Via Renata na Wetzsteinkogel. Tělo tuž, vápno buš

Pěkné lezení může být subjektivní. Ale když se řekne pevná skála, expozice, logický směr a přiměřené jištění - a nutnost občas sáhnout do klobouku pro lezecké fígle - tak to jižní stěna Wetzsteinkogelu v pohoří Hochschwab splňuje vrchovatě.

Lezeme už druhý den od základny popsané tady https://www.horydoly.cz/horolezci/oblivion-v-hochschwabu-pres-ty-ctyri-tydyty.html. Jinými slovy: Potřebujeme se ten samý den rozumně vrátit domů a úplně se neutavit. 

Od hospody k louce

Jedná se o dvě hodiny pohodlného nástupu po většinou turistické cestě. Jednoduše takto: Od parkoviště Gasthaus Bodenbauer k pastvině Trawiesalm, kde odbočíme do údolí vlevo, kam se vyškrábeme po žebříku. Potom jdeme kus lesem a za ním v pravo výšvihem do strmé trávy.

Je tam nepříjemé místo (2- UIAA), prý s něčím kovovým na jištění, což jsme nevyužili. Přebytečné batohy se uschovají ještě u cesty, kudy se bude sestupovat. Tak je lepší nastupovat už s plnou polní lezeckou. Nebo pěší místo oblézt cestou Nirak (5).

Ve strmých travinách jen vybrat tu správnou cestu. Po plotnách jich vede několik podobných vedle sebe, jak je zřejmé z topa https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/via-renata-wetzsteinkogel/, podle kterého to lze strefit.

V této části pohoří není moc sutě, tak se jde příjemně.

Plotnová euforie

Takto se sice jmenuje jiná cesta v jiném pohoří, ale my zakoušíme něco podobného. Lezení utíká, šplháme s jistotou po mezižlabových chobotech. A ani nám nevadí, že máme pět i více metrů volného lana pod nohama.

Vodní žlab neboli Wasserrrinne je žlábek, který do vápence vymlela a rozežrala voda. Uvnitř něj jsou často ostré mini výstupky, na kterých drží lezečky i za mokra a píchají do rukou.

Ale ve 4. délce došlo k tomu, že se žlaby kvůli většínu sklonu skály zploštily. Tak bylo krajně nepříjemé lézt po mokrém pruhu, kde bylo minimum chytů. Místo je ostatně vidět z daleké louky, tak můžete sledovat třeba dalekohledem, jak je cesta aktuálně nateklá po dešti. Zde jsou pravděpodobně největší obtíže cesty nejspíš i za sucha.

Od jeskyně do převisu

Převis od jeskyně není nic dramatického, pětkový výšvih a potom po stoupající rampě nad jeskyní za čtyři. Dále místo za 6- si vyžádalo nastoupat nohama v mizejícím převislém koutu a natáhnout se přes břicho rukou do blátivé kapsy.

Vzhledem k přítomností nýtů by se ani nedal přeletěl převis pod sebou. Potom už jen pár lehčích pětkových ploten, kde došly nýty a výlez do království svišťů na louku. Sestup je po turistické cestě na severozápad.

Obtížnost může nabádat k tomu, že je cesta lehce prostupná. Ale jak píše i průvodce, je dobré se umět s jistotou procházet v šestkovém terénu. Zvlášť pro ty lezce, kteří nejsou odkojeni vodožlaby. Odvážnější se obejdou bez mobilního jištění. Ostatně kvůli plotnovitému charakteru toho moc založit ani nejde, snad jen občas menší freiendy a vklíněnce.

Jištění má kvalitu GUT, při pádu čeká delší odskok, který v plotnách s chyty uvnitř nepřestavuje přílišné riziko.

Jinak průvodce radí 1x60 m lano a deset expresek. Se dvěma půlovičními šedesátimetrovými lany se určitě nic nepokazí.