ukazuji manželce i osmiletému synkovi "Jeďte úplně vpravo." Mě však bere proud a veze mě po šikmé desce do mohutného válce. Ještě zkouším zabrat, ale dělám svíčku, padám do válce a už se v něm motám. Po třech nadechnutích definitivně opouštím kajak a přemýšlím, co teď? Válec se mnou udělá tři kola a teprve poté se zorientuji. Převalím se břichem na loď a pár vteřin na ní odpočívám. Co teď? Žádný vodák v okolí, nikdo na břehu, válec je silný. Registruji, že žena i syn okolo něho projeli půl metru od břehu. Jenže tam já se nedostanu, protože je to přes půlku řeky. Odpočinek přerušuje Svratka, která mi vyráží loď zpod břicha a odváží si ji válcem někam doprava. Rozhoduji se k riskantnímu manévru, zkusím se odsud dostat bez vesty. Stačil jsem si vyhlédnout uprostřed válce jeho nejslabší místo, plavu k němu a rozhraní doslova přeskakuji třemi kraulovými tempy.

Kajak se mezi tím naplnil vodou a jez ho propustil. I pádlo mi rodina chytá a můžeme pokračovat dál. Registruji, že v těle se mi rozlézá příjemný pocit, jak zapracovali adrenalin a jeho bráška endorfin. Zároveň se mi trochu klepou nohy, když mi dochází, že jsem neměl zase tak daleko k průšvihu. Štěpánovský jez je přitom jen půl metru vysoký!

Nejlepší nakonec

Další cesta probíhá v předchozím příjemném duchu. Deblovky vylévají, kajaky si hrají s jezy i rozhraními proudů, pálavy usilovně pádlují a rafty se sunou po řece jako neovladatelné autobusy. Na březích je na co se dívat, vesnice a kostely střídají lesnatá údolí. Nejkrásnější jsou kryté mosty, z nichž ten nej… podjíždíme v Černvíru pod Nedvědicemi.

V Doubravníku Svratka nenápadně zrychluje, mezi skalami mohutní vlny a užíváme si pětikilometrový úsek nejkrásnější turistické vody obtížnosti WW 2+ až do Borače. Je to něco jako jednodušší Stvořidla na Sázavě, protože se nemusí kličkovat mezi velkými kameny. Všechny jsou pod vodou. Neustále sleduji syna za sebou, co s ním udělá rodeový kajak, ale ukazuje se, že nemusím mít obavy. Při jeho muší váze ho lehce ovladatelná loď přenáší přes všechny vlny a válečky horem, zatímco my těžší dospělí je prorážíme spodem.

Následuje ještě pár vděčných jezů, kde se k radosti přihlížejících vodáků i místních lidí koupou posádky otevřených lodí, a přirážíme ke břehu. Z Víru do Štěpánovic jsme ujeli neuvěřitelných pětatřicet kilometrů. Jen jednou jsme z lodí vystoupili na svačinu, párkrát jsme přenášeli jezy, dvakrát se cvakli a jinak strávili sedm hodin v kajaku.

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě