Zelení zakážou vodákům Vltavu! Apríl?

Letos vybojovala rada národního parku Šumava proti správě národního parku omezení ke splouvání Vltavy zhruba na stejné úrovni jako loni.

Jenže dohoda platí pouze do 31. července. Co bude dál, odhaduje šéf českých turistů Jan Stráský: "Už se proti nám dělají nové studie, že těch osm perlorodek budeme rušit, když po Vltavě poplujeme na kanoích."

Občané versus ochránci

V radě národního parku jsou zastoupeni nejen profesionální a dobrovolní ochránci přírody, ale také obce, stát, místní občané a podnikatelé. Měla by být nárazníkem mezi ochranáři a obyvateli.

Naproti tomu správa národního parku je státní orgán podřízený Ministerstvu životního prostředí a hledí pouze na ochranu přírody.

Podle Jana Stráského je celá Šumava a tedy i Vltava ukázkou toho, jak špatně se zachází s přírodou v celém Česku. "Dostali jsme se do kleští, které neměly vzniknout."

Přírodu je nutné chránit, o tom diskusi nevedeme

Ochránci si cení přírody až tak, že do ní člověk nemůže. "Na Šumavě je 60 % plochy, kam vůbec nesmíme," připomíná Jan Stráský. "To je přece nesmyslné. Přírodu je samozřejmě nutné chránit, ale také umožnit vstup do ní. Správný směr spočívá ve výchově a zároveň tvrdých trestech."

Bohužel splouvání Vltavy není jediný problém, který se týká outdoorových aktivit na Šumavě. Možná ještě hůře než vodáci jsou na tom turisté. Ochránci přírody jim dlouhá léta zakazují chodit po historických stezkách i asfaltových silnicích v národním parku.

"Co mě drží při aktivním životě, je bojovat s těmito lidmi," říká s mírnou nadsázkou Jan Stráský.

Na historické cesty a silnice nesmíte!

Nejen že správa národního parku nechala uzavřít do letošního roku třicet kilometrů vyznačených turistických cest kvůli své těžbě dřeva a kalamitám, ale tvrdošíjně odmítá vpustit lidi na dříve obydlená místa s čilým průmyslovým, zemědělským i turistickým ruchem.

"V roce 1939 žilo na české straně Šumavy čtyřiadvacetkrát více obyvatel než dnes," připomíná Jan Stráský. Obce a samoty v Čechách, Rakousku i Německu samozřejmě spojovalo množství cest, intenzivně se zde těžilo, zpracovávalo a dopravovalo dřevo, a fungoval zde návazný průmysl a živnosti.

Většina těchto cest je v národním parku zakázaná pro běžný turismus. "Dopadneme tak, že si turisté dvakrát za rok na dvě hodiny koupí za pět set korun výlet do přírody," ironizuje současnou situaci Jan Stráský. "To je ale přece nepřijatelné!" Jenže tak to už funguje v několika šumavských rezervacích.

Roklan a Luzný jsou symboly tuzemské zhovadilosti

Dva známé příklady jsou cesty přes Modrý sloup a na Javoří pilu. Trasa z Březníku na Modrý sloup a dál na Luzný / Lusen, případně do Německa, je otevřená jen na čtyři měsíce v roce. "Máme to povolené jen na dva roky, dál se zatím neví," připomíná Jan Stráský. "Navíc chodíme blbě, protože stará logická cesta je zakázaná a ochránci nás nutí jít jinudy."

Směrem na Javoří pilu, dál k rašeliništím na hranici a na německý Roklan / Rachel je to ještě horší. Po stávající asfaltce se chodí jen s průvodcem po tak zvané zážitkové stezce. Pěší turisté ani cykloturisté na širokou zpevněnou cestu na rozdíl od nákladních aut nesmějí.

Běžkaři se mají dobře

Oproti pěším turistům a vodákům na Šumavě jsou na tom dobře běžkaři. "Zimní Šumava je z pohledu turistiky v dokonalém stavu," chválí Jan Stráský. "Dnes nelze rozpoznat kvalitu stop v Německu, Rakousku a Čechách."

Ve vrcholné sezoně je v provozu 604 kilometrů upravených běžkařských tras na české straně. Jezdí po nich jedenáct roleb. Na webu Bílá stopa je možné si vyhledat, kudy a kdy která jela a jak aktuálně vypadají jednotlivé lyžařské trasy.