Triatlonistka Petra Kuříková: Trénink musí být radost

Jestli se o někom dá říct, že má talent od pánaboha, tak rozhovor s takovým člověkem máte zrovna před sebou.

Na běžeckých závodech prohání českou špičku. V triatlonu patří mezi nejlepší. První triatlon absolvovala na horském kole a skončila druhá. S úsměvem vzpomíná, že to sice byla žákovská kategorie, ale zkušenost jí ukázala naplno rozmanitost tohoto sportovního odvětví.

"Až poslední dva roky dělám triatlon opravdu vážně. Předtím to bylo vyloženě pro radost," říká Petra Kuříková.

Čím poháníte ten vnitřní motor, který vás žene dopředu?

Mám štěstí na lidi kolem mě. Ti mi dodávají energii, abych se triatlonu takhle naplno věnovala. Já to v podstatě dělám právě kvůli nim. Závody beru něco jako show, jakýsi druh odměny pro ty lidi. Těší mne, když kvůli mně přijdou, nebo dokonce jedou na moje závody a tam mi fandí. To mě nabíjí.

Takže nejlepší závody jsou pro vás ty doma. Jako třeba český pohár v aquathlonu (plavání + běh) který byl v Jablonci v dubnu?

Přesně! Atmosféra tady byla skvělá. Jablonec je sportovní město. Na druhou stranu byl o to větší tlak, protože jsem cítila, že musím vyhrát. Navíc jste pomáhala závod organizovat. Seděla jsem na prezenci a po závodě jsem předávala odměny nejlepším závodníkům. Snažila jsem se to oddělit. Teď dělám tohle, musím to udělat pořádně a pak se musím soustředit na závod. Ale dělala jsem to ráda. Bylo fajn pozdravit a přivítat všechny závodníky. Viděla jsem, kdo přijel, popovídali jsme si.

Jaká je vaše oblíbená a neoblíbená disciplína v triatlonu?

Kupodivu nejmíň mi jde asi plavání. Sice v triatlonu nevyhrává, ale je třeba vyplavat v první skupině, jinak člověk neuspěje. A na triatlonu je nejlepší, že vše je důležité. Nejen ty disciplíny, ale i depo, o kterém se říká, že je to neoficiální čtvrtá disciplína. Na prvním letošním závodě v Turecku jsem sice vyplavala v prvním balíku, ale v depu jsem se zasekla. Bylo to pět vteřin, které jsem nezvládla, a na čtyřiceti kilometrech kola mi čelo závodu odskočilo o tři minuty. Pět vteřin, které mi rozhodly celý závod.

Dá se s tím pak na běhu vůbec něco udělat?

Člověk to pak psychicky nezvládne. Už nedokáže závodit. Vypadne ze závodu. Hlava to začne vzdávat, když vidí, že se dobrý výsledek vzdaluje. Proto se snažím nebrat si k srdci umístění. Říkám si, že jsem přijela podat dobrý výkon, musím se snažit prodat, co ve mně je. Jet od začátku do konce naplno. A pak dokážu být spokojená.

Ale přece jen, když čekáte, že budete do 5. místa a pak jste čtyřiadvacátá…

Tak to je pak těžké nevzdat…. Ale závody se nevzdávají! Určitě je to těžší, když o výsledku nerozhoduje fyzická kondice, ale vlastní chyba. To pak hodně mrzí a psychika jde dolů.

Dostanete se z toho snadno?

Většinou noc po závodě se mi spí mnohem hůř než před závodem, protože pořád myslím na to, co jsem udělala špatně, co jsem měla udělat jina,k a kdybych to byla udělala, tak jak by to asi dopadlo. Hodně to rozebírám a snažím se z toho poučit do příště. Zdravě mě to naštve. Těším se pak na další závod, abych to napravila. Říkám si, že tam už takovou chybu neudělám.

Chyba může být občas i z toho, že samotný závod je velký stres. Pozorujete nějaký tlak od ostatních závodnic?

Určitě existuje. U kluků to až tak není, ale mezi holkami to určitě pociťuji. Atmosféra je u nás víc, řekněme napjatá. Člověk se prot musí koncentrovat na sebe. Nesmí si to připustit. Nesmí si říkat, tohle je olympijská vítězka, takže s tou nemůžu závodit. Spíš to beru jako výzvu a snažím se tomu postavit. Nevnímat svatozáře, které některé závodnice kolem sebe vytvářejí.

Také děláte na ostatní ramena?

Ne, to ne. Spíš se snažím ukázat, že jsem v pohodě, že mě tyhle tlaky nerozhodí z rovnováhy. Tak aby to šlo úplně mimo mě.

Pomáhá vám někdo s touhle velmi důležitou složkou závodu?

Myslíte s psychikou? To ne. Mám specializovaného trenéra na každou sportovní disciplínu. Což má své výhody. Ale je důležité mít nadhled nad všemi disciplínami a celý trénink vhodně sestavit dohromady. Triatlon jsou tři disciplíny v jednom. Nelze se připravovat speciálně pouze v některých disciplínách. Tuhle část mi dozoruje mamka, ale už bych měla být natolik zkušená, že vím, co potřebuji. Takže se s mamkou vždycky nějak domluvíme.

Když se vám nechce, jde trénink stranou a hurá na gauč?

Já jsem spíše závodní typ. Když jsem unavená, na trénink opravdu nejdu. Myslími, že je to dobře. Stává se, že lidé trénují přes závit, a jdou pak na tréninku tempem, které jim nic nedá. Sice si to zapíšou do deníku, mají kilometry, splněno, ale není z toho radost. Já se vždycky snažím, aby mě každý trénink bavil. Málokdy se mi stane, že si řeknu: "Ježiš, už zase..." Já vždycky trénuju, že mě to baví.

Co vás v letošní sezóně ještě všechno čeká?

Původně to vypadalo, že tato sezóna bude patřit k nudnějším. Nakonec je všechno jinak. Momentálně jsem v plné přípravě na elitní Mistrovství Evropy v triatlonu, které se bude konat v polovině června v Turecku. Čtrnáct dní na to se chystám do Holandska na triatlonové Mistrovství Evropy do 23 let. Příjemným překvapením je nominace na Světové hry, které se konají na konci července v kolumbijském Calli. Budu startovat na tratích klasického duatonu (10 km běh + 40 km cyklistika + 5 km běh). Doufám, že se mi povede nominovat i na triatlonové Mistrovství světa do Londýna na konci září.

Máte před sebou hodně zajímavých závodů.

Velkou motivací pro mě je i to, že jsem byla oslovena, abych se stala českou ambasadorkou projektu, který spojuje nejlepší triatlonisty současnosti v čele s Brownlee Brothers a nejmodernější IT techniku. Jde o projekt společnosti Intel, která se snaží ukázat výhody spojení výpočetního výkonu a výkonů sportovních. Dostala jsem k dispozici vychytávku moderní doby, kterou je Ultrabook. Nový počítač mi pomáhá lépe hospodařit s časem. Protože je velmi lehký, tenký a hlavně výkonný, nosím ho téměř všude. V jednu chvíli si mohu zapisovat poznámky ve škole. Když mě probírané téma zrovna nezaujme a nehodí se odejít z plné posluchárny, zapluji do jiného světa. Komunikuji s kamarády ze zahraničí, s trenéry nebo si jen prostě pročítám novinky a výsledky ze světa sportu.

Co dělá Petra Kuříková, když netrénuje a nezávodí?

Můj život se samozřejmě netočí jen kolem triatlonu. Snažím se být vzorem pro mládež. S dětmi z našeho plaveckého oddílu BIJA Jablonec se těším na tábor, kam se chystáme v srpnu. Studuji také vysokou školu a během letních prázdnin bych se měla vrhnout do psaní bakalářské práce.

Prozradíte i něco z osobního života?

V osobním životě nelze plánovat cíle. Mám štěstí, že mám milující rodiče a přítele. Co víc bych si mohla přát? Snad jen to, aby to vydrželo co nejdéle.

Čtěte také rubriky CYKLISTÉ a BĚŽCI