Beskydskou sedmičku dokončila polovina startujících

Jedenáctý extrémní přechod Beskyd byl pořádnou výzvou i pro pořadatelé, kteří připravili speciální kovidovou verzi legendárního závodu. Akce zcela upustila od hromadného startu a závod proběhl jako časovka, aby se na jednom místě nehromadilo více než povolené množství lidí. Hygienická pravidla byla nastavena velmi přísně. 

101 kilometrů přes hory a doly

Poprvé v historii B7 čekala všechny účastníky tučná porce 101 kilometrů z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm.

Absolutním vítězem Beskydské sedmičky se stal Zdeněk Hruška z Brna (tým Runsport-Salomon), který na trati strávil 12 hodin 8 minut 44 sekund a své největší soupeře za sebou nechal o více než půl hodiny. "Nějak jsem letošní B7 ze začátku moc neřešil, protože nikdo nevěděl, jestli se uspořádá nebo ne. Když ale bylo jisté, že bude, tak jsem si řekl, že nějakou šanci bych mohl mít. Rozhodně jsem to chtěl zkusit a musím říct, že jsem to rozběhl jako blázen," přiznal v cíli vítěz a k samotnému průběhu závodu, ve kterém museli všichni úspěšní vystoupat celkově 5 387 metrů, řekl: "Běželo se mi parádně. Měl jsem sice nějaké krize, ale to je asi normální. Chvilkami jsem měl strach, že se někde Standa Najvert vynoří za stromem, ale nestalo se to. Jsem samozřejmě rád, že jsem to takto zaběhl. Beskydská sedmička je velký závod a dneska myslím, že se mi to povedlo."

Zmiňovaný čtyřnásobný vítěz B7 Stanislav Najvert (Kilpi Racing Team 007) bojoval na těžké trati ze všech sil, což přetavil v cenné druhé místo. Udržel ho, s mimořádně hubeným náskokem pouhých dvou vteřin, před osmnáctiletým překvapením letošní B7, Matějem Benešem (SKK Spartak Čtyřkoly). „Bylo to pro mě letos těžké. Nějak mi odešly nohy, více než normálně, takže jsem se trošku trápil,” přiznal Stanislav Najvert. Zato nejmladší z nejlepších si cestu Beskydami maximálně užil. „Šel jsem v tátových šlépějích a vylepšil jsem náš rodinný rekord. Táta absolvoval Beskydskou sedmičkou několikrát a dneska mi dělal support, podporoval mě na občerstvovačkách, za což mu chci poděkovat. Do závodu jsem šel s tím, že začnu trochu pomaleji, protože jsem jeden ultra závod už zkoušel a ten nedopadl vůbec dobře, protože jsem to přepálil. Šel jsem tentokrát volněji a celou B7 jsem prošel bez krize. Pro mě je B7 úplně ikonický závod, tak pokud budu zdravý, určitě se zase na startu objevím,” má jasno bronzový borec.

Mezi ženami dominovala Eliška Vondráčková (Eliška), která svým soupeřkám nedala šanci. Šestadvacet měřících stanici proletěla v čase 13:57:47 (v absolutním pořadí jednotlivců 10. nejlepší čas!) a druhá Barbara Lišková (Foxy) na ni ztratila 51 minut. Třetí nejrychlejší ženský čas zaběhla Monika Gemelová (Kilpi Racing Team).

Kategorie dvojic přinesla historický okamžik. Přívlastku “věčně druzí” se zbavila novojičínská dvojice Kamil Bezděk a Marek Novotný (Hybaj Team 1 - naplno) a na frenštátském náměstí během květinového ceremoniálu poprvé stanula na stupínku nejvyšším. „Moc děkujeme našim rodinám za maximální podporu a že jsou tady. Je to pokaždé obrovský zážitek, který stojí za to vždycky zopakovat. Nám to funguje naprosto senzačně, my se nehádáme když běžíme. Přijde mni, že když mám krizi já, parťák mě podrží a naopak. Fakt si závod ohromně užíváme,” přiznal Marek Novotný a jeho parťák k premiérovému vítězství s úsměvem dodal: „Já bych chtěl pogratulovat Standovi Najvertovi a poděkovat mu, protože kdyby nezávodil za jednotlivce, tak jsme první nebyli.”

B7 v době koronavirové

Letošní B7 se konala v mimořádné době, proto museli pořadatelé připravit tzv. kovidovou verzi závodu. Spojit přísná hygienická nařízení s touhou 11. ročník nebylo vůbec lehké a i pro organizátory byla z tohoto hlediska B7 2020 také extrémní výzvou. Start se již potřetí konal na městském stadionu v Třinci, poprvé se však nekonal hromadný start, ale intervalový. Sportovci vycházeli vstříc stovce kilometrů v dostatečných rozestupech od pátečního poledne (hobíci) až do půl jedenácté v noci (elitní závodníci).

Každý účastník měl předem určené časové okno, kdy se musel akreditovat i odstartovat. Během jedné hodiny atletickou dráhu opustilo vždy 300 závodníků. Ještě před vstupem na stadion prošel každý účastník triáži s měřením teploty a poté si musel závodník až do startu chránit obličej rouškou nebo jinou vhodnou pomůckou. Pořadatelé upravili také systém občerstvovacích stanic, připravili nové odpočinkové zázemí ve WoodAréně v Ostravici, a také upustili od tradičního nedělního slavnostního programu, aby nedocházelo k velké kumulaci lidí na frenštátském náměstí. Přesto ale nebyli fanoušci o letošní atmosféru B7 ochuzeni.

Organizátoři spustili internetovou B7 TV s živým studiem jak z městského stadionu v Třinci, tak z náměstí Míru ve Frenštátě pod Radhoštěm. Diváci mohli sledovat hlavní dění na trati, dlouhý řetězec rozhovorů nejen s vítězi, ale i s partnery B7 nebo se zajímavými osobnostmi i bezprostředními reakce sportovců po dosažení cílové mety 101 kilometrů. Program byl navíc po celou dobu simultánně překládán do znakového jazyka.

Přes všechna omezení, komplikace, nečekané náklady i nutnost rozšířit pořadatelský tým se podařilo Beskydskou sedmičku uspořádat a její fanoušci se odvděčili tím nejlepším možným způsobem. Na start jich dorazilo 2912 a jen mírně tak nebyl naplněn maximální limit tři tisíc závodníků.

Limit 30 hodin

Na absolvování extrémního přechodu měli všichni delší limit 30 hodin, úspěšných nakonec bylo ale jen okolo šestnácti stovek (v průměru nedokončí B7 třetina závodníků). "Vůbec jsem nečekal, že se na start postaví tolik lidí. Na druhu stranu, do cíle došlo méně lidí, než jsme čekali. Bylo to přibližně o pět set lidí méně, než bývá zvykem. Vzhledem k intervalovému startu a delšímu limitu jsme přitom očekávali, že cíle dosáhne více účastníků. Svou roli zřejmě hrála delší trasa, protože před Lysou horou byla zařazena nově ještě Kykulka se sestupem do Malenovic. Druhým aspektem jsou určitě oba noční deště, protože hodně závodníků neumí v těchto podmínkách pracovat," myslí si ředitel závodu Libor Uher.

Po nečekaně pozitivních ohlasech závodníků k novému způsobu startu B7 je do budoucna otázka, zda se tento formát někdy nezopakuje. "Myslím, že to byl jeden z nejpovedenějších, pokud vůbec ne nejpovedenější ročník Beskydské sedmičky. Každá zlá věc přináší něco pozitivního, a to bylo letos i u nás. Intervalový start má spoustu výhod a řada závodníků to ocenila," přiznává Libor Uher a na závěr letošní netradiční B7 dodává: "Největším poděkování patří pořadatelům, že do toho šli v této šílené době. Dále také partnerům a v neposlední řadě i sportovcům, protože bez sportovců není závod. Člověk se startovním číslem na hřbetě tvoří závod a kdyby těchto lidí nebylo, není o co závodit."