Staly jsme se Rafťačkami

Olina (Zuzana Volavá)

Miluji divadlo, filmy a obdivuji lidi kolem toho. Brouzdala jsem po internetu a vyhledávala různé agentury na komparz. Tenkrát by mě nenapadlo, že hereckou roli mohou dostat i obyčejní smrtelníci bez zkušeností a kontaktů. V konkurzu na Rafťáky jsem přesto zkusila své štěstí a vyšlo to. Něvěděla jsem, jak to na takových konkurzech chodí, co dělat a co nedělat, ale snažila jsem se to brát s humorem, být prostě svá a ono to vyšlo. Jednoho večera mi zavolali, že si mě vybrali a že budu hrát Olinu.

Ještě v ten den proběhla skvělá, nečekaná, spontánní oslava s přáteli, kteří mi spolu s rodinou celou dobu fandili a drželi pěsti. O týden později mě čekalo setkání s ostatními Rafťačkami a třídenní sjíždění řeky v prostředí Malé Skály nedaleko Turnova.

Mé první dojmy z holek? Každá jsme úplně z jiného soudku, ale vycházíme spolu, jsme hlučné, skáčeme si do řeči. Jistě bychom vyhrály cenu Nejukecanější parta roku. Dva přípravné kurzy nás naučily nejen zvykat si na sebe, ale učit se ovládat kanoe, bez čehož bychom se při natáčení Rafťáků neobešly.

Kromě zručnosti na vodě musíme každá vypadat podle své role. Budu mít nový účes, jiné oblečení a odlišnou image.

Radka (Tereza Voříšková)

Když jsem před prvním rafťáckým soustředěním stála se dvěmi taškami plnými oblečení na Florenci, připadala jsem si zvláštně.

Předtím jsem se zúčastnila jednodenního raftového závodu v Bratislavě, který byl úžasně akční a adrenalinový, ale tohle bylo první soustředění, na kterém jsme se měly nejen naučit ovládat kanoe, ale také se poprvé vidět a seznámit se s mým budoucím filmovým vodáckým oddílem.

Pocity štěstí a očekávání něčeho skvělého se mísily s nejistotou a strachem. Ostatně jako při castingu. Na jedné straně: "Vezmou mě, nevezmou, něco jsem zkazila?" Na druhé straně výborný pocit z lidí, kteří casting pořádali a obrovská radost při každé větě: "Ano, bereme vás dál."

Příjezd na Malou Skálu nad Jizerou mě přesvědčil, že strach není na místě. Bylo to skvělé, báječné a úžasné. Kolektiv byl moc fajn, těch pár dní jsme si fakt užili, trénink byl spíš zábava a skákat po hlavě do jezu kotrmelce vřele doporučuji.

Dvojče Ester (Viola Černodrinská)

Nepocházím z vodácké rodiny, takže učení se na kanoích zvaných Vydra pro mě nebylo snadné. "Violo, jak držíš to pádlo! Ne, to není koště!" Trenér lehce zrudl. "Ehm, budu se snažit… já to zvládnu… mám plácat do vody, jo?"

Pokud jsem byla vepředu jako háček, tak to ještě šlo. Po pár hodinách jsem se při tom zvládla i usmívat. Jakmile mě ale přeřadili dozadu na kormidlo, nestihla jsem skoro ani pádlovat, natož se usmívat.

"Když ti to jede doprava, tak zametáš, když doleva, tak odlamuješ, je to jasný?" Ježišikriste! A tak jsem radši zůstala na háčku. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že umím jenom pádlovat, ale ne řídít.

Na druhém soustředění si mě ale vzali na starost individuálně, použili nějakou zázračnou metodu a já už to zvládám.

Dvojče Sára (Sandra Černodrinská)

Na našem prvním rafťáckém soustředění to pro mě bylo trošku těžké. Na kanoi jsem seděla poprvé a ještě ke všemu jsem byla přiřazena ke své sestře-dvojčeti jako kormidelník.A uznejte, že když se spojí sourozenecká nevraživost s nešikovným ježděním po vodě, musí to zákonitě dopadnout katastrofálně. Ono se říká, že na vodě se často odehrávají ošklivé hádky. A je to pravda. Se ségrou nám to vůbec neklapalo. Já jsem se snažila pádlovat vpravo, Viola vlevo a ani nevím, jak je to možné, ale točily jsem se pořád dokola.

Když pak přijel štáb s režisérem, slyšeli od nás jenom: "Tak ty seš úplně blbá, dyť se podívej, jak se nám to točí! Mohla by ses aspoň snažit!" Anebo: „Ty brďo a myslíš, že se nesnažím? Co? Tak si to tady vzadu zkus sama!" Ale nakonec, klepu na dřevo, jsme to zvládly a já jsem se stala právoplatným kormidelníkem.

Také se mi podařil jeden menší trapas. Nosili jsme ve špatném počasí vodácké bundy, které jsou u břicha, rukou a krku pevně stáhnuté latexem, a jednou jsem si tu skvělou věc sundávala za asistence Martina Kořínka a Vojty Kotka. Kluci tahali a tahali a najednou kromě vodácké bundy byla dole i má horní část plavek. "Já jsem ti říkal, drž si je," suše prohlásil Martin. Moje ruce se tak aspoň na chvíli staly novou podprsenkou.