7 zámků v Moravském krasu

Blansko bylo přeneseno ze Starého Blanska 1431 biskupským manem Mikulášem z Vážan. První zaručená zmínka o tvrzi však pochází až z roku 1532, kdy Jan Skála z Doubravky prostavěl 900 zlatých. Přestavbu na renesanční zámek dokončil 1604 Jan Žalkovský ze Žalkovic. Za třicetileté války byl poškozen a opravili ho Gellhornové, kteří zde sídlili od 1694. Zadlužili ho a museli 1766 prodat Salmům kteří sídlili v Rájci a blanenský zámek používali jako letní sídlo. 1818 zámek vyhořel a hrabě Hugo František Salm ho nechal opravit do dnešní podoby. 1969 proběhla rekonstrukce a od té doby zde sídlí Muzeum Blanenska.

Na Starém Blansku stál již sto let kostel svatého Martina, který nechal postavit olomoucký biskup Jindřich Zdík, syn kronikáře Kosmy a jeho ženy Božetěchy. Poblíž kostela byla premonstrátská tvrz, jejichž řád Zdík do českých zemí v polovině 12. století povolal.

Farář Remigius za časů tatarského vpádu jezdil na bělouši a poskytoval útěchu umírajícím a uděloval jim poslední svátost. Když Tataři vpadli do osady, uprchli blanenští občané do lesů nad strání Mošny, táhnoucích se k Brnu. Do vylidněného Blanska přijel templářský rytíř Damián navštívit svého bratra Remigia. Tlupa Asiatů jej ale obklíčila a nastal boj. "Blahoslavená Matko Boží, pomoz mu uniknouti!" padl na kolena Remigius. Zatímco se farář modlil, ostatní premonstráti spustili lano z okna tvrze a templáře vytáhli do bezpečí. Ten pak předal dary ze Svaté země: zlatý kříž s rubíny, perlami a smaragdy, s ostatky apoštola Petra, trn z Kristovy koruny v alabastrové dóze se zlatým kováním a křišťálovou schránku s vonnou myrhou.

Když byla tvrz téměř vyhladověna, Damián sedl na Remigiova koně a vyjel pro pomoc. Tataři ho objevili, pohanský meč zabil bělouše, občané Blanska se znenadání vyřítili z lesa. Pomohl jim zázrak - nebe zatmělo, hrom burácel a blesk ozářil oblohu, z oblohy se snesli bílí rytíři s rudými kříži na pláštích a štítech. Tatarská krev tekla proudem a louka se pokryla mrtvými pohany. Damián byl však smrtelně raněn. Zádušní mši za něj sloužil sám biskup Bruno ze Schauenburku. Od té doby má Blansko ve znaku kamennou věž Svatomartinské tvrze. 

Boskovice je empírový zámek, který postavil František Xaver Ditrichštejn 1826. Součástí je jízdárna, skleník a rozlehlý park. 1856 ho získal rod Mensdorff-Pouilly. 1950 do něj bylo umístěno Muzeum Boskovicka. 

Kunštát je gotický hrad přestavěný na renesanční zámek, později klasicistně upravený. Kunštát nechal postavit Kuna ze Zbraslavi a Kunštátu 1279. Hrad získala 1414 poděbradská větev rodu, konkrétně Heralt z Kunštátu a Líšnice, poručník Jiřího z Poděbrad. 1521 hrad koupil Vilém z Pernštejna. 1529 jej prodal Janu Černčickému z Kácova a ten hrad přestavěl na zámek. Přes několik dalších majitelů se Kunštát dostal do majetku Honrichsů, kteří mu dali 1800 současnou podobu ve slohu klasicismu. 1912 se správy velkostatku ujal jediný potomek komtesa Františka Leopoldina Marie. Ta vstoupila do Kongregace sester Těšitelek Božského srdce Ježíšova a 1939 převedla zámek na kongregaci. 2005 byl Kunštát zpřístupněn veřejnosti.

Letovice byla dřevěná Bořitova tvrz, kterou přestavěl na kamenný hrad asi Heřman z Letovic po 1250. Hrad je písemně doložen až 1360, kdy se majiteli stali páni z Letovic a Ronova. 1424 ho zničili husité. 1446-1505 vlastnili polovinu hradu a panství pánové z Lomnice a druhou polovinu pánové z Boskovic. Pak jej plně ovládli Boskovičtí a hrad prošel důkladnou gotickou přestavbou. Hrad postupně procházel rukama Hardeků, Thurnů, švédských vojsk, Bruntálských z Vrbna, hraběnky Erdëdy, hraběnky Elišky z Náchoda a konečně ostřihomského arcibiskupa Jiřího Szelepczenyi, jenž z něho udělal zámek. 1820 upravila zámek do dnešní empírové a pseudogotické podoby rodina Kálnoky z Köröspataku. Gustav Kálnoky byl 1881-1885 ministr zahraničí Rakouska-Uherska. Zámek je aktuálně na prodej, ale zůstává otevřený pro veřejnost.

Lysice stojí na místě vodní tvrze pánů z Kunštátu z doby okolo 1300. Renesanční zámek byl postaven koncem 16. století za Pernštejnů a Černčických. Barokní přestavbu zařídil 1711 hrabě Antonín Amatus Serényi. Poté zámek koupil Jan Leopold z Ditrichštejna, který jej o několik let později prodal rodu Piatiů. Na počátku 19. století získali Lysice Dubští z Třebomyslic. K areálu patří okrasná zahrada, oranžerie, kolonáda a skleníky. Za socialismu byl zámek zpřístupněn veřejnosti.

Rájec nad Svitavou byl postaven v místě tří středověkých tvrzí, které byly pobořeny nejprve okolo 1400 za markraběcích válek mezi lucemburským markrabětem Joštem a jeho bratrem Prokopem a posléze 1431 padly za oběť husitům. 1464 získali rájecké panství Drnovští z Drnovic. Obnovili jednu tvrz v gotickém stylu a poté  1570 nechal vynikající hospodář a nejvyšší dvorský sudí markrabství moravského Bernard Drnovský z Drnovic sídlo přestavět na renesanční zámek. 1756 zámek zničil požár. Vzhledem k tomu, že ho těsně před tím vyženili Rogendorfové, kteří žili ve svém brněnském paláci, zůstal zámek v troskách.

1763 koupil zříceninu hrabě Antonín Karel Salm-Reifferscheidt, hofmistr Marie Terezie a zároveň vychovatel Josefa II. Reprezentativní sídlo postavil ve slohu na pomezí rokoka a klasicismu. Inspiroval se v letních sídlech francouzské šlechty doby Ludvíka XVI. 1949 byl zámek zpřístupněn veřejnosti. Zámecké zahradnictví se od 1973 specializuje na kamélie, neboť sem byly převezena vzácná sbírka kamélií z Průhonic. 

Velké Opatovice stojí na místě malé tvrze, kterou 1699 přestavěl na skromný barokní zámeček Jiří Markvart z Vězník. Na odvodněných bažinách vznikl zámecký park. 1757 nechal hrabě Karel Otto Salm-Neuburg zámeček zbourat a postavil pozdně barokní stavbu, která stojí dodnes. Od 1934 zámek vlastní obec, která do něj nastěhovala obecní úřad a obecní školu. 1973 vyhořela jižní část zámku a byla stržena. V zámku sídlí městský úřad, banka a soukromé firmy. V moderní dostavbě je umístěno Moravské kartografické centrum.