Přes 3 hlavní maďarská města: Ohybem Dunaje na kole

Rovina tu sice je, ale že by byla nějak zvlášť zajímavá? Nakonec jsme se ale přesvědčili, že tato relativně plochá země může cestovateli nabídnout o hodně více, než jen červené papriky a vyhlášené uzeniny.

Průmyslové Štúrovo

Po únavné noci strávené ve vlaku z Prahy do Bratislavy a následném přestupu jsme konečně dorazili do hraniční stanice Štúrovo. Velmi iniciativní policista nám ihned zkontroloval cestovní doklady, i když jsme zatím hranice s Maďarskem nepřekročili.

Byl trochu zmatený, patrně stejně unavený jako my, takže jsme se ani nehádali a rovnou vytáhli občanky. Pak už nám nic nebránilo nasednout na bicykly a vyrazit směrem na hraniční přechod Štůrovo-Ostřihom.

Panoráma průmyslové oblasti tvořily hlavně vysoké komíny různých továren a občasné panelové domy, až jsme si připadali skoro jako na Mostecku. Najednou se ale na obzoru mezi šedými komíny s červeno-bílými pruhy objevil jakýsi podivný objekt připomínající UFO. Nebyla to samozřejmě žádná návštěva z cizí planety, nýbrž kopule slavné ostřihomské katedrály.

V Ostřihomi

Stačilo už jen projet celnici, přejet most přes Dunaj a byli jsme v Maďarsku, přesněji řečeno v Ostřihomi (Esztergom). Najít cestu ke katedrále nebyl žádný problém, protože je na kopci a tudíž je na očích po celém městě.

Hned jsme ale pocítili, jak velká je jazyková bariéra čeká české cestovatele v této zemi, která dříve bývávala součástí našeho soustátí. Obešli jsme snad všechny pracovníky ostrahy, kteří byli nablízku, a vyzkoušeli jsme postupně angličtinu, němčinu, slovenštinu a ještě další jazyky, jejichž znalostí byla naše skupina vybavena, ale až prodavačka zmrzliny nám lámavou němčinou řekla, že kola si klidně můžeme nechat za jejím stánkem, že nám je pohlídá.

Ostřihom (maďarsky Esztergom, německy Gran a latinsky Strigonium) patří mezi nejvýznamnější maďarská města. Založili ho Keltové, během stěhování národů je vystřídali Slované a po nich nájezdníci z východu, jejichž potomky jsou dnešní Maďaři. Hlavním městem Uherského království bylo od 10. do 13. století. Poté ho král Béla IV. přestěhoval do Visegrádu a později do Budína / Budapešti. Pro osvěžení paměti: Béla IV. prohrál dvě důležité bitvy svého života - nejprve na Slané s Tatary a poté u Kressenbrunnu s Přemyslem Otakarem II. Po smrti byl pohřbený právě v Ostřihomi v kostele minoritů, kde má nádhernou hrobku.

Ó, jak bylo na druhé straně Dunaje, pár set metrů odtud, snadné se domluvit. Katedrála samotná však stála za tu námahu a 200 forintů. Připomíná doby, kdy Maďarsko bylo ovládáno Turky. Půdorys se slavnou kopulí připomíná mnohem více mešity, než klasické katedrály.

Na kopuli samotnou je možné vyjít (200 forintů) a prohlédnout si z výšky nejen Ostřihom, ale také Dunaj a Štúrovo. Počítejte s dlouhým točitým schodištěm. Za návštěvu stojí také krypta (dalších 200 forintů), kde jsou pohřbeni místní arcibiskupové. Nejimpozantnější je hrob duchovního, který je ozdoben třímetrovou sochou ležícího anděla smrti.

Maďarské pivo pro silné povahy

Kromě katedrály už toho v Esztergomu zas tolik zajímavého není, a tak jsme pokračovali dál podél Dunaje. V první hospodě jsme se zastavili a chtěli si dát oběd. To, že zde nevaří, nám byla servírka schopná vysvětlit pouze maďarsky, takže chvíli trvalo, než jsme si vzájemně porozuměli.

Objednali jsme si tedy alespoň maďarské pivo nazvané Sopron. Radši pijte Heineken, který je k dostání po celé uherské nížině za velmi nízkou cenu, protože místní piva jsou opravdu jen pro silné povahy.

Dále bylo bohužel nutné pokračovat po rušné silnici, protože i když se něco v mapě tváří jako cyklostezka, tak je to většinou jen silnice s občasnými značkami, kde je vyobrazeno jízdní kolo. To neplatí pouze pro vyloženě turistické oblasti, jako je například okolí Balatonu.

Ve Visegrádu

Bez většího zdržení jsme se dostali až do městečka Visegrád, které je známo hlavně jako místo, kde byla ustanovena tzv. Visegrádská čtyřka. Podobnost jména s českými Vyšehradem není v žádném případě náhodná, protože jsou obě odvozena ze slovanských jazyků.

Visegrád samotný je neveliké městečko a jediné, co kromě již zmíněného hradu stojí za zmínku, je šestiboká věž, kterou zde nechal postavit ostřihomský arcibiskup. Dnes je bohužel dost necitelně spravená betonem.

Hrad se tyčí vysoko nad hladinou Dunaje, takže je k němu třeba vyjet dobrý 200 výškových metrů. Otázka je, zda vůbec stojí za takovou námahu, protože toho návštěvníkovi nemůže nabídnout více, než průměrný český hrad. Je zde několik místností s expozicemi o životě ve středověku, historií hradu a pár vycpaných zvířat, takže nečekejte žádné zázraky.

Visegrád (česky Stoličný Vyšehrad, německy Plintenburg) je malé ale starobylé město. Římská říše zde měla severní hranici. Po roce 1250 nechal král Béla IV. zbudovat mohutný hrad a přenesl do něj hlavní město Uherského království z dosavadní Ostřihomi. Chránil se tak před tatarskými nájezdy, které před tím prohrával. Později ho ještě zesílil císař Zikmund, nám známý z husitských válek. Jako hlavní město říše i venkovská rezidence uherských panovníků sloužil až do ovládnutí Dolních Uher Turky, kteří ho dvakrát dobyli a pobořili v letech 1529 a 1544. Poté se stal hlavním uherským městem Prešpurk (Bratislava). 

Ve Visegrádu se dvakrát uzavírala významná spojenectví proti Němcům a Rakušanům. V roce 1335 zde český král Jan Lucemburský, uherský král Karel I. Robert a polský král Kazimír III. Veliký a uzavřeli protihabsburskou dohodu. Roku 1991 se zástupci Československa, Maďarska a Polska dohodli na spolupráci při vstupu do Evropské unie, z čehož se vyvinula Visegradská čtyřka zemí, která působí proti zájmům západní Evropy.

Po cyklostezce do Budapešti

Jediné, co mě opravdu překvapilo, je krásný výhled z hradní věže. Po pohodovém několikakilometrovém sjezdu k Dunaji jsme pokračovali táhlými vesnicemi a městečky třicet kilometrů před Budapešť, kde jsme si drze postavili stan na jakémsi ostrově přímo vedle kempu.

Budapešť (maďarsky Budapest) je hlavní město Maďarska od roku 1873, kdy byly sloučeny Budín, Starý Budín a Pešť na obou březích Dunaje. Již v 1. století př. n. l. u pramenů na úpatí Gellértova vrchu sídlili Keltové. Kolem roku 89 založili Římané osadu Aquincum k ochraně přívozu přes Dunaj. Po nich sídlili v Panonii Hunové, Ostrogóti, Langobardi, Avaři a Slované. Na počátku 10. století se usadili Maďaři pod vedením knížete Arpáda na dunajském ostrově Csepel. Arpádovci mají velmi podobnou pozici v maďarské historii jako Přemyslovci v Čechách.

Tatarský vpád do středovýchodní Evropy roku 1242 zpustošil celé Uhry. Král Béla IV. poté stavěl po celé zemi pevné kamenné hrady a jednou z pevností byl Starý Budín. Budín a Pešť vzkvétaly zejména za vlády císaře Zikmunda, který zřídil univerzitu roku 1395, a Matyáše Korvína, za jehož vlády fungovala první tiskárna od roku 1473. Za vlády Jagellonců patřilo budapešťské trojměstí k největším městům střední Evropy spolu s Prahou, Vídní a Krakovem. Bydlelo zde asi 25 000 obyvatel.

Po tureckém vítězství v bitvě u Moháče roku 1526 se Budapešť stala provinční metropolí na hranicích tureckého pašalíku. Křesťanské kostely byly přeměněny na mešity, němečtí a maďarští měšťané odešli do Polska a Horních Uher (Slovensko), místo nich se v Budíně a okolí usadili Srbové, Arméni a Řekové, čili podrobené národy Osmanské říše. Na ně upomínají pravoslavné kostely a místní názvy začínající na Rác, což je staré maďarské označení Srbů. Mnohé termální lázně pocházejí z doby tureckého panství. Až roku 1686 byl Budín po těžkém šestitýdenním obléhání dobyt habsburským vojskem a většina Uher osvobozena od Turků. V roce 1944 ustupující německý wehrmacht vyhodil do povětří všechny mosty přes Dunaj a půl roku se zuřivě bránil. Zejména Hradní čtvrť byla dělostřeleckou palbou srovnána se zemí.

Voda zrovna nelákala ke koupání. Po tom, co protekla polovinou střední Evropy, není divu. O ranní zábavu se nám postaral zámek na číselný kód, který se nějakým záhadným způsobem odmítal nechat otevřít. Nakonec jsme museli dojet do nejbližšího cykloservisu (zdejší prodavač naštěstí anglicky uměl) a půjčit si štípačky. Takto pádnému argumentu zámek nemohl vzdorovat dlouho.

Dále jsme pokračovali po krásné cyklostezce podél Dunaje přes ještě krásnější městečko Szetendre až do Budapešti. Do centra Pešti se lze dostat po super cyklostezce, pokud jedete po správné straně řeky – levém břehu.

Doporučené vybavení

Lehká sportovní obuv a cyklistické tretry, cyklistické rukavice, přilba, blikačka a světlo, sportovní brýle, funkční prádlo, sportovní hodinky, mapa, mobil, lékárnička, pití a jídlo na cestu, peníze, pojištění a doklady, čelovka, nářadí a lepení, brašny na kolo, pumpička, zámek na kolo, malý fotoaparát nebo kamera, opalovací krém, cyklistický dres, čepice, kalhoty a bunda, 2x funkční prádlo, 5x ponožky, softshellová bunda, spací pytel, lehký stan, nafukovací karimatka, trekkingové kolo.

Booking.com

 Dunaj vlastní silou

CYKLISTÉ Dunajská cyklostezka z Pssova s cyklovozíky

CYKLISTÉ Dunajská cyklostezka z Pasova s dětmi

CYKLISTÉ Ohybem Dunaje na kole

KOLOBĚŽKY Z Brna do Budapešti na koloběžce

VODÁCI Dunajská delta koncem léta

VODÁCI Malý Dunaj na kanoi

TURISTÉ Římané v Trenčíně

TURISTÉ Koupání na Dunaji ve Vídni

TURISTÉ Ostrov na krásném modrém Dunaji

Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě